Strany jsou vyprahlé a kádrově slabé, míní o politických subjektech politolog

Strany si totiž podle politologa Lukáše Jelínka pamatují, jak s jejich kandidáty dopadly v prezidentských volbách před pěti lety. Připomíná, že sociální demokraté vyslali jako svého zástupce do boje o Pražský hrad Jiřího Dienstbiera, jenž ale skončil v prvním kole na čtvrtém místě. Tehdy nejmladší prezidentský kandidát však stranu štěpil a ve volbách jej podpořila jen část členů ČSSD. 

Lidovci se chlubili Zuzanou Roithovou, která skončila šestá. Nemluvě o občanských demokratech, kteří jako svého zástupce vyslali senátorského matadora Přemysla Sobotku. Ten však skončil předposlední. Jediný úspěch tak paradoxně zaznamenal Karel Schwarzenberg, jenž byl nominovaný za TOP 09, ale veřejností byl spíše vnímaný jako nezávislý kandidát. Před letošním prvním kolem prezidentské volby proto strany nechtěly plýtvat silami a osobnostmi. "Popularita politiky a stran je prostě tak nízko, že by adepti s partajní legitimací mohli být k smíchu," uvedl pro Český rozhlas v komentáři Lukáš Jelínek. 

Podle politologa to chvíli vypadalo, že hnutí ANO nominuje svého člena, nynějšího ministra zahraničních věcí Martina Stropnického. "Chvíli to vypadlo tak, chvíli jinak, ale nakonec zvítězil kalkul. Překryv voličů ANO a Miloše Zemana se Babišovi hodí, navíc si oba politici pravidelně prokazují vzájemné službičky," vysvětlil Babišovu podporu Miloši Zemanovi politický komentátor.

Pro ODS a ČSSD to byl nadlidský úkol, aby se shodli na jednom jméně. "Hezky to šlo pozorovat na rozpačitém přístupu občanských demokratů nejprve k zájmu senátora Jaroslava Kubery o prezidentský post, a poté, co zařadil zpátečku, v přístupu k Mirku Topolánkovi. Část straníků mu spontánně fandila, část skřípala zuby. Nechuť k Topolánkovi dal najevo zejména poslanec Václav Klaus ml.," zmínil příklad nesourodých názorů u občanských demokratů Jelínek. 

U sociálních demokratů to však není jiné. Špičky vedení se totiž báli toho, že by se strana mohla "štípnout" na vztahu k Miloši Zemanovi. "Úplně stačí, jak rozdílně se k němu stavějí jednotliví poslanci, senátoři či hejtmani," vysvětluje politolog. "Stranu dělá stranou snaha prosadit zájmy charakterizované programem a reprezentované důvěryhodnými osobnostmi. Ty mají být vysílány do různých typů voleb. Včetně volby hlavy státu," míní Jelínek, který dodal: "Vynechat ji znamená přiznat svoji slabost a kádrovou vyprahlost. Pestrá nabídka potenciálních stranických prezidentů by ještě důležitější než pro občany byla pro samotné partaje a jejich sebevědomí."