Cesty do krajů bych si jako prezident platil sám, říká pro EZ Horáček. Komu by udělil státní vyznamenání

Server EuroZprávy.cz oslovil všechny kandidáty, kteří se v lednu utkají v prezidentských volbách. Položil jim sérii šesti otázek, jejichž odpovědi vám postupně nabídneme na našem webu. Na otázky nyní odpovídá textař Michal Horáček, který kandiduje za podpory občanů. Na vnitro odevzdal 86 tisíc petičních archů s platných podpisy.

Za jakých podmínek byste byl ochoten vyslat české vojáky na pomoc napadenému spojeneckému státu?

Za podmínek, které vyplývají z mezinárodních smluv ratifikovaných Českou republikou. To je základní aspekt. Nicméně není to otázka pro prezidenta, ale pro vládu a sněmovnu, které vyslání vojáků schvalují. Doufám však, že tyto dvě instituce by spojeneckým závazkům dostály. Ale vůbec nejvíc doufám v to, že to nebude potřeba. Mír je pro nás všechny nejdůležitější.

Máte představu, jakým typům lidí byste propůjčil či udělil státní vyznamenání?

Nejen představu. Mám dokonce i konkrétní jména. Jistě by to byl páter Josef Suchár, který oživil prakticky zaniklou vesnici Neratov v Orlických horách včetně rekonstrukce nádherného kostela. Byla by to Emilie Vallová, fyzioterapeutka, která pomohla stovkám dětí postižených dětskou mozkovou obrnou. A byl by tam některý z podnikatelů, kteří začali z ničeho, nic nezprivatizovali, a přesto to po letech dřiny a bojů se státem, který dusí podnikání regulacemi, dotáhli ke světové proslulosti. Například pan Kamler z šumperské firmy Tilak. A dalších jmen mám celou zásobu.

Kdo si podle Vás obecně zaslouží udělení prezidentské milosti?

Milost se týká individuálních případů a může pomoci tam, kde je tvrdost zákona přílišná. Třeba máma několika dětí v terminálním stádiu rakoviny.

Jste názoru, že by si měl prezident republiky hradit návštěvy krajů sám?

Samozřejmě. Platit to má kancelář prezidenta republiky. Kraje už teď bojují s nedostatkem peněz na opravu infrastruktury, tak proč by z toho mála měly platit prezidentovi jeho výjezdy?

Měli by být profesoři jmenováni ministrem školství, mládeže a tělovýchovy nebo prezidentem republiky?

Respektuji naše tradice, tedy prezidentem republiky. Ale mělo by jít spíše o symbolický akt. Posouzení jejich odbornosti a kvalifikace pro daný obor již nyní posuzují lidé dostatečně erudovaní. Takové posouzení není v možnostech prezidenta.

Byl byste pro, aby se eutanázie mohla v České republice používat? Byť v krajních případech.

Eutanázie patří k vůbec nejožehavějším tématům. Zejména proto, že naše civilizace stojí na křesťanských základech a křesťanství vnímá život jako dar, s nímž musí obdarovaný zacházet s pokorou a úctou. Pro mne jako praktikujícího katolíka je toto téma zvlášť významné a citlivé. Podobně jako pro moji poradkyni Mgr. Markovou, která vede hospic v Litoměřicích, kde doprovází lidi ke smrti.

Na druhou stranu ovšem nemohu nevnímat názory lidí trpících nevyléčitelnými a často nesmírně bolestivými nemocemi. A stejně tak není možné ignorovat argumenty dalšího mého poradce profesora Pafka, který se s nevyléčitelně nemocnými lidmi setkává denně.

Můj názor je tedy ten, že o něčem tak zásadním, jako je eutanázie, nemůže rozhodnout jeden člověk. Pokud se pro ni jako společnost rozhodneme, tak výhradně poté, co proběhne obsáhlá debata ve veřejném prostoru. Ta by měla vyústit v jasná pravidla. Rozhodně musejí být velmi přísná už proto, že vždy hrozí zneužití.