Totalita může mít nové podoby, varuje Kubera. Uvedl několik alarmujících příkladů

Pamětní deska je z iniciativy Senátu od roku 2003 na horním konci Nerudovy ulice, kde proti studentům zasáhly před 71 lety ozbrojené složky. Vysokoškoláci se chtěli dostat za prezidentem Edvardem Benešem a apelovat na něj, aby nepřijímal demise nekomunistických ministrů. Ale stalo se tak, a cesta k vládě jedné strany se tím otevřela.

"Studenti naivně věřili, že i za komunistů budou platit demokratická pravidla, respekt k názoru jiného, obyčejná úcta k člověku. Hned tady v místech, kde stojíme, dali komunisté jasně najevo, že totalita nectí pravidla, nectí respekt k jinému názoru," řekl Kubera. Pietního aktu se zúčastnili i někteří tehdejší studenti, velvyslanci několika zemí, zástupci dnešních studentů, Konfederace politických vězňů a festivalu proti totalitě Mene Tekel, který dnes začal.

"Při vzpomínce na studenty, kteří tu byli krvavě komunisty zastaveni, mysleme na to, že totalita se většinou nevrací ve svých dřívějších podobách. Dnes má nové, pro leckoho přívětivější tváře, ale pořád je stejně krutá, nebezpečná a svobodu a demokracii ohrožující." J. Kubera pic.twitter.com/5E3Nk3MYSN

Pietního aktu se zúčastnili i někteří tehdejší studenti, velvyslanci několika zemí, zástupci dnešních studentů, Konfederace politických vězňů a festivalu proti totalitě Mene Tekel, který dnes začíná.

Za něj vystoupil bývalý poslanec Daniel Herman, který řekl, že komunistický puč nespadl jako blesk z jasného nebe. "Komunisté se na převzetí moci systematicky připravovali. Infiltrovali státní správu, bezpečnostní sbory, izolovali nás od hlavního proudu mezinárodní politiky (...), masivně ovlivňovali legislativu. Pokud vám to něco připomíná, není to podobnost čistě náhodná," řekl. "Sedm tisíc umlácených lidí ve věznicích, 248 popravených, 230.000 nespravedlivých rozsudků, 250.000 lidí vyhnaných do exilu, 5000 zemědělských rodin a statisíce lidí vyházených ze zaměstnání, bytů a studoven mluví a varuje," řekl.

Bývalý předseda Senátu Petr Pithart vzpomněl na své setkání s nejmladším poslancem poválečného ústavodárného shromáždění Josefem Lesákem, který vedl první pochod studentů na Hrad. Konal se už 23. února 1948, Lesák byl mluvčím delegace, kterou prezident ten večer přijal. "A organizoval pak i ten druhý, násilím už překažený pochod, dva dny potom, který se k Hradu nedostal. Delegaci druhému průvodu stačil už jen prezidentův úředník sdělit, že před chvílí vše definitivně skončilo, že demise byly přijaty a vláda doplněna podle přání předsedy vlády (Klementa) Gottwalda," řekl Pithart.

Lesák se poté po 42 letech stal znovu poslancem, tentokrát nejstarším členem České národní rady. "Když si jednoho dne vzal na schůzi slovo, aby zevrubně vylíčil svůj osud a osud těch v únoru poražených, byly to nezapomenutelné chvíle. (..) Ticho bylo jako v kostele, přijímali jsme ale nikoli svátosti, nýbrž kruté pravdy o minulých desetiletích a o tom, co všechno jsme někteří z nás dopustili svojí pošetilostí, zbabělostí, konformitou," vzpomínal.

Kubera ve svém projevu vyjádřil obavu z toho, že si lidé dnes na model společnosti, která s jistou mírou nesvobody počítá, postupně zvykají. "U moci alespoň formálně dnes nejsou komunisté, stále máme alespoň formálně demokratická pravidla, demokratické volby a pořád ještě jsou média, která lze označit za nezávislá a svobodná," uvedl.

Jako příklad nesvobody, kterou vnímá, Kubera, dlouholetý vášnivý kuřák a veřejný zastánce kouření cigaret, označil protesty veganů proti řeznictví, případ muže, "který před 20 lety políbil dívku, která se mu líbila, dnes přijde o kariéru a páchá sebevraždu". "Protože je vystaven takovému tlaku okolí, že to neunese," zmínil. "Opět tu máme skupiny lidí, kteří věří, že vědí lépe než zbytek společnosti, co je dobré a co je nutné," řekl. Zmínil také úředníky, kteří podle něj svévolně zneužívají moc.