ROZHOVOR | Za nízkou tolerancí Čechů vůči cizímu může i 40 let izolace, říká pro EZ Sehnal

Miliardář Pavel Sehnal obnovuje politický subjekt Občanské demokratické aliance (ODA). Sehnal vlastní pět desítek firem v rámci SPGroup, kromě voleb do Sněmovny chce s ODA zabodovat i v prezidentských a komunálních volbách

Jak vysvětlovat občanům přínos přijetí jednotné evropské měny euro? Kdy je podle vás reálné euro přijmout, není už na to pozdě?

Chceme euro, domnívám se, že celá řada politiků se staví k této otázce jednostranně. Že teď mají pocit, že občan chce slyšet, že je lépe brojit proti Evropské unii. A tak brojí a získávají potenciál voličů. Ve skutečnosti se chovají voličsky nezodpovědně. Mohu s úplnou jistotou pětadvaceti let podnikatele konstatovat, že pokud bychom se dezintegrovali z Evropské unie, kdybychom se z ní snažili vystoupit, tak nám podnikatelům to strašně zhorší prostředí. Ten, kdo vyrábí například obráběcí stroje, tak je prodává do světa a do Evropy, klesly by mu tak tržby o 20, 30 a možná i 50 procent. Jak na to budou reagovat ve fabrice? Budou muset propustit zaměstnance, stouply by i ceny vstupů - surovin, barev, papírů, železa, oceli.

Čím je ta ekonomika menší, tím horší ceny jsou. To je stejné, jako když jdete do krámu. Koupíte si více zboží a dají vám slevu. Pokud by tak vznikl izolovaný ekonomický ostrůvek s názvem Česká republika uprostřed Evropy, tak tomu ostrůvku se nebude dařit dobře. K těm občanům je třeba být pravdivý a říct, že ano, možná by v nich převládl pocit národní hrdosti, ale zaplatíme za to hrozně moc. Pokles životní úrovně, bude nám hůře ekonomicky a i společensky. Evropská unie nám, i když politici brblají a snaží se, aby brblal i občan, vytváří jakýsi legislativní rámec. Jde o zákony, které jsou demokratické a spravedlivé a pro všechny stejné. V okamžiku, kdy by Česká republika tvořila jen nějaký svůj zákonný rámec, tak najednou budeme my občané v rukou domácích politiků a ti nám udělají takové zákony, které jim budou připadat pro ně výhodné. Zodpovědný a rozumný občan by si měl toto společenské riziko uvědomit. Nechceme-li být v rukou jednoho muže nebo skupiny politiků, je třeba být v Evropě.

Občanům je třeba říci, že v euru už žijí. Vše, co si kupují, je ve skutečnosti navázáno na jakousi eurovou cenu. Pokud si kupujete benzín, tak ropa se prodává za dolary, respektive za eura. Elektrická energie se prodává za evropské burzovní ceny. My firmy žijeme v euru z 85 procent, veškerý vstupní materiál, pokud není z domova, kupujeme za eura, stroje kupujeme za eura. Prvním krokem politika je tak odstranění strachu lidí z eura. Budou se mít stejně, nebo lépe. Pokud Česká republika zahájí konvergenční proces k přijetí eura, potrvá minimálně čtyři, ale spíše pět let. Do pěti let máme dostatek času, abychom pozorovali, co se děje v Evropské unii, zda máme proces nějak korigovat nebo ne. Jsem přesvědčen, že euro přežije mnohem déle. Měna propojila obrovské ekonomiky a pryč je doba, kdy bankovky byly kryté zlatem. Dnes bankovky žijí svým vlastním životem. Je to něco jako rozdíl mezi fundamentální a výnosnou metodou, kterou se snažíte aktivně ohodnotit. Pokud je ohodnotíte fundamentální metodou, tak dospějete k tomu, že kilo zlata rovná se tolik a tolik, výnosová hodnota je spíše postavená na produkční schopnosti jednotlivých ekonomik. Produkční schopnost celku, jako je Evropa, je výborná. Představa, že bychom se vrátili k národním měnám, to je proces, který by neměl nastat spontánně ekonomicky.

Příští vláda by tedy euro měla přijmout?

