Ale tentokrát už to Klaus vážně přehnal!

„Ve vztahu k ústavě těžil Klaus z toho, že nejvyšší zákon definuje řadu prezidentských pravomocí poněkud nejasně, a testoval tudíž pravidelně, kolik si toho může dovolit vůči vládě v zahraniční politice, kolik vůči premiérovi, například při odvolávání či neodvolávání ministrů, anebo vůči justici, jejíž některá rozhodnutí prostě odmítl respektovat," uvedl v článku pro Český rozhlas 6.

Ve vztahu k veřejnosti si zase úřad náležitě vychutnával, neboť z tradice zde mají čeští občané prezidenta ve velké úctě a berou jej jako autoritu, které je dobré poslouchat. Jakou váhu zde prezident má se dle politologa projevilo i na rychlém vzrůstu oblíbenosti Klause, před ziskem úřadu byla na 30% a náhle povyskočila na 60%. Výzkum popularity prezidenta tu zde svědčí o úctě k úřadu, než k osobě prezidenta.

Mnoho prapodivných záležitostí s Klausovou popularitou neotřáslo, což mělo dle politologa za následek, že „začal před koncem svého prezidentství agresivně testovat, kam až může zajít. Výrazně přitvrdil nejen ve své nacionalistické rétorice, odmítání Evropské unie, či odsudcích svých kritiků," připomíná Pehe s tím, že Klaus spustil i válku s premiérem Petrem Nečasem.  Pak se jal ostře kritizovat zesnulého prezidenta Václava Havla.

„Když už se zdálo, že Klaus dokončí svoje prezidentství, aniž by mu mohlo u většiny české veřejnosti něco výrazně ublížit, udělal, dalo by se říci, osudovou chybu v podobě vyhlášení rozsáhlé amnestie, v jejímž rámci bylo zastaveno trestní stíhání řady tunelářů," dodává k prezidentskému působení Klause. Klausův poslední krok se projevil i v popularitě, která klesla na pouhých 26%.