ROZHOVOR | Agresorem v Evropě je Rusko, kvóty na migranty nic nevyřeší, varuje Ženíšek

Začneme aktuálním děním, v minulosti jste působil jako náměstek na ministerstvu spravedlnosti. Nyní je v čele resortu Robert Pelikán (ANO), který do jisté míry nepřímo zpochybnil konání orgánů činných v trestním řízení v kauze dotací na Čapí hnízdo. Jak jeho vyjadřování vnímáte?

Bylo to minimálně velmi nestandardní. Pokud si člověk uvědomí soustavu politického systému, ministr spravedlnosti je součástí exekutivy a stejně tak státní zastupitelství je součást exekutivy. Svými slovy zpochybnil i práci dozorujících státních zástupců. Nemůžu si pak nemyslet nic jiného než to, že to měla být jakási snaha pomoci tomu, koho se celá kauza týká.

V minulosti jste byl členem KDU-ČSL. Nemyslíte si, jako politolog, že by bylo rozumné středo-pravé síly před volbami sjednotit? KDU-ČSL málem spolupracovala v rámci volební koalice se Starosty a nezávislými, nakonec to nevyšlo. Jak se stavíte k myšlence vytvoření širšího bloku stran, například TOP 09, KDU-ČSL a Starostů?

Poptávka po něčem takovém tu existuje. Už v prosinci minulého roku jsme z úst pana předsedy vyzvali ostatní demokratické strany napravo od středu, že pokud chceme vyhrát, tak by bylo dobré se spojit. Nabídka byla odmítnuta už v samotném zárodku jak od zástupců KDU-ČSL tak i od zástupců ODS. My Jsme první krok učinili, to, že nabídka nebyla vyslyšena, je spíše otázka na ostatní subjekty. To, že se potom další subjekty snažily spojit a že jim to nevyšlo, na to mohu mít názor, kdo byl zřejmě příčinou.

Co nebo kdo byl tedy tou příčinou?

Očekávání byla veliká z obou stran, v jedné ze stran se nepodařilo prosadit dostatečnou podporu, která by překlenula nervozitu z podmínky získat alespoň 10 procent hlasů. Pokud bych to měl říct lidsky, tak se prostě podělali dřív, než k tomu měli důvod.

Co zásadního nabízí pravicová TOP 09 pro voliče ve srovnání s pravicovou ODS, která se prohlašuje za jedinou pravicovou stranu?

Tato hra kdo je nejsilnější pravice či levice je v tuto chvíli mimo hlavní zápas, který se v Česku nyní odehrává. Teď se odehrává zápas o zachování naší prozápadní orientace a zachování demokratického systému. Na rozdíl od ODS navrhujeme asi dvě zásadně odlišné oblasti. První je naše čitelnost ve vztahu k otázce povolební spolupráce s hnutím ANO. Uvědomuji si a znám výroky pana předsedy ODS Fialy, ale znám také postoje jiných představitelů strany. Tam ta čitelnost už chybí. My jsme v této otázce nejčitelnější a konzistentní. Druhou oblastí je naprosto odlišný postoj směrem k Evropské unii. My se, na rozdíl od ODS, domníváme, že je v bytostném zájmu Česka, abychom byli součástí tvrdého jádra, ve kterém se bude v příštích letech rozhodovat. ODS si to nemyslí. My nechceme o změnách v Unii jenom mluvit, ale chceme být tam, kde se vytvářejí. Představa, že tyto změny budu prosazovat z nějaké periferie Unie je velmi lichá. Reformovat Unii tím, že ji začnu pomalu demontovat, není reformou, jakou bych si představoval já.

Souhlasíte s tím, že kvóty na uprchlíky v praxi nefungují? A proč podle vás EU na ně stále tlačí – má jít jen o symbolickou rovinu? Jaké řešení v otázce migrační krize „topka“ nabízí?