Určitě. Podívejte se, česká koruna je dlouhodobě stabilní. Kdyby tady nebylo těch pár až zbytečných měsíců intervence ČNB, tak by koruna dnes neměla potřebu jakkoliv fluktuovat. Ona byla pouze vychýlena ze svého rovnovážného kurzu 26 až 25 korun za euro uměle na 27 korun, teď se zvolna vrací ke své rovnovážné poloze a ta je dána produkční schopností České republiky.

Nebojíte se, že dochází k pomalému rozdělení EU na progresivnější jádro a ten zbytek? Jak a kde by měla stát Česká republika?

Musíme se snažit, aby Česko nespadlo do toho pomalejšího pruhu. V neděli skončil závod Tour de France a když koukáte na cyklistický peleton, to je vlastně ta Evropa. Všechny ty týmy – nejsilnější, jako je Sky Team nebo Astana šlapou vepředu toho peletonu, slabší týmy, pokud se udrží v peletonu, tak pořád jedou stejnou rychlostí. V okamžiku, kdy se ten peleton roztrhá na kousky, tak ty slabší týmy zůstanou někde opožděné.

Přesně to nám hrozí, pokud by se EU roztrhala. Pokud by převládlo až takové to „bláznovství“ motivované honbou za voličskými hlasy a my bychom se nějak dezintegrovali z Evropy. Vypadneme z peletonu a v tu ránu bude naše rychlost nižší než rychlost evropského peletonu. Držme se v peletonu, pokud se v něm udržíme, pojedeme stejnou rychlostí, pravděpodobně nebudeme na jeho špici, ale rychlost si udržíme.

Vidíte nějakého viníka v tom, že Česko v kontextu evropské integraci spíše vystupuje jako země, která vše odmítá a je proti dalšímu utužování spolupráce mezi unijními státy.

Česká republika nezaostává ekonomicky, produktivita naší země se zlepšuje a přibližuje se Německu. Pokud máte pocit, že se Česká republika opožďuje a je slabá v tom, jak se projevuje v rámci evropských orgánů, tak tam s vámi musím souhlasit. Naši politici neumí značku České republiky dobře prodávat, přestože je ta značka výborná a skvělá. Podívejte se, jak výborně se prodávají Škodovky po celé Evropě. Značka je například v Rakousku nebo Německu vnímána tak, že kdo je chytrý, koupí si Škodovku, protože si koupí německou kvalitu a spolehlivost za české ceny, což pro nás sice dobře není, ale tak je to vnímáno. Značka Česká republika se prodává špatně a málo. Lidé, co ji měli prodávat, tak nikdy prodejci aut nebyli. 

Dotace podle vašeho programu pokřivují podnikatelské prostředí. Proč je chce ODA omezit?

Jedna věc je smysluplnost dotací. Dnes jakýkoliv spekulativní projekt dostane dotaci, pokud vyplní ten správný formulář. Oproti tomu podnikatel, který tady 15 let funguje a má desítky nebo možná stovky zaměstnanců, tak na dotace nedosáhne. Jeho projekt se zkrátka netrefí do toho formuláře. Když se zeptáte podnikatelů, troufám si říct, že 99 ze 100 vám řekne, že dotace jsou špatné a že to kazí trh. Máte firmu, kde máte 20 strojů a někdo přes ulici si koupí jeden stroj z dotace, v tu ránu vám pokazí cenu, on dostal 60 procent dotace na svůj stroj a má možnost snížit cenu. Do dotačních formulářů by se tak měly dostat například ukazatele o tom, kolik zaměstnanců s délkou trvání pracovního poměru delší než pět let ta firma má. Takový podnikatel by měl být nějak bonifikován.

Každý nový projekt by neměl být dotován, ukažme si to na příkladu z politiky. Když vznikne nová politická a dostane dotaci. No kéž by to tak bylo. Dnes je to přesně opačně, stát dotuje velké politické strany, kdy za každých pět procent voličských hlasů dostanou od státu sto milionů.

Kdybychom aplikovali stejná měřítka jako u podnikatelů, tak si založíme novou stranu a stát nám dá deset, dvacet, třicet milionů na rozjezd nového projektu. V politice se to ale neděje. To by se nelíbilo politikům velkých stran. Ale nám podnikatelům to vlastně dělají. Řeknou, že máte velkou firmu, vám dotaci nedáme a malým, někdy spekulativním projektům dotaci dají. Dotace se často udělují selektivně, například do fotovoltaiky. Řekne se, že se bude dotovat něco, neudělá se to paušálně.

