Odborníci žádají návrat pobytu dětí v ústavu na žádost rodičů, chtějí oslovit i Plagu

V roce 2012 byla přijata novela, která omezila možnost takzvaně dobrovolného pobytu, tedy umístění do diagnostického ústavu na žádost rodičů či zákonných zástupců. Původně měla skončit už tehdy, poslanci ale do zákona přidali pětileté přechodné období, které uplynulo loni v srpnu.

"Sedmdesát procent dětí v dobrovolných pobytech se vracelo zpět do rodin. S rodinami se pak dál pracovalo ambulantně," řekla na jednání ředitelka Diagnostického ústavu a střediska výchovné péče Brno-Veslařská Renata Ježková. Mezi dětmi poslanými do ústavu soudem to bylo v roce 2017 každé páté a loni každé sedmé. Podle účastníků setkání také proto, že se nemuselo čekat dlouhé měsíce na rozhodnutí soudu, mohlo se začít s dítětem pracovat okamžitě.

Na přání rodičů, na základě smlouvy s ústavem, mohou být děti umístěny do středisek výchovné péče, které působí buď ambulantně, přes pracovní týden nebo jsou v nich děti umístěny trvale. Délka pobytu je většinou šest až osm týdnů a rodina ji částečně musí hradit. V Česku je jich několik desítek, většinou jako samostatná oddělení diagnostických ústavů, proti nim ale mají mírnější režim.

"Střediska byla zřizována za jiným účelem. Dříve poskytovala služby dětem rodičů, kteří si uvědomovali závažnost problémů a měli snahu je řešit," vysvětlil zástupce ředitele ústavu v Hradci Králové Jiří Maléř. V současnosti jsou do nich děti podle něj umisťovány na nátlak odborů sociálně právní ochrany dětí i z nefunkčních rodin, kde se dají očekávat problémy i po návratu z pobytu.

"Návrat k původní staré praxi ulehčí situaci střediskům a umožní potřebnou diferenciaci smluvních pobytů dle osobnosti a typu problémů dětí," dodal Maléř. Podle odborníků by navíc přinesla i úsporu finanční a časovou, protože by nebylo nutné zapojovat sociální systém a soudy.

Ministerstvo školství, pod které problematika spadá, v roce 2012 k omezování rozsahu ústavní péče vedla snaha o snížení nákladů na diagnostické ústavy, které se pohybovaly kolem 520.000 korun ročně za dítě, v dětských domovech pak kolem 293.000 korun.

Na péči o ohrožené děti v roce 2016, z nějž pocházejí poslední dostupná podrobná data, šlo asi 10,8 miliardy korun, z toho 1,8 miliardy stála péče v ústavech zřizovaných resortem školství. Celkem měly 7550 lůžek.

Česko je dlouhodobě kritizováno za nadměrný počet dětí v ústavech, jejich počet postupně klesá. Zatímco v roce 2009 jich bylo přes 10.300, v roce 2016 kolem 8000. Problematika péče o děti je roztříštěná, část má na starosti ministerstvo zdravotnictví, náhradní rodinná péče spadá pod ministerstvo práce a sociálních věcí.