O co probůh jde? Jsou naši politici placeni ze zahraničí? Ekonomka se zamýšlí nad vážnou věcí

Ekonomka na svém blogu na serveru iDnes.cz vzpomíná na politické přešlapy spojené s vysvětlováním rúzných kauz. Připomíná Keteřinu Jacques a její vysvětlování toho, co je to biomasa, nebo výmluvy o původu peněz Stanislava Grosse. „Pro mě je aktuálně adeptem na vejšplecht roku číslo jedna email státního tajemníka pro evropské záležitosti Tomáše Prouzy poslaný dne 9. 2. 2015 na soukromý e-mail premiérovi Sobotkovi," píše Šichtařová.

Na základě odsouzeníhodného útoku se podle ní na veřejnost dostala komunikace, která příliš zajímavá. Výjimkou je podle ní právě e-mail Prouzy. „Jde právě o onu korespondenci se státním úředníkem pro evropské záležitosti, v níž krom jiného tento státní úředník s premiérem diskutují o tom, jakým způsobem se vlichotit německé kancléřce. Co říci jménem státu, aby se to Velké Angele Merkelové líbilo. Korespondence není o tom, jak hájit zájmy českého lidu; korespondence je o tom, jak poníženě uspokojit ego německého politického vůdce," uvádí ekonomka.

Je prý možné namítat, že v tomto případě neznáme premiérovu odpověď, kvůli čemuž by bylo pořádání štvanice na šéfa vlády poněkud „mimo mísu". „Ale popravdě: Nevyplývá z odtajněné korespondence ještě něco úplně jiného? Státní úředník nejednající ve prospěch státu, který jej platí, nýbrž ve prospěch politického vedení sousedního státu, by již dávno neměl být státním úředníkem. Přesné detaily odpovědi premiéra už ani znát nemusíme, aby bylo zřejmé, že něco páchne na skutečnosti, že stát dál platí z našich daní úředníka hájícího cizí ego, a to minimálně za tichého souhlasu premiéra," myslí si Šichtařová.

Připomíná, že i vláda Petra Nečase padla z poměrně směšného důvodu. „Technicky vzato, krom značné bulvární záživnosti a podezření o jisté premiérově nesamostatnosti tato historka neobsahuje žádný trestný čin, žádné porušení zájmu země přímo ze strany premiéra. Na jeho pád však stačila. Měl by tedy snad premiér odstoupit i dnes? Když neporušil žádný zákon? Je vůbec pro zemi taková nestabilita, kdy se vlády mění jak na běžícím pásu a neustále jsou vypisovány mimořádné volby, pro zemi dobrá?" ptá se ekonomka a v zápětí dodává, že podle ná není.

I přesto prý stojíme před skandálem. Nad celou věcí podle ní zůstává rozum stát. „Vynořuje se totiž otázka, o co to komu probůh jde?? Cožpak čeští politici a jejich úředníci snad mají v náplni práce zalíbit se cizím politikům? Cožpak z takového zalíbení se snad mají čeští politici a jejich úředníci nějaké osobní výhody? Jsou snad ze zahraničí placení? Nejsou. Tak proč...? Jistě se vyrojí řada teorií spiknutí, ale nevěřím jim," píše s tím, že pro ni je odpověď na tyhle zdánlivě záhadné otázky zřejmá. „Lidé reprezentující český stát nejspíš jen nemají tu sílu podívat se do očí cizí charismatické osobnosti a vyslovit nahlas věci, které tahle charismatická osobnost nechce slyšet. Nic víc, nic míň. Slaboch tváří v tvář silnému se tak obyčejně chová," tvrdě se do českýc elit pouští ekonomka.

Vláda podle ní tedy na jednu stranu veřejně prohlašovala, že udělá vše, aby nebyla v otázce kvót přehlasována, na druhou stranu ale dávno věděla, že k tomui dojde a byl a stím smířená. „Odmítala jít do sporu se zbytkem EU, a to přesto, že možnost zabránit kvótám existovala. Tato možnost je skryta v jednom odstavci Lisabonské smlouvy. Sama právník nejsem, nicméně dle tvrzení znalců mezinárodního práva článek 3 Protokolu č. 36 Lisabonské smlouvy umožňuje členským zemím vyžádat si až do konce března 2017  hlasování takzvaně 'postaru', při němž hlas České republiky by byl v otázce kvót nepřehlasovatelný," uvádí. Jinými slovy - kdyby Česko skutečně kvóty nechtělo, mohlo jim podle ní zabránit. „My jsme ale kvóty chtěli – přesněji řečeno naše politická reprezentace je chtěla – a vědomě jim nezabránila, ačkoliv veřejně tvrdila pravý opak," zlobí se Šichtařová.