Po 13 letech! Opoziční smlouva i dnes vyvolává sváry

Předčasné volby do dolní komory parlamentu, které se konaly 19. a 20. června roku 1998, vyhrála sociální demokracie se ziskem 32,31 procenta hlasů (74 mandátů). Druhá v pořadí se umístila ODS s 27,74 procenta (63 mandátů) a až se značným odstupem následovala KSČM s 11,03 procenta (24 mandátů), následovala KDU-ČSL s devíti procenty (20 mandátů) a jako poslední stranou, jež překročila volební klauzuli, se stala Unie svobody (US) s 8,6 procenta (19 mandátů). Tehdejší prezident Václav Havel následně pověřil sestavení vlády šéfa vítězné ČSSD Miloše Zemana. Ten zahájil jednání o koaliční vládě s KDU-ČSL a US. Součástí Zemanovy nabídky byla čtyři ministerská křesla pro US a čtyři křesla spolu s postem předsedy vlády pro KDU-ČSL. Tuto nabídku unionisté ovšem odmítli. Stejný osud potkal i návrh menšinové vlády ČSSD s KDU-ČSL. Jednání tehdy skončila bezvýsledně a do hry o sestavení vlády se dostala ve volbách druhá ODS.

Václav Klaus vedl jednání s KDU-ČSL a US, ovšem antipatie mezi ODS a US jednání zablokovaly. Občanští demokraté po vleklých jednáních odmítli sestavit menšinovou vládu a toto rozhodnutí tehdejší její předseda Václav Klaus odůvodnil nejistotou stability navrhovaného řešení.

Na základě těchto neúspěšných jednání ODS spolu s ČSSD uzavřely 9. července 1998 dohodu, která nesla název Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, zkráceně opoziční smlouva.Toto řešení vyvolalo u ostatních politických stran, ale také u veřejnosti směsici překvapení a nevole.

"Pro lidi to byl šok a naprostá frustrace," uvedla politoložka Vladimíra Dvořáková. Na druhou stanu si myslí, že v té dané situaci, kdy byly odmítnuté všechny možné varianty, tato dohoda představovala jako jediné možné racionální řešení. Negativní názor veřejnosti měla na svědomí především tvrdá předvolební kampaň, v níž Václav Klaus proti Milošovi Zemanovi mobilizoval a strašil návratem k socialismu. To platí i na druhou stranu, když Zeman sliboval akci Čisté ruce, která by zatočila s korupcí a mnohými spojenci Klause.

"Vždyť Zemanova slibovaná protikorupční akce Čisté ruce měla být už svou podstatou namířena proti politickým spojencům Klause. Klaus zase před volbami opakovaně mobilizoval proti levicovému nebezpečí a proti možnému návratu starých pořádků, které podle něj reprezentovala právě ČSSD," vysvětluje politolog Jiří Pehe. Další odborníci upozorňují na to, že důvodem, proč se obě strany dohodly, bylo tzv. zpoměrňování politického systému v Česku. To vedlo až k nemožnosti sestavovat trvalé většinové vlády v rámci koalic.

Český stranický systém byl blokován KSČM, stranou se silným zastoupením ve sněmovně, ovšem s nulovým koaličním potenciálem. Dalším problémem bylo pro ODS značné samonadhodnocování malých stran, zastoupených v koaličních vládách, které neodpovídalo jejich volebnímu zisku.

Dvořáková nevidí opoziční smlouvu jako problematickou. "Nebývá nic neobvyklého, že vznikne menšinová vláda, a že druhá strana umožní jí vládnout, avšak za určitých podmínek," dodala. Negativní účinky jsou ale v tom, že s příchodem Zemanovy vlády skončila akce Čisté ruce, nebyl zájem řešit korupci, došlo k rozdělení sfér vlivu a propojení ekonomického a politického světa. Politolog Pehe je přesvědčený, že smlouva, která byla veřejnosti předložená jako stabilizační pakt, ve skutečnosti stabilizovala pouze mocenské pozice obou velkých stran. "Společné projekty se týkaly pouze změn ústavy a volebního zákona, tedy především kroků namířených na posílení mocenských pozic obou stran na úkor ostatních politických subjektů," vysvětluje. Domnívá se, že ČSSD a ODS například mohly vytvořit skutečnou koalici, která se mohla shodnout na alespoň základním společném programu. "Ačkoliv by tento program mohl být vzhledem k názorovým rozdílům mezi oběma stranami jen minimální, bylo by takové řešení průhlednější a čestnější než smlouva o pouhém dělení moci," argumentuje. Negativní aspekt opoziční smlouvy spatřuje v ochromení demokracie. ODS se ve smlouvě zavázala k tomu, že dokud smlouva trvá, nebude iniciovat, ani nepodpoří, hlasování o důvěře ve vládu.