Grebeníček: Co je za podivnými tanečky Johna, Pospíšila a Vesecké?

Bez jejího odvolání podle něj prý nelze o nějaké vládě práva a vážně míněném boji proti korupci mluvit. Ve svém zájmu odvolat nejvyšší státní zástupkyni se přitom ministr vnitra vzácně shoduje i s ministrem spravedlnosti za ODS Jiřím Pospíšilem.

Na tak hlasitě deklarovaném zájmu ministrů vnitra a spravedlnosti o skalp nejvyšší státní zástupkyně je pozoruhodné jedno. Oba mají o Vesecké a její úloze na státním zastupitelství velmi špatné mínění. A oba se shodují v tom, že nechtějí poctivě přiznat a jasně pojmenovat důvody, pro které ji považují za tak nebezpečnou překážku v průchodu spravedlnosti a práva. Nejvyšší státní zástupkyně Vesecká kontruje. Oběma ministrům a veřejnosti prostřednictvím médií oznamuje, že státní zastupitelství i ona sama jedná vždy a všude zcela a důsledně v mezích platných předpisů a etiky a že u sebe samé žádné, ani sebemenší pochybení neshledává.

Z tak rozporných postojů, výroků a činů ministra spravedlnosti, ministra vnitra a nejvyšší státní zástupkyně si občan vyvodí tři možné závěry. Ten první je, že ministři důvodně (nebo nedůvodně či křivě?) podezírají nejvyšší státní zástupkyni z nahrávání korupci, ze zneužívání funkce a pravomoci veřejného činitele a možná i z nešetření anebo i krytí trestné činnosti v případě politicky citlivých nebo velkých kauz. Druhý možný závěr je, že ministři nejvyšší státní zástupkyni z ničeho nepodezírají, ale pouze ji před veřejností účelově denuncují a očerňují, protože nechtějí občanům přiznat, že na personální změně v čele státního zastupitelství mají vlastní osobní či stranický zájem. Třetím možným závěrem je, že veřejnost svým způsobem klamou všichni tři funkcionáři a čistý štít nemá ani jeden z nich.

Který z těch závěrů odpovídá realitě? Nebo jde o průnik některých dvou, nebo všech?

Současný ministr spravedlnosti už jednou možnost vyřídit si účty s nejvyšší státní zástupkyní měl. V čele resortu byl podvakrát i v politicky korupční vládě Mirka Topolánka, kterou prezident republiky označil za nejzlobbovanější, jakou kdy republika měla. Tenkrát ani aféra Jiřího Čunka, ani řada dalších blamáží nepřiměly Jiřího Pospíšila, aby její odvolání účinně prosazoval. Nový ministr vnitra zas po nástupu do funkce čelí tlaku otázek na své kontakty s jedním z kmotrů ODS a složitě také vysvětluje svou odpovědnost v kauze údajně velmi předražených zakázek firmy, v níž zaujal funkci předsedy představenstva, pro Všeobecnou zdravotní pojišťovnu.

Kredit nejvyšší státní zástupkyně je od kauzy Čunek mediálně devalvován sporem, v němž musela strpět rozbory označující ji za součást justiční mafie. Její odchod z funkce doporučila jak profesní organizace státních zástupců, tak i Soudcovská unie. Šetření velké kauzy pražského magistrátu ovládaného ODS, takzvané opencard, podle významné stěžovatelky mělo policii půl roku znemožňovat právě státní zastupitelství.

Také nové korupční podezření na fixlované a předražené zakázky pro armádu není spojeno s dobrou prací státního zastupitelství či policie. Někteří členové současné vlády vysvětlují aféru jako pokračující chlív v resortu obrany, za který prý nesou odpovědnost už od devadesátých let lidovci. Resortem obrany, pověstným trestuhodným vyhazováním miliard a naplano šetřenými korupčními aférami, však prošli v klíčových pozicích i současný ministr financí Miroslav Kalousek a místopředsedkyně sněmovny za TOP 09 Vlasta Parkanová. Svéráznou roli zde hraje i prodloužená ruka bývalého generálního tajemníka NATO G. Robertsona. Ano, jde o Alexandra Vondru a jím prosazované nákupy od zbrojovky Steyr. Je státní zastupitelství na tom, že v resortu obrany zmizely desítky miliard a že kauzy vyskakují rok co rok jak houby po dešti, bez viny?

Jaká je záruka, že vláda Petra Nečase není pokračující vládou korupce, klientelismu a tunelování státního rozpočtu a peněženek občanů? Z tanců ministrů spravedlnosti, vnitra, ale i samého premiéra kolem nejvyšší státní zástupkyně a tématu nepostižitelnosti korupce plyne, že žádná. Pravdu o skutečném stavu věcí, o tom, co proti sobě všichni odpovědní mají, se veřejnost od »odpovědné« vlády nedoví, natož aby se dočkala nastolení vlády práva.

Miroslav Grebeníček, poslanec PČR