Diskuze o kvótách je na obou stranách hysterická. Ať na straně odpůrců, tak na straně Komise a států, které mají představu, že kvóty jsou něco, co by mohlo migrační krizi nadobro vyřešit. Kvóty nemohou krizi samy o sobě vyřešit. Migrace musí být řešena mimo EU a ne v jejím nitru. Na to se snažíme upozorňovat naše partnery v Unii a vláda si podle mě nemůže stěžovat na nepodporu ze strany opozice v těchto krocích. Pokud se však na to podívám strategicky a chci v EU něčeho dosáhnout, nestačí pouze říkat „ne“, ale je potřeba najít partnery, kteří by sdíleli můj postoj. Současný postoj vlády nás dostává do situace, kdy se s námi v Unii nikdo vážně bavit nebude. Kvóty byly dočasným opatřením, které za měsíc končí. Chystá se však něco, co by šlo označit za trvalý přerozdělovací mechanismus v případech, kdy by nějaký stát nebyl schopen unést vlnu více jak 200 tisíc uprchlíků. Naše partnery musíme přesvědčit o tom, aby fungovala návratová politika, že je třeba investovat do oblastí, odkud migranti přicházejí, že je třeba bojovat s pašeráky, kteří na tom vydělávají. Nepřesvědčíme je ale z pozice, která je nevěrohodná. Nevěrohodnost a hloupost možná přinese někomu body v předvolebním klání, ale z dlouhodobého hlediska je to skutečně hloupé. Naše země je šestá nejbezpečnější na světě, pokud budeme tvrdit, že její bezpečnost by mohla být ohrožena tím, že přijmeme třináctého uprchlíka, tak nás pak nikdo nemůže brát vážně. Je ironické, že jsme sami před kvótami deklarovali, že pro nás není problém někoho přijmout, ale že nám vadí ta povinnost kvót. Nakonec se z této dobrovolnosti stalo to, že nepřijmeme více, než 12 uprchlíků.

Náš současný postoj, kdy si myslíme, že jsme to Unii nandali, je možná legitimní, ale do budoucna nám přinese víc problémů. V budoucnu se může stát, že budeme znovu přehlasování a že se s námi nikdo bavit nebude. Pak jsem zvědavý na postoj českých představitelů. Říci světu, že 13. Uprchlíka za žádnou cenu nepřijmeme, je postoj hloupý. Navíc víme, že obava je to lichá, kvóty se za ty tři týdny nestihnou naplnit.

Jak vnímáte postoj levicové ČSSD v této otázce?

Jde o postoj alibistický a řekl bych, že bude platit jenom do voleb. Nikdo už neřeší, co bude po nich a jaká bude naše strategie. To mě na tom trochu mrzí. My jsme podporovali vládu v tom, když upozorňovala na to, že nabídka z naší strany platí, ale že problém je na druhé straně, kde jsou neprověření lidé. Navíc jsme měli argument, že uprchlíci stejně odejdou do jiných zemí, pokud má být zachován Schengen. Kromě dvou zemí nikdo nenaplnil kvótu. Česká vláda do té doby, než vyhlásila „moratorium na 13. uprchlíka“, jednala poměrně obstojně. Teď se obávám, že se už s námi nikdo bavit nebude.

Zůstaňme u zahraničně-politických otázek. Prezident Miloš Zeman by zrušil sankce EU proti Rusku. Rusko nyní chystá masivní cvičení v Bělorusku. Jak by se Unie a Česko mělo směrem k Rusku chovat?

Prezident Zeman neříká nic nového, je to jeho známý postoj. Myslím si, že jde o postoj chybný a zaplaťpánbůh, že to není postoj České republiky jako takové. Pan prezident hraje roli jakési páté kolony Vladimira Putina v prostoru Střední Evropy a nepřekvapuje mě to. Zmínil jste docela dobře to ruské cvičení, to je krásná ukázka toho, kdo je tady ten narušitel a agresor. Často slyším, že NATO je organizace, která svými kroky přinutila Vladimira Putina jednat tak, jak jedná, protože se cítí ohrožen. Proto zabral Krym a operuje na východě Ukrajiny. Je to však přesně naopak. Agresorem je Vladimir Putin, a pokud bychom si to obrátili, nedovedu si představit, co by Putin a Kreml dělali, jak by křičeli termíny o třetí světové válce, kdyby takové cvičení o síle 100 tisíc mužů udělalo v blízkosti hranic Ruska NATO. Navíc tam jsou jasné závazky, které musí Ruská federace splňovat v rámci OBSE. Z toho plyne, že pokud jde o cvičení čítající více než 13 tisíc vojáků, tak na něj musí být povolený přístup zahraničních pozorovatelů. To Vladimir Putin porušil.

A jaký postoj má zaujmout česká vláda?

Vláda musí setrvat na tom, co prosazuje doposud. Sankce mohou být zmírněny, až se bude Vladimir Putin chovat jinak, než se dosud chová. Podmínky jsou jasné: navrácení Krymu a splnění Minských dohod.

O co se v letošních říjnových volbách hraje? Co je podle vás jejich hlavním tématem, když se na ně podíváte pohledem politologa? Podle Andreje Babiše jde o jedny z nejdůležitějších voleb vůbec.

