ROZHOVOR | Občanská válka v Česku? Politolog prozradil, co nás letos čeká

Letos půjdeme k senátním a krajským volbám. Lze už nyní odhadnout, kolem jakých témat se bude točit kampaň?

Těžko se odhaduje, o čem strany budou chtít hovořit, nabízí se ale několik scénářů, resp. témat, která by se mohla objevit. Málo pravděpodobná je varianta, že se strany zaměří na krajská témata a budou se věnovat situaci v krajích. Objeví se tedy např. otázky spojené s čerpáním peněz z EU, popř. chvála za to, čeho se dosáhlo v minulém volebním odbobí.

Pravděpodobnější je varianta, že strany budou využívat témata, která s kraji toho tolik společného nemají, nebo mít nemusí. Krajská kampaň bude využita pro intenzivní a viditelnou komunikaci několika motivů s celostátním dosahem. Prvním může být diskuse o kompetencích a případných problémech spojených s výkonem funkcí (tzn. že se zde objeví diskuse ANO/Babiš vs. pravice (ODS a TOP 09) vs. levice (ČSSD)). Pravicové strany se budou snažit upozorňovat na problémy a kontroverze, které plynou z Babišova angažmá ve vysoké politice a jeho neznalost politického prostředí, tedy nekompetentnost (ostatně tak činí již nyní).

ČSSD bude v těžší pozici, protože se bude vymezovat proti svému koaličnímu partnerovi, což nemusí být vůbec jednoduché a už vůbec ne příjemné. ANO pak bude zabarikádované na pozici, ve které budou zdůrazňovat efektivitu a kompetence k vládnutí a správě veřejných statků.

Druhým – velmi pravděpodobným tématem – bude uprchlická krize, resp. bezpečnost a otázky s ní spojené.

ČSSD má silnou konkurenci v hnutí ANO, o hodně jde opozičním pravicovým stranám. Bude tentokrát kampaň celkově ostřejší?

Neřekl bych, že bude vedena vysloveně silná rétorika mezi ANO a ČSSD. Jak už jsem řekl, přeci jen jsou koaličními partnery a i když se poměrně často oťukávají, frontální útok bych zde neočekával.

Co se týče dalších (nevládních) stran, tam je situace jiná. Jejich pozice vlastně vyžaduje, aby byly agresivní a soupeře napadaly. To ostatně vidíme i nyní, mimo přísně předvolební období. Ostřejší tak mohou být nárazová vyjádření stranických představitelů (kontroverze přitahuje vždy pozornost), nicméně bych nečekal, že kampaň ke krajským volbách přeroste v „občanskou válku", tak jak jsme to viděli třeba v případě volby prezidenta.

V médiích se letošním volbám přikládá poměrně mimořádný význam. Jaký je Váš názor? Dojde k „politickému zemětřesení"?

Je dobré, že se volbám věnuje pozornost. Volby jsou důležitou součástí demokratického zřízení, a proto je třeba je sledovat, stejně tak je důležité sledovat nabídky stran.

K zemětřesení ale (nejspíš) nedojde, není důvod. O tom svědčí i vývoj preferencí jednotlivých stran, resp. zprávy z nejrůznějších průzkumů veřejného mínění, volebních preferencí, volebních modelů... Jde ale o volby „v poločasu" a voliči mohou vyslat směrem ke stranám poměrně výrazný signál ve vztahu k volbám do PSP, které nás čekají v příštím roce.

Jak se díváte na negativní kampaň? Patří k demokracii, nebo jde o „podpásovku"?

Na negativních kampaních není nic špatného, resp. záleží na tom, co je jejich obsahem. Je totiž třeba rozlišovat mezi negativní komunikací, která je zaměřená „věcně" na integritu strany/kandidáta, popř. na kvalitu plánovaných politik či opatření, a komunikací, která je osobní a která využívá skutečně podpásových úderů. Zatímco první varianta demokracii prospívá (i vtom smyslu, že voliče informuje o věcech, které by jinak mohly zůstat skryty či stranou), druhá varianta demokracii škodí, protože je manipulativní, mnohdy lživá.

Problém v ČR ve vztahu k negativní kampani je nízká úroveň politické kultury a de facto bezzubá legislativa, která by definovala sankce za porušení pravidel fair play. V ČR je bohužel zvykem, že se negativní sdělení nepodepisují a zneužívá se rčení, že „papír snese všechno". Části kampaní jsou pak vystavěné na fabulacích, které manipulují veřejností a které je těžké vystopovat k jejich zadavatelům, popř. se tak děje ex post – po volbách, kdy už ta informace není relevantní.

Obecně Česká republika trpí absencí vyšší politické kultury, což se pak odráží ve všech aktivitách, které politické strany dělají a v jejich vnímání ze strany voličů. Ti pak mohou mít (mnohdy oprávněně), že v mnoha ohledech již není cílem dělat dobrou politiku, ale dělat politiku, která vypadá dobře.

A má negativní kampaň na české voliče zásadní vliv?

Nemám jasnou odpověď. Z prací zahraničních kolegů plyne, že efekty, které mohou negativní kampaně způsobovat je celá řada, některé z nich si mohou na první pohled protiřečit. Pokud se budeme bavit o férové negativní komunikaci, jejím cílem je rozšířit negativní informaci mezi voliče protikandidáta. Cílem pak není názorová konverze, ale spíše pasivizace části elektorátu. Jednoduše řečeno – pro zadavatele negativní reklamy je vždycky výhodné, aby voliči kandidáta, na kterého je veden útok, se voleb nezúčastnili.

Naopak pokud se to přežene, může se objevit efekt, že voličům bude kandidáta, na kterého se útočí, líto a spíše podpoří jej. Popř. opět nedojdou k volbám, protože budou znechuceni intenzitou útoku.

