Proč jel Herman na sjezd sudetských Němců? Grebeníček interpeloval Sobotku, zde je odpověď

Ministr Herman letos v květnu jako vůbec první člen české vlády vystoupil na sudetoněmeckém sjezdu v Norimberku. Připomněl tam nacistické zločiny i odsun sudetských Němců, nad událostmi vyjádřil lítost a přítomné ve svém projevu oslovil "milí krajané".

"Pověřila vláda nebo Vy osobně ministra Daniela Hermana k tomu, aby v rozporu s historickou skutečností zpochybňoval svými výroky a spekulacemi o údajném uplatňování principu kolektivní viny oprávněnost a platnost odsunu německého obyvatelstva, které nezachovalo věrnost republice a neprokázalo odpor proti nacismu a nacistické okupaci?" ptal se Grebeníček ve své písemné interpelaci premiéra.

Sobotka mu mimo jiné odpověděl, že vláda Hermanovu účast neprojednávala, ale že ho ministr kultury o ní informoval. Sobotka uvádí, že kulturní odkaz německojazyčného obyvatelstva je součástí historického dědictví země. "Účast ministra kultury na akci, která je setkáním lidí hlásících se ke svým českým a moravským kořenům, připomínkou jejich kultury a zvyků, ale také již několik let místem pravidelného setkávání Čechů a Němců, mi proto přijde jako přirozená věc," stojí v premiérově odpovědi.

Sobotka také podotýká, že v posledních letech zaznívají na Sudetoněmeckých dnech hlasy, které jsou výrazně orientované na společnou evropskou budoucnost. Domnívá se, že Hermanovo vystoupení nepřekročilo vyjádření ke společné minulosti obsažené v česko-německé deklaraci, na kterou se Herman ve svém vystoupení odkázal.

Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích (výňatek)

Německá strana přiznává odpovědnost Německa za jeho roli v historickém vývoji, který vedl k Mnichovské dohodě z roku 1938, k útěku a vyhánění lidí z československého pohraničí, jakož i k rozbití a obsazení Československé republiky. Lituje utrpení a křivd, které Němci způsobili českému lidu nacionálněsocialistickými zločiny. Německá strana vzdává čest obětem nacionálněsocialistické vlády násilí a těm, kteří této vládě násilí kladli odpor.

Německá strana si je rovněž vědoma, že nacionálněsocialistická politika násilí vůči českému lidu přispěla k vytvoření půdy pro poválečný útěk, vyhánění a nucené vysídlení.

Česká strana lituje, že poválečným vyháněním, jakož i nuceným vysídlením sudetských Němců z tehdejšího Československa, vyvlastňováním a odnímáním občanství bylo způsobeno mnoho utrpení a křivd nevinným lidem, a to i s ohledem na kolektivní charakter přisuzování viny. Zejména lituje excesů, které byly v rozporu s elementárními humanitárními zásadami i s tehdy platnými právními normami, a nadto lituje, že bylo na základě zákona č. 115 z 8. května 1946 umožněno nepohlížet na tyto excesy jako na bezprávné a že následkem toho nebyly tyto činy potrestány.