Proč Česká republika potřebuje sociální demokracii? Budete koukat

Přesto lze tvrdit, že sociální demokracii a tradiční levici, na rozdíl od různých levicových sociálních inženýrů, potřebujeme. Stav sociálních a pracovních práv v České republice není ani zdaleka srovnatelný se Západní Evropou. Samozřejmě, že asi jen málokdo to chce dopracovat do odborářské diktatury typu Francie a Itálie, přesto práva českých zaměstnanců, která dnes již mají, by měla být alespoň vymahatelná, a zaměstnavatelé by je měli dodržovat.

Podobná situace je i v sociální sféře. Pokud se člověk rozhodne žít z dávek, systém jej nenutí nic sám se sebou dělat. Stačí přinést na pracovní úřad, který má toto jméno z naprosto neznámých účelů, několik razítek a můžete žít v klidu dál. Přitom je tu inspirace v zahraničí. V Dánsku nebo Finsku jsou sociální dávky vysoké, ale stát po lidech za to něco chce.

Ne, nechce hloupou službu pro města jako u nás, kterou by měli vykonávat lidé, kteří na víc nestačí za slušný plat dovolující jim žít a žebračenky.  Je zde odbouraná hranice 26 let pro přiznání studentských benefitů, a lidé si mohou doplňovat a měnit kvalifikaci. Pracovní síla pak patří k nejkvalifikovanějším na světě a i nezaměstnanost, především ta dlouhodobá je nízká. U nás se spíše zdá, že systém naopak podporuje ty, co školu skončí, co nejdříve a odejdou na úřad žádat o pomoc.

Podobná absurdní situace je u nás i ve výplatě dávek na bydlení. Stát se neptá, v čem a jak lidé co dávky pobírají žijí. Nezajímá ho dokonce jestli pronajímatelé platí do fondů oprav či dokonce za vodu, teplo a elektřinu. Prostě jen tupě vyplácí. Výsledek? Za špinavý pokoj s koupelnou na chodbě se platí tolik, jako za nájem bytu v lepší čtvrti. Mnohá bytová družstva balancují na hraně krachu, a ostatním nájemníkům je kvůli dluhům pronajímatelů vypínána voda. Ghetta rostou jako houby o dešti.

Ministryně sociálních věci Michaela Marksová nedokázala za čtyři roky ve vládě najít lepší řešení než zavedení bezdoplatkových zón, které naopak sociální vyloučení mnohých chudých rodin ještě podpoří a zapříčiní vznik dalších ghett. Zákon o startovacích bytech a sociálním bydlení, kde by byly nejen rozumné nájmy, ale i někteří nepřizpůsobiví pod kontrolou, nebyla schopna připravit. Nyní zřejmě na tuto novelu a reformu tohoto zvrhlého systému ČSSD rezignovala definitivně.

Žijeme v zemi, kde každý desátý žije pod hranicí chudoby a kde stejný počet obyvatel žije v exekuci. Situace s exekucemi je absurdní. Uveďme si příklad z Ústí nad Labem. Žena jela načerno a byla chycena revizorem. Pokutu zaplatila. Po čase se ovšem u ní objevil exekutor. Důvod? Zapomněla zaplatit 11 Kč za jízdenku. A kolik po ní exekutor chtěl? Přes 14 000 korun.

Samozřejmě nelze tvrdit, že všichni lidé s exekucí jsou beránci. Ale pokud značné procento lidí v exekuci tvoří mladí lidé, za které v dětství rodiče nezaplatili za odpad nebo pokutu za jízdu na černo, a je, jako první při vstupu do života, čeká exekutor s výměrem, který je díky jeho poplatkům tisícinásobně vyšší než samotný dluh, je tu něco dost špatně. A to již raději nezmiňujeme, že tito lidé, kvůli často nesplatitelným dluhům končí na úřadě, a pracují na černo.

A co na tyto výzvy ČSSD? Největší reformou, kterou za čtyři roky ČSSD prosadila byla inkluze. O té sice Kateřina Valachová tvrdí, že je již nezvratitelná, ale současné vedení ministerstva školství ji krůček po krůčku omezuje. Jinak se ČSSD utápí ve sporech. Bývalý předseda strany Bohuslav Sobotka, konzervativce, kteří se soustředili na podobné otázky odstavil, a obklopil se liberály a snažil se soustředit na městské liberály.

Otázky genderu, menšin nebo multikulturalismu vystřídaly tradiční sociálně demokratická témata. Nové vlajkové lidi  socialistů ovšem u nás skutečně mnoho lidí neoslovuje a přišel volební pád. Po odchodu Sobotky se strana zatím nepokouší o nějakou programovou sebereflexi.  Místo ní mezi novým předsedou Hamáčkem a platformou zachraňme sociální demokracii vedenou místopředsedou Zimolou dochází k hádkám, o to, kdo může za volební blamáž, kdo uznává evropské hodnoty a kdo by měl jít.

Jak je vidět je u nás více než mnoho sociálních problémů, které si zaslouží pozornost a rychlé a rozumné řešení. Mnohé z nich jsou velmi složité a jejich řešení zabere mnoho let. Na jiné by však stačil jeden prostý zákon, který by pomohl a zlepšil život mnoha lidem. Tyto témata doslova leží na zemi a mají obrovský voličský potenciál. Pokud se jich nechopí naše nejstarší strana, někdo se již nepochybně najde. Mezi sociálně demokratickou stranou a sociálním myšlením je totiž rozdíl. To má delší životnost než 150 let nebo jedno období vlády a socialisté na něj rozhodně nemají patent.