ROZHOVOR | Proč Zeman nevyhrál v Praze a hraje vzdělání voličů roli? Zeptali jsme se experta

Miloš Zeman ovládl první kolo prezidentských voleb s dvanáctiprocentním náskokem na druhého Jiřího Drahoše. Zemanův triumf byl takřka celorepublikový, neboť Drahoš přesvědčil více voličů v Praze a jejím nejbližší okolí. Proč tomu tak je? Hraje vůbec vzdělání voličů roli při rozhodování? Nejen na to jsme se ptali sociologa Jana Červenky ze Sociologického ústavu Akademie věd. 

Prezident Miloš Zeman dokázal vyhrát ve všech kromě Prahy. Ve Středočeském kraji, v němž jinak celkově zvítězil, prohrál i v územních celcích Praha-východ a Praha-západ. V čem je hlavní město pro Zemana zakleté?

Pokud jde o velkou Prahu, tj. samotné hlavní město s přilehlými okresy Praha-východ a Praha-západ plus ještě některé části sousedních okresů Středočeského kraje, jež přirozeně spadají do „gravitačního“ pole metropolitní oblasti a tvoří de facto její součást, to je region s velmi specifickými a od zbytku země dost odlišnými socioekonomickými a sociodemografickými charakteristikami, které z něj tradičně dělají baštu liberální pravice. Jde o v podstatě jedinou aglomeraci s jejím zázemím, kde jsou koncentrovány centrální úřady, ambasády, banky, zastoupení velkých domácích i zahraničních firem, univerzity, vědecké instituce, média, památky atd. Úroveň příjmů je zde neporovnatelně vyšší než v jiných částech země, a dokonce i než v jiných velkých městech. Slabší výsledek Miloše Zemana, a naopak prvenství Jiřího Drahoše zde tudíž nejsou překvapením.

Před pěti lety zde vítězil v prvním i druhém kole celkem jednoznačně Karel Schwarzenberg a dá se říct, že jeho převaha nad Milošem Zemanem v prvním kole zde byla tehdy mnohem výraznější (Schwarzenberg získal podstatně vyšší procento i absolutní počet hlasů než Jiří Drahoš, naopak Miloš Zeman zde sice méně výrazně než v jiných regionech, avšak stále dost zřetelně posílil). Nicméně základní tendence je zřejmá. Volebně se tato oblast zbytku země silně vymyká, což se v prezidentské volbě projevuje možná ještě výrazněji, než se to projevovalo v nedávných volbách do Poslanecké sněmovny, kde to také bylo velmi viditelné.

Svou roli kromě socioekonomických a sociodemografických zvláštností v tom může hrát také vztah centra a periferie, přičemž daná oblast je v pozici centra s nejen odlišnými zájmy, ale i vysokou koncentrací a vzájemnou sociální provázaností lidí, kteří aktivně vyjadřují a vzájemně sdílejí své postoje ovlivněné jejich vlastní, velmi specifickou sociální zkušeností, čímž ovlivňují a vyvolávají určitý tlak na konformitu postojů svého okolí. Něco podobného můžeme vidět i v sociálních sítích typu Facebook či Twitter nebo v různých pracovních nebo studentských kolektivech. To samozřejmě existující rozdíly může dál prohlubovat a upevňovat.

Hraje roli při volbě z jednoho kandidátů nezaměstnanost voličů? Například Miloš Zeman přesvědčivě porazil Jiřího Drahoše v krajích, kde je procento nezaměstnanosti daleko vyšší, než ve zbytku republiky. Jmenujme třeba Moravskoslezský a Ústecký kraj.

Pokud Miloše Zemana častěji volili nezaměstnaní, kterých v současné době je relativně méně, celkem přirozeně to odpovídá profilu Miloše Zemana jako levicového politika. Obecně ale nezaměstnaní často patří k nevoličům.

A vzdělání voličů hraje při rozhodování koho volit roli?

Do jisté míry ano, hlavně pokud jde o konkrétní osobu prezidenta či prezidentského kandidáta, ale to souvisí hodně s politickými preferencemi. Obecné postoje k prezidentské funkci a k prezidentským pravomocem nějakou výraznou závislost na vzdělání nevykazují.

Proč je Miloš Zeman pro starší a méně vzdělané voliče volba číslo jedna?

Miloš Zeman se dlouhodobě velmi úspěšně prezentuje jako levicový politik. Je proto celkem přirozené, že levicově orientovaní voliči, kteří se ve zvýšené míře rekrutují z nízkopříjmových skupin populace, často spojených s nižší kvalifikací a vyšším věkem, z velké části inklinují k volbě Miloše Zemana, který byl navíc v té paletě prezidentských kandidátů vlastně jediným reprezentantem levice. Zároveň Miloš Zeman svými postoji a názory dokáže v široké míře oslovovat voliče orientující se na tradiční sociálně konzervativní hodnoty, jako bezpečnost, rodina, pořádek atp., což jsou opět věci více akcentované zejména staršími voliči. Ostatní kandidáti tyto voliče oslovují méně.

Naopak u lidí s vyššími příjmy, u mladších voličů a u těch, kdo mají vysokoškolské vzdělání, u typických voličů liberálních, spíše středopravicových stran je podpora Miloše Zemana slabší, a naopak vyšší podporu zde měli jiní kandidáti. Mladí voliči poněkud častěji volili Marka Hilšera, který o ně do jisté míry připravil jimi dříve častěji preferovaného Michala Horáčka, Jiří Drahoš a Pavel Fischer pak ve zvýšené míře bodovali u vysokoškolsky vzdělaných voličů. Je ovšem třeba si uvědomit, že jde o relativní čísla a o nějaké odchylky od celkového průměru. Ve skutečnosti všechny skupiny voličů se v nějakém poměru rozdělily mezi všechny jednotlivé kandidáty a Miloše Zemana v absolutním vyjádření zřejmě volilo více vysokoškoláků než kteréhokoli jiného kandidáta s výjimkou Jiřího Drahoše, mezi jehož voliči zase najdeme mnoho lidí s nižším příjmem a nižší úrovní dosazeného vzdělání při poměrně rovnoměrném zastoupení jednotlivých věkových kategorií.

Existuje nějaký prototyp prezidentského kandidáta, jenž by byl většinu voličů ideální?

Nevím a dost silně pochybuji, že existuje nějaká univerzálně sdílená představa o prezidentském ideálu. Představy o tom, jaký by prezident měl být a co by měl dělat, jsou velmi různorodé a nepříliš ukotvené a jasné. Spíš mají lidé jasno v tom, co by prezident dělat neměl, ale ani v tom až na výjimky nepanuje velká shoda, a hlavně shoda nepanuje v tom, zda některý prezident nebo kandidát na tento úřad něco takového naplňuje či nikoli. Svoji mlhavou představu ovšem lidé dokážou promítat např. do hodnocení prezidenta, do důvěry k němu nebo do preferencí jednotlivých kandidátů.

Z tohoto pohledu je patrné, že třeba mladým lidem a jejich představám o ideálním prezidentovi většinou současný prezident neodpovídá, ale nedá se říci, že by tuto roli naplňoval kdokoli jiný. Do svých představ si přitom často projektují své favority. Každopádně ale vysokou zůstává podpora přímé volbě a spíše převládá názor, že prezident alespoň občas by měl řešit i konkrétní otázky (zabývat se konkrétními politickými tématy a otázkami, a ne pouze filosofovat o morálce a pokládat věnce), i když v tomto ohledu jen asi třetina si myslí, že by to prezident měl dělat soustavně.