KOMENTÁŘ | Soumrak levice. Konec socialistů v Čechách a nejen tam

České levici reprezentované Sociální demokracií musel po posledním průzkumu veřejného mínění přejet po zádech minimálně mráz. Čtvrté místo a pouhých deset procent hlasů, které ji přisoudil průzkum TSN Kantar, může předznamenávat pád oranžové strany mezi nejmenší parlamentní strany, v horším případě mezi strany mimoparlamentní.

Ač je jednou z možností, jak vysvětlit propad preferencí socialistů, dopad vládní krize, jistě to nebude příčina jediná. Po personální stránce se strana zbavila kdysi nejoblíbenějších politiků. Hejtman Michal Hašek a Jiří Zimola svého času trhali rekordy oblíbenosti politiků, Zdeněk Škromach byl nejviditelnějším politikem na sociálních sítích, jakýsi český Donald Trump. A Jeroným Tejc působil, alespoň z obrazovek televizorů, jako energický protipól „Sobotkova křídla“. Všechny tyto tváře po zveřejnění průzkumu možná jásají. V případě, že by skutečně Sociální demokracii postihl ve volbách debakl, jistě by se chopili příležitosti a poraženého Sobotku by postupně nahradili. Ani to by ale českou levici nemuselo spasit. Trend totálního propadu sociálních demokracií je širší a přesahuje české hranice. Německo, Polsko, Maďarsko, Slovensko, Francie, Velká Británie… A do jisté míry i Spojené státy zaznamenávají posun do středu a doprava.

Rozklad Socialistů byl ve Francii korunován letošní prezidentskou volbou. Kandidát tamní levice Benoit Hamon skončil ostudně až na 6,35 procentech, chaos ve straně zřejmě nepřinese ani pozitivní výsledek ve volbách do Národního shromáždění. Tam se očekává vítězství centristů Emmanuela Macrona, socialisté by mohli skončit na pátém místě.

Relativně silná je levice na sousedním Slovensku. I tam jsou však patrné známky postupného oslabování. Když pomineme, že v prezidentské volbě v roce 2014 téměř neznámý Andrej Kiska na hlavu porazil lídra sociální demokracie SMER Roberta Fica, je to patrné na volebním výsledku SMERu v roce 2016. Strana sice zvítězila, ale oproti volebnímu vítězství z posledních voleb velmi výrazně ztratila. I tak si Socialisté na Slovensku vedou stále poměrně dobře.

Polsko své sociální demokraty zcela vyšachovalo už v roce 2007. Na tamější Svaz demokratické levice (SDL) si dnes vzpomene už málokdo. Cesta k pádu na absolutní dno však byla dlouhá. V roce 2001 se strana stala nejsilnějším členem vládní koalice, v průběhu jejího vládnutí však proběhlo několik skandálů, které levici podlomily kolena. V roce 2005 tak spadli ze 40 procent na 11 a v roce 2011 na tristních 8 procent. Na možné propadliště dějin se ale strana dostala v roce 2015, kdy se spojila s menšími stranami a nedosáhla na volební zisk, který je potřebný pro postup koalice do Sejmu.

Ve stavu klinické smrti jsou Socialisté i v Maďarsku, kde utrpěli drtivou porážku v roce 2010. Tamní politické scéně dominuje Viktor Orbán a jeho pravicově orientovaný křesťansko-demokratický Fidész. Vítězství lze očekávat i u křesťanských demokratů v Německu (CDU), kdy ačkoliv je jejich šéfka Angela Merkelová v úřadě kancléřky dvanáctým rokem, Martina Schulze a jeho Sociální demokraty podle průzkumu čeká volební prohra - nyní strany dělí rozdíl 15 procent hlasů. Podobně jsou na tom Socialisté ve Velké Británii (Labour party). Strana je vnitřně rozdělená, její šéf Jeremy Corbyn vzbuzuje rozporuplné reakce. I když Labouristé velmi těžce prohráli už v roce 2015, v letošních předčasných volbách se dá čekat, že je stihne stejný osud.

Nejen Češi, ale převážná část Evropanů opouští sociálně-demokratické pojetí světa. Táhne je to víc doprava, tam, kde je právo, řád a bezpečnost. Mají z čeho vybírat. Buď zvolí konzervativní nebo křesťansko-demokratické strany, anebo se uchýlí k populistickým a programově nejednoznačným subjektům. Jestli je to krok správným směrem, ukáže až čas.

Autor je politolog