To je snad jediná věc, na které se s Andrejem Babišem shodnu. Že jde o volby, které rozhodnou o dalším osudu České republiky na mnoho dalších let. Ono se před každými volbami říká, že jsou to oproti ostatním volbám ty nejdůležitější a že je potřeba zmobilizovat síly a uspět. Myslím, že u těchto voleb je to viditelnější mnohem více. Máme zde určitou velmi silnou skupinu v preferencích, která má své představy o dalším vývoji České republiky a o tom, jak by měl její politický systém vypadat. S touto představou se naprosto neztotožňuji. Půjde o hodně. Nesouhlasím s Babišovou vizí, a proto si myslím, že by se měly všechny demokratické síly spojit a zabránit mu vizi demokracie vůdcovského typu naplnit.

Jakého koaličního uspořádání by se občané podle vás měli obávat?

Je to jakákoliv koalice, kde by figurovaly síly, které mají představy o demokracii jako o žvanírně. Jde také o síly, které navrhují vystoupení z EU nebo z NATO. Je to tedy Andrej Babiš, komunisté nebo Tomio Okamura.

Které programové priority hnutí ANO vnímáte jako nebezpečné?

Jde už o samotnou představu fungování státu jako firmy. To je něco tak nebezpečného, přesto to ale někteří lidé vnímají kladně. Srovnání s firmou je ale v oblastech sociálních či zdravotnických zcela mylné. Představa, že stát má být dojná kráva, která přinese zisk, je představa nebezpečná. Pak jsou tu jeho kroky, o kterých on sní. Ať už se jedná o redukci Parlamentu nebo omezení obecních zastupitelstev. Teď by Babiš v koalici druhý nejsilnější, kdyby měl ale být tím, kdo bude dirigovat agendu vlády, tak se bojím, že své snění naplní.

Myslíte, že kampaň TOP 09 dokáže oslovit dostatek voličů? Například hnutí ANO má vysoce profesionalizovanou kampaň a podle některých mediálních odborníků je právě to důvodem, proč zřejmě vyhraje volby. Není to předem prohraný boj?

Myslím si, že ne. A ukázaly to i evropské volby, kde jsme dostali stejně jako hnutí ANO přesto, že prostředky a zázemí kampaně byly odlišné. Není to předem rozhodnuté. Samozřejmě, že kampaň a prostředky na ní jsou důležité, není to ale úplně vše. Pamatuji si ČSSD a Jiřího Paroubka, který visel na všech billboardech, a stejně mu to nebylo k ničemu. Je to důležité, máme nějaké vymyšlené věci, jak cíleně oslovit naše voliče, ale i ty, kteří o nás doposud neuvažovali. Chceme jim říct, že jsme v mnoha oblastech na politickém trhu jediní. Ať už je to dlouhodobá čitelnost, na kterou odkazuje i naše heslo „neuhneme“, nebo konkrétní opatření, která se týkají ekonomiky a státu. Jsme jediní, kdo jsme nerezignovali na témata jako důchodová reforma, což je pro další generace velmi důležité téma. Nelze na to nahlížet tak, že tento rok se nic dělat nemusí a tedy se tím nebudu zabývat. Klademe důraz na to, aby náš program nebyl populistický a abychom mysleli i trochu na zítřek. Chceme dát vizi, která má delší horizont než je jedno volební období.

Cílí TOP 09 i na tzv. nevoliče, kteří představují velkou masu lidí v Česku?

Podle mě jde o skupinu lidí, která rozhodne volby. Tato skupina je velmi silná a komu se podaří přesvědčit tyto lidi, aby k volbám šli a dali té straně hlas, tak bude mít výhodu. Tuto skupinu chceme oslovit nejen na sociálních sítích, ale i některými tématy, která tu doposud nikdo nezvedal a nemluvil o nich. Stejně tak se jedná i o prvovoliče. Tam se naší straně vždy velmi dobře dařilo i nějakou kreativitou a osobnostmi, které se pohybují mezi mladými.

V programu máte zrušení EET – jak si to v praxi představujete? Nebude to spíše další komplikace pro podnikatele, kteří si systém nákladně opatřili a pomalu si na něj zvykli?