Které formy kampaně jsou na české voliče nejúčinnější? Billboardy, TV spoty, koblihy/pivo zdarma..?

Funguje koktejl, jednotlivé techniky se vzájemně doplňují. Billboardy tak třeba seznámí voliče s kandidáty a hesly. I když každý řekne, že se podle billboardů nerozhoduje a že je pro něj stěžejní program, tak to nemusí platit. Zeptejte se daného člověka na program strany a pravděpodobně vám ocituje sdělení/heslo, které viděl na billboardu, popř. aspoň zmíní dané téma. TV spoty jsou v ČR popelkou, zákonná úprava jim nepřeje.

Meetingy a kontaktní kampaň jsou velmi důležité, a to i kvůli demonstraci „síly". Vypadá dobře, když se na jednom místě sejdou stovky příznivců dané strany. K nezaplacení je pak osobní setkání s kandidáty – pocit, že politik věnuje pozornost mým problémům a mluví se mnou, je něco, o čem řeknu i svým přátelům. A v tu chvíli už vlastně dělám pro daného politika zadarmo kampaň, která je navíc důvěryhodná (přátelé přeci nečekají, že jim budeme lhát).

Stejně tak důležitá je i zvládnutá komunikace na sociálních sítích, tedy pocit osobního kontaktu a diskuse s politikem „přímo". Málokdo už přemýšlí nad tím, že kdyby si profil např. na facebooku spravoval daný politik sám a osobně, nedělal by celý den nic jiného, než odpovídal na ohlasy svých statusů...

Jídlo/pivo zdarma má šanci přitáhnout lidi na akci, nepůjde ale o zlomovou věc v rozhodování. Napomůže ovšem tomu, že danou stranu budete mít víc rád, protože pro vás něco udělala (utěšila hlad, žízeň a vy jste se v danou chvíli cítil fajn).

Zajímavou roli mohou hrát i debaty, kdy je vidět, jak se vrcholný kandidát chová a jakým způsobem argumentuje – zejména v USA (ale konečně i u nás) jsou velmi důležité. Navíc jde o zdroj informací o kampani a plánované politice, který je důvěryhodnější, než samotná reklama.

Strany vynakládají na předvolební kampaně nemalé prostředky. Vyplatí se jim to? Rozhodují se někteří voliči výhradně na základě kampaně?

Záleží na tom, co znamená „vyplatí se jim to". Dobrá kampaň cílí na nerozhodnuté a poskytuje jim důvod, proč danou stranu volit, proč přijít k volbám. Kampaň napomáhá rozhodnutí (nemění však názory o 180 stupňů), rozhodování ale neprobíhá ve vakuu, takže nelze mluvit o tom, že by kampaň měla izolovaný vliv od reálných zkušeností každodenního života.

Určitě pomáhá, když je kampaň velká, výrazná (dochází k lepšímu zapamatování si hesel, tváří, priorit), neplatí ale přímá úměra mezi vynaloženými prostředky a volebním úspěchem (o tom by mohli vyprávět např. lidé ze SPOZu).

Jak moc věřit předvolebním slibům? Opravdu v Česku platí, že politikům jde o občany pouze chvíli před volbami?

Neřekl bych, že je to v ČR tak zlé. Vždy je třeba myslet na to, že volební program strany je maximem, který strana chce dosáhnout – ideálním stavem. Vzhledem k tomu, že strany vládnou v koalicích, musí dojít k licitaci, vyjednávání a zde dochází k tomu, že některé sliby mizí, u jiných se mění priorita, intenzita. Naplnění některých slibů navíc lze jen těžko měřit (typicky „Bude líp") – a míra naplnění se odvíjí od individuálního (a tedy subjektivního) zhodnocení (někomu stačí, že ve vládě není představitel ODS, jinému nebude stačit, že premiérem je zástupce jím volené strany, když nebude konat politiku v souladu s programem).

Vzhledem k vzájemnému přibližování se programů jednotlivých stran, má ale velký podíl slibů šanci k naplnění (může jít ale často spíše o drobnosti a ne o „velké" sliby, které vídáváme na BB). Vlajkové lodě by ale strany měly plnit, jinak přicházejí o důvěru voličů, což se projeví v následujících volbách (pokud selhání neumí vysvětlit).

Jaký je Váš názor na ústavní zákon o celostátním referendu?

Osobně moc nevěřím, že by z referend vzešlo ve většině případů něco dobrého. Volič ve většině případů není expertem na danou oblast a nutně podléhá vlivu zkratek (kampaň, postoj k jednotlivým alternativám či stranám sporu atd.) a jeho rozhodnutí tak nemusí být kvalifikované. Může být navíc velmi silně ovlivněno aktuální situací (která se ale velmi rychle může proměnit), nezohledňuje dlouhodobý horizont.

Měly by být volby povinné, jak opakovaně navrhuje prezident Miloš Zeman?

Nemyslím si, že by to mělo výrazný pozitivní efekt. Spíše než cestou lidi nutit chodit k volbám mi přijde schůdnější, aby politická reprezentace dělala takovou politiku, která bude pro lidi zajímavá a budou mít chuť se na ní podílet.

Vy se ve své práci mimo jiné zabýváte analýzou projevů exprezidenta Václava Klause. Ten se nyní dosti často a ostře vyjadřuje k uprchlické krizi. Zvažuje návrat do politiky a má šanci uspět?

Platí rčení „nikdy neříkej nikdy", ale v současné době bych na velké naděje na výrazný comeback Václava Klause nesázel. To ale neznamená, že se o to nepokusí.

Děkujeme za rozhovor.