Rozzuřená Jílková! Důchodci nemají co jíst tak kradou

V rámci sociální roformy je naplánována snaha oddělit pracující, kteří si zaslouží pomoc státu, a nepřizpůsobivé občany. Proti tomuto tvrzení současného ministra práce a sociálních věcí však jde například i ten fakt, že pracujícím je vypláceno porodné pouze u prvního dítěte. Zatímco u sociálně slabých je vypláceno u každého potomka.

Škrty a reformy, které tato vláda naplánovala v sociální sféře, však nedopadají na tyto občany. Ty dopadají na ty, kteří jsou nad minimem. Na ty, kteří nemají nárok na dávky ani na zmiňované opakovaně vyplácené porodné. Tyto rodiny by však měly být státem podporované, neboť jsou schopné se samy o sebe postarat a nežádají si peněz bez vyvinutí snahy.

Jílková vybuchla: Důchodci nemají co jíst, kradou v supermarketech

Stát by měl rodiny podporovat a motivovat občany ke splození potomstva (porodné by naznačilo, že o přírůstky obyvatel opravdu „stojí“), jestliže nechce skončit v dalekosáhlejší krizi než je teď. Jak bylo zmíněno v pořadu Pavlem Kohoutem, protože důchody do budoucna budou určitě růst (ať už méně či více), nastane problém kvůli procentuálnímu zvýšení počtu lidí v důchodovém věku na úkor počtu lidí ve věku produktivním.

Kvůli zvyšujícímu se počtu lidí v důchodu Pavel Kohout navrhuje zavedení dvojí valorizace. První z nich by byla valorizace podle rostoucích životních nákladů, aby důchod neklesl „kamsi na dno“. Druhou by byla valorizace podle zvyšování průměrného věku populace.

Dle Drábka ovšem nebylo důchodové reformě, s jakou ministerstvo práce a sociálních věcí přišlo, vyhnutí. Jak uvedl „když ekonomika roste a zvyšují se odvody, můžou se zvyšovat důchody, ale Česká republika stagnuje a zlepšení se neblíží, takže nelze důchody zvyšovat“. Pokud se pak někteří z důchodců dostanou pod životní minimum, dostanou sociální příspěvky.

Pavel Kohout vidí možnou rezervu ve veřejných zakázkách, kde by se dalo mnoho financí uspořit, díky nimž by se naopak mohl zvýšit důchod. Samotný systém vyplácení sociálních dávek nepovažuje za nejšťastnější. Označuje jej za „antisystém, který by vedl ve firmě k jasnému krachu“, neb je v něm velký prostor pro úniky.

To by mělo být řešeno jako první a ne se řídit heslem „budu šetřit, až budu vědět jak“. Současné reformy mohou vést k našetření mnoha milionů korun, jestliže je ale v provozu nefungující systém, ušetřené peníze v něm zase zmizí, a tak to půjde až „do aleluja“.

A jak chce zemi vyvést z krize Holešovská výzva?

Všichni známe hlavní plán tohoto hnutí. Tím je pád vlády. Mnoho občanů a novinářů se již ptalo zástupců Holešovské výzvy „a co dál“. Odpovědi zazněly nejrůznější jako například „já nevím, ale asi vládu odborníků“. Je důležité, když vláda má opozici, ale to samo o sobě nestačí. Co třeba nemít v programu jen jeden krok, ale i ty následující. Pád vlády je zodpovědný pouze tehdy, je-li již připravená jiná varianta.

Po pádu současné vlády by dle Holešovské výzvy nastoupila úřednická vláda veřejně známých odborníků. O tom, jak by byli vybráni lidé do této vlády nemá Čermák žádnou představu, ale v dalším kroku má už zcela jasno. Nová vláda bude vybrána do šesti měsíců pomocí referenda. Krok mezi současnou vládou a referendem Holešovská výzva zdá se podcenila. Ale neobávala bych se, že by nepřišla s nějakým novým zajímavým nápadem.

Za takový nápad by se zaručeně dala považovat prověrková komise, které by prověřily justici a policii, aby došlo k očistě těchto institucí. Do prověrkových komisí by byli zvoleni lidé, no jak jinak než podle referenda. Vybráni budou jen ti, kteří jsou morálně čistí (asi i o morální čistotě každého z nich bude vedeno referendum).

A Čermák omluvil svou návštěvou studia České televize svého kolegu Slávka Popelku, který uvedl, že by byly zrušeny politické strany. To v programu Holešovské výzvy vůbec není a Popelka to uvedl z toho důvodu, že „byl po celém dni velice vyčerpaný“.