ROZHOVOR | ČSSD čeká éra živoření, ODS vyhráno nemá. Vznikne nová politická strana? Politolog zostra hodnotí senátní volby

ANO a ČSSD prohrály senátní volby, ČSSD navíc i komunální. Může to mít nějaký vliv i na fungování vládní koalice?Na konečnou odpověď je ještě příliš brzy. Pokračování ČSSD ve vládě při současném kurzu se každopádně jeví jako sebevražedné. A klid tyto volby nepřinesly ani do řad ANO. ANO je však stranou podnikatelského typu, uskupením jednoho muže, jehož pozici může neúspěch mnoha členů v komunálních a senátních volbách i posílit. Uvidíme.

Proč ANO v senátních volbách neuspělo? Premiér Andrej Babiš se doposud zdál neporazitelný...Důvodů je více. ANO zdaleka ještě nevytvořilo pevné jádro voličů, přesněji řečeno toto jádro je málo početné. A tak v každých jiných volbách než volbách do Sněmovny bude zápasit s problémem vysoké neúčasti. ANO také ještě nezakotvilo v drtivé většině menších měst a obcí, v mnoha z nich není schopno postavit kandidátku.

Po minulých komunálních i krajských volbách, kde hnutí relativně uspělo, se navíc ukázalo, že trpí podobnými nešvary jako klasické politické strany. A navíc má problém i s měnící se politickou identitou a orientací, která upevňování elektorátu také nepomáhá. Andrej Babiš se několikrát vyslovil kriticky na adresu Senátu, mluvil o jeho zrušení. A tak bylo vcelku jednoduché dát dohromady strategii proti politické hegemonii ANO.

Naopak ODS může slavit. Lze tyto volby chápat jako velký comeback kdysi vládní strany?Byl bych velmi opatrný, protože preference ODS pro volby do Poslanecké sněmovny v zásadě stagnují. V komunálních volbách si v mnoha obcích a městech, včetně měst velkých polepšila, ale celkový počet zastupitelů přesto o něco poklesnul. Ne tak hodně jako u jiných stran, ale poklesl.

Opravdu vítězství tak slavila především v senátních volbách, kde se jí podařilo stylizovat do role hlavního oponenta ANO, resp. celé Babišovy vládní garnitury. Zužitkovala při tom i sílu svých lokálních a regionálních osobností. Jestli to ale bude mít vliv na obraz strany jako celku a projeví se to růstem důvěry, to se teprve ukáže. A obecně jsem k tomu poměrně skeptický.

Kam se poděli voliči komunistů? Strana neuspěla už v parlamentních volbách, teď porážka v komunálních a senátních.Průzkumy jasně naznačují, že velká část exvoličů přešla k hnutí ANO. Další část k volbám nepřišla, protože právě komunisté oproti minulosti nejvíce ztráceli svou schopnost stavět kandidátky i v malých obcích, a proto neměli koho volit. Senátní volby KSČM nikdy moc neseděly, a tak se efekt celkového oslabení projevil de facto volební katastrofou a úplným vyklizením pozic v horní komoře.

Dojde podle Vás ke změnám ve vedení KSČM?Domnívám se, že více na tahu je ČSSD. Jestliže změní kurz za levicovější, bude na to KSČM muset reagovat. To ale také může znamenat, že se posune tak doleva, že přestane být volitelná pro další část svého stávajícího elektorátu. Nedá se též vyloučit vznik nějaké nové levicové či radikálně levicové alternativy či platformy. Zkrátka a dobře, komunisté se dostali do pozic, kdy budou spíše reagovat, než sami přicházet s nějakými velkými změnami. Brzdit je bude i aktuální podíl na moci.

Patří ČSSD na politické smětiště? Strana je rozhádaná, pro občany těžko čitelná, od některých členů zaznívají až, řekněme, extremistické názory.Byl bych opatrný hovořit o extremistických názorech. Některé ostré výroky jsou ovšem vcelku logickou reakcí na hlubokou krizi. To, co prožívají sociální demokraté, prožívá velká část sociálně demokratického hnutí v celé Evropě. Je to vleklá krize identity, vnitřní rozpory mezi tradičními socialisty a progresivisty. U nás je to navíc znásobeno největším problémem, kterým je vztah k prezidentu Zemanovi.

Obávám se, že při pokračování stávajícího kurzu zazvoní ČSSD vcelku brzy hrana, a bude tak následovat některé sesterské formace ze zemí střední, jižní či východní Evropy.

Co ČSSD může zachránit?Možná, ale opravdu jen možná odchod z vlády spojený se změnou stylu a programovým a personálním sjednocením, včetně konsensu ve vztahu k prezidentovi. Obávám se, že to je momentálně v zásadě nenaplnitelná mise pro kohokoli. Jsem tudíž velký skeptik. Domnívám se, že stranu čeká éra živoření. A to jako příznivec strukturovaného stranického systému, kde klíčovou roli hrají standardní strany, vůbec neříkám rád.

Pavel Bělobrádek oznámil, že se už nebude ucházet o post předsedy KDU-ČSL. Jak hodnotíte jeho krok? Pavel Bělobrádek nahlas uvažoval o odchodu z pozice předsedy již před volbami, dokonce již před několika lety. Faktem je, že se mu jako předsedovi první strany po listopadu 1989 podařilo vrátit stranu do Poslanecké sněmovny. A to byl a zůstává husarský kousek. Otázkou je, co bude teď. KDU-ČSL vždy prospívalo, když byla „klidnou silou“. A naopak, ničily ji spory o orientaci, neutuchající změny v čele. Ani jedno není nyní vyloučené.

Volební účast v 2. kole senátních voleb byla pouhých 16 procent. Znamená to, že je horní komora zbytečná?Jednoznačně není. Naopak, Senát má další šanci ukázat, že má smysl, vrátit se k dobré tradici. Tedy ke komoře, která vychytává legislativní zmetky, vrací do hry zdravý rozum tam, kde jej regulace a sociální inženýrství už dávno ztratily. Velký prostor také vidím v tom, co horní komory kdysi plnila. Byl to orgán, kde se mnohem věcněji diskutovalo, kde se konala veřejná slyšení za účasti odborníků. Komory, která měla velmi kvalitní legislativní zázemí, skvělé odborníky na evropské otázky.

Když se vrátíme ke komunálním volbám, koaliční vyjednávání jsou někde dosti divoká, například v Brně. „Rychlovka“ to byla v Kladně. Jak se díváte na praxi, kdy je vítěz voleb vyšachován a končí v opozici? Žádný zákon takový postup sice nezakazuje, nicméně si patrně mnozí řeknou, že nemá smysl k volbám chodit.Za prvé, volí se zastupitelstva, nikoli primátoři, starostové a radní. Za druhé, máme poměrný volební systém. Za třetí, zastupitelstva jsou obvykle daleko více roztříštěná než v minulosti. Za čtvrté, v komunální politice ještě více než jinde do hry vstupují osobní vztahy. Za páté, mnozí komunální politici jsou v zastupitelstvu dlouho a mají své pozitivní i negativní zkušenosti s kolegy. A naopak, jiní jsou naprostí nováčci bez jakýchkoli zkušeností, znalosti procedurálních postupů apod.

Za šesté, mnozí úspěšní starostové či primátoři, zvláště jsou-li ve funkci delší dobu, mají svá města za své osobní pašalíky. To vše vytváří prostor pro nejrůznější řešení povolebních situací. Některá řešení jsou pochopitelně na hraně, jiná dokonce za hranou přijatelnosti. A mnohá z nich se svým strůjcům vrátí jako bumerang – někdy hned, jindy v delším horizontu.