Vstup do EU byl pro střední Evropu přínosem, hodnotí analytik

"Pro nováčky byl vstup velmi přínosný. V první řadě kvůli vstupu na evropský jednotný trh s jeho volným pohybem zboží, služeb, kapitálu a pracovní síly," upozornil Darvas. Noví členové tak po roce 2004 viděli výrazný příliv zahraničního kapitálu, v Česku například do automobilového průmyslu. "Zahraniční firmy přinášejí technologie a peníze. Důsledkem ovšem také je, že velký podíl hospodářství je v rukou cizinců, kteří své zisky převádějí domů," upozorňuje analytik.

Místopředseda Evropské komise Maroš Šefčovič připomíná, že rozšíření bylo impulsem k tomu, aby ekonomiky nováčků začaly dohánět hospodářství starších členských zemí. "Dobře si pamatuji, že jsme jako Slovensko byli někde na 50 procentech evropského průměru, dnes se blížíme k 80 procentům. Česko na tom bylo lépe, a už nad 80 procenty jste," řekl ČTK.

Dohánění zbytku Evropy ovšem zbrzdilo zpomalení ekonomik v nedávné hospodářské krizi a ani obnovený růst neodstranil jednu bolavou a přetrvávající nerovnost. "Růst životní úrovně stále nekopíruje sbližování ekonomik, které vidíme na makroekonomické úrovni," připomněl komisař. Přizpůsobování ekonomiky se tak nepřeneslo třeba do výše platů. "Při vstupu do EU jsme byli na Slovensku asi na 40 procentech platů v unii. Teď jsme kdesi nad 50 procenty, v Česku je to jen o něco lepší," upozorňuje Šefčovič.

Podle Darvase ale sbližování potrvá výrazně déle, než před 15 lety politici slibovali a situace se liší nejen zemi od země, ale i region od regionu. "Roli hraje geografie a řada dalších faktorů a skutečně není možné čekat, že celá EU bude mít stejné příjmy. V některých oblastech budou mzdy vždy nižší, ale třeba Praha i mzdy v ní se vyvíjí výrazně rychle," upozornil.

Pro země, které do EU vstoupily v roce 2004, bylo podle Darvase přínosem i přejímání západoevropských pravidel například v oblasti hospodářské soutěže. Pro malé, na export orientované země jako ČR, Slovensko nebo Maďarsko je navíc vždy zásadní ekonomické dění u jejich hlavních obchodních partnerů. "Ať je to ČR ve vztahu k Německu nebo třeba Thajsko vůči Číně, určitá závislost tu prostě bude," upozornil.

Darvas připomněl, že podle statistik mezi roky 2004 a 2017 vzrostl hrubý národní příjem vyjádřený v konstantních cenách v ČR o 37 procent, v Maďarsku o 23 procent a v Polsku a na Slovensku dokonce o 62 a 67 procent. Členství v unii v tom podle něj hrálo roli. Kromě posílení právních jistot a nových technologií a investic, které s sebou přinesli vnější investoři, také možná kvůli tomu, že peníze z evropských strukturálních fondů podpořily rozvoj infrastruktury v klíčových oblastech.

Podle údajů ministerstva financí zaplatilo Česko od svého vstupu 1. května 2004 do konce loňského prosince do rozpočtu EU 565,4 miliard Kč a získalo 1,31 bilionu. "Kladné saldo čisté pozice České republiky ve vztahu k rozpočtu EU tak souhrnně dosáhlo 741,3 miliard Kč," uvádí MF. Za plusovou bilancí jsou právě především příjmy z unijních fondů, především těch kohezních a zemědělských. A to v minulých letech Česko ne vždy dokázalo nabízených možností plně využít.

"Dopad fondů je - podle vědeckých studií - velmi smíšený. Evropská komise a vlády budou říkat, jak je to vše super a skvělé a někteří odborníci si to myslí také. Jiní si myslí, že pozitivní efekt trval jen po omezenou dobu a některé studie mají evropské peníze za kontraproduktivní, protože mohou zvyšovat riziko korupce a mění chování společností," řekl Darvas.

Platí podle něj, že část peněz z fondů byla využita dobře, třeba při pomoci méně rozvinutým regionům, místy byly vydány na zbytečnosti. "Fondy byly podle mne součástí politické dohody okolo rozšíření - noví členové otevřeli své trhy výměnou za kohezní peníze a otevření svých pracovních trhů. Politickou roli fondy jasně mají," poznamenal.