V programu také máte zavedení branné povinnosti ve formě 3-měsíčního základního kurzu. Co by toto opatření mělo přinést?

Když jsem s myšlenkou přišel někdy v lednu a představil jsem ji jiným politickým stranám, tak ji některé strany beze zbytku přejaly. Tak to jsem na sebe pyšný, říkám si, že ta myšlenka musela být dobrá. O co se v praxi jedná? Dvouletá základní vojenská služba byla příliš dlouhá. Muž, tedy zpravidla muž, který třeba absolvoval vysokou školu, vypadl z toho procesu a ten výpadek v dnešní době, která je dynamická, znamená, že by se pak hůře vracel do pracovního procesu. Na druhou stranu základní vojenská služba přinášela určité prvky. Mladý muž si odzkoušel práci s ženijním materiálem, naučil se se zbraní. Dvou- nebo tří- měsíční kurz by navrátil, aby si ten mladý muž nebo mladá žena, která se dobrovolně rozhodne, naučil zacházet se zbraní, aby si alespoň jednou v životě ten muž vystřelil ze zbraně, možná i ze samopalu a aby věděl, jak se zbraň obsluhuje. Aby si v rámci kurzu vyzkoušel i některé prvky z ženijní techniky, to znamená, aby uměl nastartovat dieselagregát, zapojit čerpadlo. Může se stát, že v jeho vesnici nebo městě bude třeba jeho znalosti. Přijde záplava a bude třeba vyčerpat vodu ze zatopených prostor.

Kandidát na prezidenta Vratislav Kulhánek v rozhovoru pro Info.cz zmínil, že Česko může klidně hned přijmout 5 až 10 tisíc uprchlíků – nešťouchl tím do vosího hnízda? Češi se uprchlíků bojí jako čert kříže.

Tuto problematiku mám velmi dobře nastudovanou, umím si představit, že situace je velmi složitá pro Itálii a Řecko, které jsou těmi zeměmi, kam uprchlíci směřují a pokud Itálie volá o pomoc zbytek Evropy, tak to asi dělá proto, že má pocit, že skutečně tu pomoc potřebuje. Pokud by se Česká republika z Evropy nějak vymanila, tak si představte, že může dojít k situaci, kterou vůbec nechci přivolávat. Představme si že, by naše země byla obsazena někým z východu a my se budeme dovolávat pomoci Evropy. Pojďte nám pomoci. Jak se má v tomto kontextu Evropa zachovat, když Itálie, která volá po pomoci s uprchlíky, nás také žádá, abychom alespoň kouskem přispěli.

V okamžiku, kdy k nám přijedou tanky, bude spravedlivé, abychom Evropu žádali o pomoc? V situaci kdy, dnes na žádost o pomoc nereagujeme? My si vážíme své kultury a nemáme eminentní zájem na tom, abychom se své národní kultury zříkali a snažili se ji naředit kulturami jiných národů, ale na druhou stranu jsme součástí společné Evropy a někdo z jejich členů problém má, tak bychom se měli snažit rozumnou formou pomoci.

Čím si vysvětlujete slabou toleranci Čechů vůči cizím elementům, zejména muslimům?

Přiznejme si, že je zde dnes mnoho lidí, kteří jsou starší a jsou konzervativní. Bylo to dáno i čtyřicetiletou izolací od světa. Oni neměli možnost cestovat, po revoluci cestovat mohou, ale využívají to třeba jen omezeně, kdy jedou někam na pláž k moři a podobně a necestují po evropských zemích a nemají tu zkušenost. Já jim to nemám za zlé, ale pak je ty novinky trochu děsí. Proces poznávání zde je, dá se mu zabránit? Zavřeme letecké společnosti? Přestali bychom létat mezinárodní letecké spoje? Rozkopeme dálnice, aby sem nikdo nemohl přijet? To se budovalo desítky let a dnes je někdo překvapený, že letadlem nebo po dálnici přijede někdo ze země, kterou nevnímáme, jakože bychom si na její kulturní ráz zvykli. Já rozhodně neříkám, že Česká republika by měla namísit svůj genetický fond občanů. Řekněme férově i voličům, že pokud nás je 10 milionů, tak jiných národů jsou stovky milionů.