To je častý argument. Ale takto k tomu přeci nemůžu přistupovat. Pokud jsem přesvědčen o tom, že jde o něco, co nepřináší užitek, který byl deklarován na začátku a že nepřináší do státní kasy takové prostředky, jak bylo naznačováno a že spíše obtěžuje malé podnikatele a moc se nezaměřuje na ty velké, tak pak k tomu takto přistupovat nemohu. Samozřejmě, nějaké komplikace a náklady to přinese, ostatně jako každá změna. Podnikatel chce mít stabilitu a jistotu, ale pokud jsme přesvědčeni, že je něco naprostá hloupost, tak musíme splnit to, co říkáme – tedy že EET zrušíme.

V programu dále píšete, že nedopustíte politické ovlivňování médií veřejné služby. Je podle vás nutné mít toto v programu. Jde o něco, co se v Česku děje?

Já jsem se ještě před třemi lety domníval, že v programu nemusí být spousta věcí, že je to něco jasného a zřejmého pro každého normálně uvažujícího občana. Poslední roky ve Sněmovně mě poučily, že je třeba na tyto na první pohled banální věci upozorňovat. Nikdy jsem si nemyslel, že budu jako poslanec hájit naše členství v EU před některými politickými subjekty. Stejně tak je to s naším členstvím v NATO. V Parlamentu máme politickou stranu, která se snad na každé schůzi snažila prosadit do programu schůze bod o referendu k vystoupení z NATO i EU. Před třemi lety jsem si myslel, že takovéto věci nebudu muset obhajovat. Přesto jsme v situaci, kdy je obhajovat musím a i proto to máme v programu.

Když se podíváme na konkrétní příklad médií, při debatách v Parlamentu často vidím velkou snahu kritizovat chování veřejnoprávních médií a snahu o to neschválit jejich výroční zprávu. To by mohlo mít za následek až rozpuštění Rady ČT. Tyto kroky jsou velmi cílené, proto se obáváme, že jde o reálnou hrozbu. Jde o veřejnou službu, která má více pojistek proti tomu, aby si ji Babiš nemohl koupit.

Už na konci května váš předseda Miroslav Kalousek řekl, že zřejmě podpoříte v prezidentské volbě akademika Jiřího Drahoše. Platí to stále? A proč právě on by měl být novým českým prezidentem?

Myslím, že podpora konkrétnímu kandidátovi přijde až po parlamentních volbách, a to z mnoha ohledů. Řada z kandidátů ještě nemá potřebný počet podpisů, může se objevit ještě někdo, kdo narychlo získá podporu v Senátu nebo v Poslanecké sněmovně. S podporou bych ještě počkal, pokud bych si ale měl vybrat v současné době, tak bych sám za sebe, jako Marek Ženíšek, podporu dal Jiřímu Drahošovi. Považuji ho za člověka, který může Hrad znovu otevřít a nasměrovat ho jiným směrem. Ať už se jedná o politickou rovinu, tedy směrem na Západ a ne na Východ nebo o stránku kultivovanosti.

Nevíte o někom přímo z vaší strany, kdo ještě zvažuje kandidaturu?

Ne, nevím. Nemohu vyloučit, že se třeba někdo neobjeví.

Můžete nastínit, o jaké vládní posty byste usilovali především, pokud byste byli součástí vládní koalice? Každá strana vždy tíhne k nějakému portfoliu. Lidovci tradičně k zemědělství či kultuře, sociální demokraté k sociálním věcem a zdravotnictví. Jaké resorty vnímá topka jako prioritní?

U nás jsou priority dlouhodobě známy. V první řadě jde o oblasti financí a odpovědné rozpočtové politiky státu. Vedle toho zabírá dominantní prostor v naší politice zahraniční a obranná politika. Stejně tak jde o školství, které vnímáme jako něco, čím se Česká republika konečně musí zabývat a ne jenom lepit nějaké díry. Zvyšování platů je správné, ale jde pouze o zalepení určité díry a dlouhodobě to problém neřeší. Musíme si říct, co od školství chceme. Chceme, aby produkovalo studenty, kteří budou mít výborné známky a budou výborně nabiflováni, ale v běžném životě na trhu práce budou nepoužitelní? Školství dnes připravuje studenty na něco, co tu třeba za 10 let nemusí být. Měla by se tak posílit oblast studia cizích jazyků, kreativity a samostatného myšlení. Důležitá je také otázka životního prostředí. Jsme stranou, která se v Parlamentu zabývá touto otázkou nejvíc. Nepochybně jde také o zdravotnictví a sociální věci. Nebráníme se diskuzi o důchodové reformě. Nelze přijmout tezi současné vlády, že se nemusí dělat vůbec nic a že systém je funkční.