Jak mrtvý student, co nezemřel, odstartoval revoluci

Dopoledne po brutálním zákroku policistů na Národní třídě se Prahou jako blesk začala šířit hrozná a přelomová zpráva. Řádění policejních jednotek nepřežil student druhého ročníku matematicko-fyzikální fakulty Martin Šmíd. Lidé se cítili pobouřeni a znepokojeni už tím, že policisté zbili stovky mladých lidí, ale informace o smrti mladého člověka se jich dotkla ještě více. Ve veřejnosti se zkrátka něco pohnulo a následující události dostaly rychlý spád. Na konci byly svobodné volby a změna společenského řádu. V té chvíli nikdo příliš nepřemýšlel o tom, že by to nemusela být pravda. Atmosféra zákroku na Národní totiž odpovídala tomu, že se to mohlo stát. O smrti informovaly i světové tiskové agentury, kterým zprávu poslal novinář a disident Petr Uhl.

Jenže Martin Šmíd tou dobou spokojeně trávil obyčejný sobotní den 18. listopadu doma u televize a videa. O tom, že měl někdo zemřít, se dozvěděl až večer při besedě v Realistickém divadle na Smíchově. Jeho spolužáci zvonili u dveří bytu rodičů a chtěli zjistit podrobnosti. "Museli jsme se těsně minout s mými spolužáky, kteří k nám později přišli... Zatímco my jsme poslouchali se zatajeným dechem vyprávění studenta, který mluví o mrtvých, ale neříká žádná jména, oni složitě zjišťovali na koleji moji adresu," vzpomíná ve svém deníku zveřejněm na internetových stránkách Martin Šmíd.

Ještě v sobotu slyšel zprávu o své smrti několikrát, hlavně z neoficiálního rádiového vysílání. "Rádio hlásilo každou hodinu další podrobnosti o smrti studenta mého jména. Vlastně souhlasilo jméno, ročník, fakulta. Narození bylo špatně - 7. listopadu místo 2. března. Také jsem měl podle údajné svědkyně smrti Martina Šmída bydlet dřív na sídlišti, což také není pravda. A hlavně ta dívka měla vidět, jak toho studenta bijí červené barety (speciální jednotka ministerstva vnitra). Pak měla navštívit jeho rodiče, kterým mělo být předtím sděleno Veřejnou bezpečností, že jejich syn zahynul," popisuje Šmíd.

Myslel si tehdy, že někdo opravdu zahynul. Do ročníku s ním totiž chodil kolega stejného jména. "Měl jsem o něm jen ústní zprávu od spolužáků. A taky to mohl být někdo třetí. Mohl do našeho ročníku propadnout. Když jsem si pomyslel, že jsem na jeho místě mohl být klidně já, sáhla na mne smrt. Tu noc jsem dlouho nemohl usnout," svěřuje se Šmíd.

V neděli už Šmíd zprávy o své smrti dementuje desítkami rozhovorů pro televize i noviny. Historické události se už ale dávno daly do pohybu.

Informaci o údajném mrtvém studentovi vypustila Drahomíra Dražská. Podle dostupných informací zaměstnankyně ministerstva vnitra. Ale také žena s podivnou pověstí, tehdy snad v péči psychiatra a prý i pod vlivem drog a chorobná lhářka. Sama na demonstraci na Národní třídě byla. A když se setkala po akci s dalšími lidmi na tramvajové zastávce, vylíčila jim svůj smyšlený příběh. Zatím beze jména. To přibylo o den později, kdy požádala jednu ze svých nových známých z tramvajové zastávky o schůzku. Informace se pak velmi rychle rozšířily po Praze, po republice i po světě...