Že se ČSSD, naše nejstarší politická strana, stala na českém politickém kolbišti z obra naprosto marginální silou neušlo asi žádnému z pozorovatelů české politiky. Již však méně je pro mnohé známý fakt, že to není české specifikum. Preference sociálních demokratů padají všude po Evropě a většina voleb pro ně končí katastrofou.
Stačí letmý pohled a je jasné, že na starém kontinentě socialistická růže uvadá. Stálice nizozemské politiky sociálně demokratická Strana práce měla ve volbách v roce 2013 přes čtvrtinu hlasů. V loňských dostala přízeň pouhých 5,7 % voličů. Podobně katastrofální výsledky mají socialisté i v kdysi jejich baštách jako byla Francii, Belgii nebo v Řecko. Oslabení, i když zatím ne katastrofálně, jsou i socialisté v Rakousku, Itálii ba i jejich baštách jako bylo Švédsko, Dánsko nebo Norsko. Ve velkých zemích Střední a Východní Evropy jako je Polsko nebo Bulharsko nejsou socialisté ani v parlamentu a ve zbylých státech skomírají.
Jak se z ještě před několika léty hybné politické síly Evropy stala politická síla téměř marginální? Jako příklad nám může sloužit nejstarší sociálně demokratická strana na světě, které letos oslavila 155 výročí založení, německá SPD. Stálice německé politické scény, která mnohokrát sestavovala koalici a bez problému dokázala oslovit 40 % voličů, dnes průzkumy přisuzují maximálně 17 % hlasů. Její pád začal s Gerhardem Schröderem. Schröder spolu s Tony Blairem patřil k tzv. třetí cestě. Pokoušel se udržet sociální stát, ale zároveň prosazoval liberální reformy.
Politika Schrödera se Německu vyplatila. Odbory a tvrdým jádrem socialistů nenáviděná reforma Petera Hartze nastartovala německou ekonomiku. Na druhou stranu zahájila dlouhodobý úprk voličů od strany. Zatímco CDU/CSU se podařil posun do leva a stala se přijatelnou pro liberálnější voliče SPD, konzervativní levičáci se přesunuli k Zeleným nebo k Die Linke, kterou založil bývalý sociální demokrat Oskar Lafontaine a pohrobci komunistické SED. V čele strany stál navíc poměrně nevýrazný Sigmar Gabriel.
Strana se utápěla ve vnitřních sporech, které ani tak nebyly vedeny kvůli ideologickému směru strany, ale spíše kvůli pozicím ve straně a na kandidátkách. Kancléřka Angela Merkelová sbírala díky rozhádanosti SPD a absenci silných osobností body, o které se postarali socialisté. Poslední ranou, která strana utrpěla, byla uprchlická krize. SPD se stala stranou, která přijímá a proti kritickým hlasům se velmi ostře představitelé strany stavěli. Zvláště nepopulárním se stal ministr spravedlnosti Heiko Mass, který prosadil tvrdá pravidla pro sociální sítě. Protipřistěhovalecká AfD nemusela ani nic moc dělat. Voliče, kteří měli z migrace obavy si SPD odehnala sama. Po událostech v Chemnitz se SPD v preferencích propadla na třetí místo se 17 % hlasů.
Případ sociálních demokracií ve Střední a Východní Evropě byl jiný. Po roce 1989 sociální demokracie, s výjimkou té české u jejíhož zrodu stáli mnozí emigranti a měla dlouhou tradici, vznikaly přejmenováním a transformací bývalých komunistických stran a politiků. Tak se například v Polsku mohl stát nejmladší ministr poslední komunistické polské vlády Aleksander Kwaśniewski prezidentem. Socialisté slavili úspěchy i v Maďarsku, Bulharsku a dosud jsou nejsilnější stranou v Rumunsku.
Ve všech zemích se však opakoval stejný scénář jako u nás. Místo ideových sporů se strany začaly utápět ve sporech osobních, ve kterých jedno křídlo potíralo druhé. Do čela stran se dostávaly místo silných osobností jako byl Miloš Zeman nebo výše jmenovaný Kwaśniewski slabí leadeři, kteří co nejméně vadí. Strany se přestaly starat o zájmy svých tradičních. Zatímco na Západě se dá hovořit o tom, že se podařilo prosadit většinu sociálně demokratických programů, u nás se o něčem takovém mluvit nedá a postavení českých, ale i jiných středo a východoevropských pracovníků je stále o dost horší než je minimální standard na Západě.
Socialisté se neumí chytit silných témat, které by jejich voliče u nich udržela. Stačí se podívat na českou ČSSD. Za čtyři roky ve vládě se ji nepodařilo ani drobně pohnout se sociálním bydlením, obchodem s chudobou nebo s předraženými exekucemi. Místo toho strana prosadila extrémně nepopulární a nepřipravenou inkluzi. Spolu s podobnými excesy, korupčními skandály a odchodem mnoha populárních politiků a ideovou vyprázdněností strany, která se místo na svojí tradiční voličskou základnu na venkově začala soustředit na liberálního městského voliče, může být ČSSD ještě ráda za 7 % hlasů, které ji dnes předvolební průzkumy přisuzují.
