Gross se směje vládě! Staví si sídlo za 30 milionů

Není to již poslední hřebík do rakve české politické scény a jejích aktérů? Čelíme neuvěřitelné situaci, kdy si každý dělá co chce – kromě obyčejných lidí. Výhodu má snad ještě opozice, které vládní nepopulární kroky nahrávají k popularitě a tudíž k následnému získání mandátů k vytvoření vlády. 

Poprvé tu máme tolik afér, že je snad bohužel jednodušší na to všechno mávnout rukou. Vláda neví, co s DPH. Donedávna byl ministr financí Kalousek jakožto i celý Nečasův kabinet pevně rozhodnut – DPH se sjednotí na 20% s výjimkami. Co se nestalo? Poté co lid, bez kterého by současní ministři ve svých křeslech neměli co dělat, dal najevo co si o „nové dani“ myslí, přišla změna. Neústupný Kalousek ustoupil sám sobě a snížil zvýšenou sazbu na 14 a pak na 17,5 procenta. 

Přejdeme k další nejasnosti. Naše zásadová vláda se rozhodla bojovat proti předraženým zakázkám, korupci a dalším praktikám, které bývalým funkcionářům na polistopadové politické scéně nebyly až tak cizí. Takže snad sám Bůh jim seslal téměř šablonový podnět. Při prodeji Mostecké uhelné si čtyři lidé přišli na pěkné peníze – 170 milion korun. Nejzajímavější na tom je, že to byly osoby kolem někdejšího předsedy ČSSD Stanislava Grosse.

Kalouskova vyšetřovací skupina, která podle některých médií šla tvrdě po kolegovi Vondrovi, Grossův případ nechala stranou. Kdo se neuklidnil byla někdejší sociální demokratka Volfová, která podala na Sobotku a Grosse trestné oznámení, jelikož se domnívá, že cena uhelny mohla být o 20 miliard vyšší. Nejde ovšem o strategický tah, který si bere za cíl zviditelnění samotné Volfové? Nebo snad někdo chce poškodit Sobotkovo jméno před nadcházejícím sjezdem ČSSD?

Lid tápe a oprávněně. Důležité je podotknout, že by Stanislav Gross a ani Bohuslav Sobotka určitě neměli být hned stíháni nebo obviňováni. Třeba jsou doopravdy oběťmi černé reklamy. Veřejnost nezávidí a chce pouze odpovědi na otázky a trochu snazší orientaci v obdobných případech. 

Všechny aféry nebo „nenápadně“ vyskakující na povrch případy mají jednoho společného jmenovatele – zmatek. Politici by měli nejdříve jasně prokázat – kde, za kolik, proč a jak, co „provedli“. Proč se něco zavede a jaké to bude mít na občany skutečné dopady. Není třeba prokazovat své akademické znalosti, ale prostým jazykem vysvětlit a ukázat. V jednoduchosti je totiž síla, která by mohla v konečném důsledku posunout Českou republiku do vyšších příček.