KOMENTÁŘ | Těžký rok českého voliče. Diktát nebo vysoké daně? Národ čeká terno, politici si kopou hroby

Jako dva kohouti sedí lídr hnutí ANO Andrej Babiš a premiér a šéf ČSSD Bohuslav Sobotka v jednom kurníku a bez přestání na sebe pořvávají. Zatímco Sobotka si podle Babiše nese vroubky z minulosti, Babiš chce pro změnu podle Sobotky pohřbít demokracii. Sobotka zase prý stát připravil o miliardy, kdežto Babiš se na to údajně chystá. Slovní přestřelky mezi oběma hlavními tvářemi české politiky zkrátka neberou konce a řadu voličů už ani nezajímají. Ti mohou po necelých pěti letech vlády zhodnotit činy, která ta daná strana vykonala.

O tom ale nikdo z čelních představitelů nemluví. Nevystoupí před veřejností a neřekne „za dobu našeho působení v resortu jsme dokázali tohle a tamto.“ Občas se o to pokusí Babiš, který ale namísto věcné diskuze otočí a začne kopat do svých protivníků. Kdy naposledy jste slyšeli, kolik vybralo ministerstvo financí na daních, aniž by v tom nefiguroval Kalousek nebo Sobotka?

Nelze popřít, že strany své předvolební sliby v mnoha oblastech opravdu splnily. Ne všechny a ne tak, jak slibovaly, ale český volič může být veskrze spokojený. Nováček na politické scéně v podobě hnutí ANO byl v uplynulých letech usměrňován zkušeným matadorem v podobě sociální demokracie a v rámci úplnosti je třeba zmínit i lidovce, kteří se přiklání na tu danou stranu, která je pro ně zrovna zajímavá. Jejich vrtkavý postoj a nevýraznost ale voliči řádně oceňují, podle předvolebních průzkumů se strana propadá a předběhl ji už i Tomio Okamura.

Česko ale za několik měsíců čekají volby další a propast mezi oběma velkými hráči se ještě prohloubí. Hnutí ANO chce volby vyhrát i přes Babišovo legendární „nechci být premiérem“, ČSSD se zase nechce nechat porazit relativním nováčkem na politické scéně a místo ODS tak bude nově bojovat s Babišem. Jak? To už obě strany nastínily na svých sjezdech.

Začněme hnutím ANO, které volby podle dosavadních průzkumů vyhraje. Babiš je o tom zřejmě přesvědčen, proto se klidně nechá zařadit na poslední místo kandidátky. Chce tím konkurentům dokázat, že byl o své výhře přesvědčen už před volbami? Nebo jde o populistické řeči, které mají zapůsobit na voliče? Právě ti by měli být v pozoru.

Jedna věc je řídit stát jako firmu, druhá věc je autoritářské vedení bez sebemenší kontroly. Toho prvního jsme v posledních letech byli svědky poměrně často. Firma je neustále pod dozorem, ať už ze strany vnějších orgánů, tak i ze strany zaměstnanců. A Babiš kontroluje co může, elektronická evidence tržeb toho budiž důkazem. Toho druhého se ale můžeme stát svědky nyní. Stačí si jen vzpomenout, co vše Babiš za poslední roky prohlásil. Vadí mu systém koaliční vlády s jinými stranami, vadí mu současný počet poslanců, vadí mu senát, který plní kontrolní funkci, vadí mu média, zkrátka každý, který by mu mohl stát v cestě. Babiš chce vládnout, a chce vládnout sám, což dokázal právě na sjezdu, kde si přisvojil takřka všechny pravomoci strany sám pro sebe.

Alternativou pro voliče může být ČSSD, stojící na levé straně spektra. Tak tomu mohlo být, pokud by strana sílila a měla jasný program. Poslední sjezd ale ukázal pravý opak. Je na čase si přiznat, že Sobotka některým lidem zkrátka vadí a strana potřebuje nové tváře. S těmi současnými totiž nové voliče nepřiláká. O to větší je zklamání, neboť jsme se na sjezdu prakticky ničeho nového nedočkali. Stálí lidé zůstávají, velké změny nepřišly a ačkoliv si musí každý ve straně uvědomovat blížící se porážku, stejně si sociální demokraté stále jedou po svém.

Na rozdíl od jiných stran se ale neuchylují k populismu, za což je třeba jim vyseknout poklonu. Evokuje to ale pocit, že ČSSD nehledí na voliče, jejich přání a stížnosti, nehledí na současný stav České republiky, a co je horší, nevidí republiku takovou, jaká je, ale jaká by měla být. A to je možná největší problém sociální demokracie. Podle Sobotky Babiš nemá rád demokracii a chce ve státě absolutní moc, a tak se ČSSD rozhodla, že demokracie se stane jejím slovem měsíce. Co na to voliči a veřejnost? To je věc druhá.

ČSSD vyráží do předvolebního boje s progresivním zdaněním na rtech. Neopomněla zmínit, že daně v Česku jsou nízké, což je problém. Opravdu, ruku na srdce, problém to skutečně je, pokud má státní kasa hluboko do kapsy, ale přicházet s podobnými prohlášeními před volbami je zkrátka sebevražda. A ČSSD si musí uvědomit, jestli si chce půl roku před volbami stále stát za svým a bojovat za vizi Českého státu, nebo se podívat tváří v tvář realitě.

Česko má za sebou 25 let svobody a mladá generace si dřívější časy nepamatuje. Ale „ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat,“ prohlásil kdysi George Santayana. A Češi stojí před těžkou volbou. Dát hlas straně, jejíž předseda může v Česku opět pohřbít demokracii? Nebo raději straně, která před Babišem uhýbá a hovoří o daních v tu nejméně vhodnou chvíli? Sophiina volba může mít i třetí řešení, další nejpopulárnější stranou mezi voliči je totiž KSČM. Že by ale ta současné situaci pomohla se říct nedá.

Český volič stojí na zcestí. Obklopují ho tři nejsilnější politické strany, z nichž každá nabízí balíček možných rizik obalený zdánlivými výhodami. V praxi si lze představit myš, která se zasekla v tunelu se třemi východy, na jejichž konci ale všude čeká pastička. Má však možnost prokousat si ven vlastní cestu, stejně jako voliči mají možnost dostat na výsluní menší strany, jejichž program je možná méně viditelný, avšak stejně zajímavý a v mnohém i smysluplnější. Ale možná vše dopadne úplně jinak a Sobotka se vydá na další premiérskou čtyřletku. A nebo ČSSD skončí stejně jako pravice, která na politickou oponenturu levici a hnutí ANO rezignovala.

Když už nic, obě strany mají jedno společné. Shodují se v tom, že je potřeba z peněženek občanů vytáhnout více peněz.