Představa, že k nám přicestují, je jasná. Pokud pan prezident letí do Číny a do Vietnamu a jedná o zřízení přímé linky z Číny do České republiky a dnes přistane v ČR 5-10 milionů turistů ročně, tak sem přiletí milion Číňanů ročně, až Zeman projekt dokončí. A Číňanů se budeme bát anebo nebudeme bát? To je otázka míry znalosti. Máme pocit, že čínská restaurace nám nevadí, tak se běžný občan bát nebude. Pokud byste pracoval v armádě a uviděl jak Čína zbrojí a přebudovává jednotlivé ostrovy na vojenské základny, tak se těch Číňanů budete bát.Strach je subjektivní prvek, běžný občan se bojí, že se setká s projevem jiné kultury, ale odborník z oblasti armády se bojí úplně jiných věcí.

Jaký je váš názor na zahraničně-politické směřování Česka – co říkáte snahám vlády o větší spolupráci mezi Čínou a ČR?

Nastartování jednání s Čínou anebo Vietnamem přináší všechna rizika, o kterých jsme se bavili. Čínský kapitál vpluje do Evropy a už vplul. Když se podíváte na tisíce nemovitostí, které čínští investoři vlastní v Rakousku, tak my jsme zatím tady nezaznamenali čínský investiční kapitál. Pokud budeme v iniciativě pokračovat, tak on do ČR zavítá.

A to je podle vás špatně?

Jen je otázkou, zda je na to český občan připravený. Celá řada občanů říká, že Zeman je skvělý, krásný, je to náš prezident, je to náš levicový prezident a my ho chceme. On dle toho koná a říká občanům ty své folklórní prohlášení, ale touto aktivitou na východ preferuje tento kanál a bude to mít své důsledky. Zatímco německý a západní kapitál se s námi už nějak soužil, v případě spojení Škoda a německý Volkswagen nám připadá zdravé a dobré, protože jsme si blízcí, kulturou a smýšlením či řízením procesů doma i ve firmě. Čínský a indický kapitál je pro nás přeci jen poněkud exotický.

Obchod by se měl orientovat asi všemi směry, ale vždy to s sebou ponese to, že tam, kde budu iniciovat obchodní potenciál, ten s sebou přinese i zpětný zájem. Tou linkou mezi Čínou a Prahou bude létat kdo? Češi, když je nás jenom 10 milionů? A nebo Číňané, kterých je téměř miliarda? Už z toho je patrné, že by linka byla využívaná čínskými turisty.

Jak vás ovlivnila kauza burkini v Aquapalace Praha?

Zaregistroval jsem informaci, že na koupališti v Šarce napadla jedna česká občanka jinou českou občanku, která byla zahalená šátkem. Muslimka tam byla se třinácti dětmi a Češka si ji fotila, načež ji Muslimka požádala, ať si ji nefotí. Češka ji následně napadla, zkopala ji a začala ji škrtit, lidé na to koukali a nakonec někdo zavolal policii. Já si myslím, že by to neměl řešit občan. To, co tady předvádí pan Okamura a SPD je za hranicí zákona. To, jak ty lidi vystresuje a posílá je do boje, aby šli válčit a bombardovat, protože je zde nějaký vyznavač jiného náboženství, to je strašně špatná cesta.

My politici bychom měli spíše vést k vzájemné snášenlivosti. Myslím, že pohled na černocha nás dnes nechává zcela v klidu, zvykli jsme si na ně. Moje babička před 45 lety, když seděla v parku a šel kolem černoch, tak se pokřižovala, protože ho nikdy v životě neviděla. Byla věřící, já jsem také věřící, jsem pokřtěný. Ona měla pocit, že přišel Ďábel. Ale jak dlouho nám to trvalo, než jsme si na ten stav zvykli a dnes nám černoch nevadí. A teď nás pohled na jiný styl oblékání pohoršuje. Jedna věc je to oblékání, tomu chce dát trochu času, jiná věc je přístup k jednotlivým náboženstvím, to už nepřísluší ani občanovi, ani podnikateli, aby rozsuzoval, kdo do jeho hospody nebo obchodního centra smí vstoupit. Nejdřív je třeba poskytnout vysvětlující stanovisko o tom kterém náboženství.

V první části rozhovoru ze čtvrtka se dočtete, kolik má ODA členů, jak přišla k prezidentskému kandidátovi Vratislavu Kulhánkovi či jaké jsou její cíle ve volbách