Jedinou výjimkou v sociálně demokratickém marastu Evropy je britská Labour Party. Pod vedením Jeremyho Corbyna se podařila resuscitace skomírajícího obra. Na rozdíl od středové politiky předešlých předsedů Corbyn nabral směr ostře do leva. Labouristé dnes loví především mezi mladou generací. Ta je zatížena obrovskými dluhy za studium, obává se budoucnosti po brexitu, ale i celkového směřování společnosti a světa. Corbyn láká na povinné firemní fondy pro zaměstnance, znárodnění železnice, snížení nebo dokonce oddlužení vysokoškoláků a zachování bezplatného zdravotnictví. Pod vedením tohoto politického veterána, který však byl vždy věrný svým levicovým názorům, strana stoupá. Dnes mají Labouristé v průzkumech 41 % a nakročeno k volebnímu vítězství. Je však třeba podotknout, že to je i díky rozhádanosti Toryů a neschopnosti premiérky Theresy Mayové.
Jakou budoucnost bude mít sociální demokracie v Evropě? Dá se předpokládat, že ve volbách do Evropského parlamentu sociální demokraté na celém kontinentě pohoří. Jednotlivé strany to mohou využít k výměně vedení a změně politiky stran. Návrat k autentické národní levicové politice, která se bude více než o problémy světa starat o problémy občanů jednotlivých zemí. Pokud se to sociálním demokratům podaří o budoucnost s nemusí bát. Pokud totiž zůstanou u dnešní nejasné a nepopulární politiky se slabým a nejasným vedením čeká je do několika let politický hřbitov,
Související
Problémy SOCDEM s Lidovým domem pokračují. Soud rozhodl ve prospěch Altnerových
Sociálním demokratům vykradli hlasy populisté. Stav české levice je tragický
ČSSD , SPÖ (rakouská sociální demokracie) , Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) , Labouristická strana (VB) , Jeremy Corbyn
Aktuálně se děje
před 48 minutami
Politico: Svět má nového vítěze v boji s extrémním počasím. Překvapivě jím není západní země
před 1 hodinou
Zatykač na Blízkém východě moc nezmění. Netanjahu ví, že po válce jeho kariéra může skončit, říká Salem
před 2 hodinami
Riziko chyby je vysoké. Rétorika Kremlu připouští jadernou válku, varuje analýza
před 2 hodinami
Nemocnice v Pásmu Gazy jsou před zhroucením. O víkendu hrozí kompletní kolaps zdravotnického systému
před 3 hodinami
Rusko na Ukrajině otestovalo novou raketu Orešnik. Hromadná produkce nehrozí, myslí si expert
před 3 hodinami
Fixace hypotéky: Jaké během ní máte možnosti?
před 3 hodinami
Do napjaté situace si přisadil i Kim Čong-un: Svět míří k ničivé termonukleární válce
před 3 hodinami
Víte, jaký program dokáže ušetřit práci každému podnikateli? Online fakturace
před 4 hodinami
Eskalace války zneklidňuje Evropu. Tusk mluví o nejistotě, Švédsko o zastrašování
před 4 hodinami
Tragický konec pátrání po miminku ve Vídni. Policie podezřívá matku
před 4 hodinami
Situace je nejhorší od začátku války. Evropa znepokojená, Moskva hrozí, Číňané vyzývají ke klidu
před 4 hodinami
USA zavádí nové sankce. Destabilizují Rusko, citelně se ale dotknou Evropy
před 5 hodinami
Británie stupňuje rétoriku: Pokud dnes Putin napadne východní Evropu, jsme připraveni na válku
před 5 hodinami
Orbán chce pozvat Netanjahua do Maďarska. Slibuje, že ho nezatkne
před 6 hodinami
Diplomat prozradil, proč Putin eskaluje konflikt na Ukrajině. Kreml sdělil důvod odpálení rakety
před 6 hodinami
Změny počasí mění svět k nepoznání. O domov už přišly desítky milionů lidí
před 7 hodinami
Co má KLDR ze spojenectví s Ruskem? Novináři odhalili, jak se Putin odměnil za vojáky na Ukrajině
před 7 hodinami
Kvůli ruskému útoku balistickou raketou se Kyjev sejde se zástupci NATO
před 8 hodinami
Putin vyhrožuje útokem na země podporující Ukrajinu
před 8 hodinami
BBC: Putin je auto brzd, které se řítí po dálnici. A Putinomobil jen tak nezpomalí
Tento týden Kreml obvinil „kolektivní Západ“ z eskalace války na Ukrajině. Přesto téměř tři roky trvající konflikt jasně ukazují, že právě Vladimir Putin považuje eskalaci za klíčový nástroj pro dosažení svých cílů. Ať už jde o úplnou kontrolu nad Ukrajinou, nebo alespoň o uzavření míru na ruských podmínkách, eskalace zůstává ústřední strategií jeho vedení války. Uvedl to server BBC.
Zdroj: Libor Novák