Malé politické strany vystrkují drápky. Co od nich čekat?

Všechny tři strany se vracejí do hledáčku, přestože si kus svého úkolu už splnily. Muži, kteří za nimi stojí, ještě nemají ambice dostatečně nakrmené. Vít Bárta se o víkendu konečně stal oficiálním a formálním vůdcem VéVéček a bez nejmenšího zaváhání se pustil do Andreje Babiše, velkopodnikatele, který zaštiťuje ANO 2011. Bárta nazval Babiše zlodějem, Babiš Bártu mouchou, o kterou se dravec nezajímá. Miloš Zeman má vystaráno, podporu svých chráněnců jistí Pražským hradem a majestátem prezidentského úřadu.

Volby do poslanecké sněmovny se blíží, dojde na ně už příští rok. Kabinetu premiéra Petra Nečase (ODS) se podařilo rozviklat důvěru Čechů v pravicové strany, preference ČSSD rostou a sociální demokraté budou potřebovat nevěstu do koaličního manželství. S KSČM se nemohou dát dohromady kvůli bohumínskému usnesení, navíc by pravděpodobně ani nechtěli, když vidí, jaký odpor komunisté vyvolávají ve vedení krajů. To dává malým (středo)levým stranám sílu: teď jsou to ostatně hlasy miniaturní vládní partaje LIDEM, na kterých se zakládá vratká existence Nečasovy vlády.

Kdo jsou tedy ty tři subjekty usilující o poslanecká křesla a důvěru veřejnosti? Kde se vzaly?

1. Věci veřejné

Takzvaná Véčka nebo VeVerky existují už od roku 2001, působily na úrovni komunální politiky, členové se starali o běžné potíže na radnici: rušení nočního klidu, sociální problémy v oblasti – prostě o to, co tížilo místní obyvatele. V roce 2010 však přišel radikální přelom a VV se etablovaly na celostátní úrovni. Vynořily se v podstatě odnikud a v parlamentních volbách urvaly jedenáct procent. V kampani stály na mediálním obrazu investigativce Radka Johna v roli předsedy a líbivých slibech o tom, jak se moc vrátí do rukou občanů. Šedou eminencí strany byl však od prvopočátku Vít Bárta, byl to ostatně on, kdo vedl s Nečasem koaliční vyjednávání.

Brzy se provalily Bártovy vazby na bezpečnostní firmu ABL a že mu VV měly posloužit jako prodloužená ruka, kterou by přimáčkl protihráče ke zdi. Mladá fronta v roce 2011 zveřejnila tajný interní materiál ABL. Pocházel již z roku 2008 a Bárta v něm instruoval své pracovníky, jak může firma pěkně růst. Taktiky zahrnovaly ovlivňování, infiltraci a sledování konkurence, nástrojem měly být právě Věci veřejné. Na nátlak se Bárta pozice ve vedení ABL vzdal. Tou dobou úřadoval na ministerstvu dopravy.

Zároveň se vynořili jeho dnes bývalí spolustraníci Kristýna Kočí a Jaroslav Škárka s tvrzením, že jim Bárta dával úplatky, aby mu šli na ruku a poslouchali. Soud vyšší instance na sklonku loňského roku Bártu osvobodil s tím, že z něj ex-kolegové účelově vylákali půjčku, spekulace o podivném financování a toku peněz ve VV už ale kolovaly a zakořenily.

Teď se Bárta konečně vymanil ze stínu a postavil se do čela svojí vlajkové lodi. Dobře si uvědomuje propad stranických preferencí z jedenácti na půl procenta. Lékem má být návrat VeVerek do komunální politiky a rozšíření členské základny v regionech. Čas ukáže, jestli už se Bárta poučil a přestal své kolegy dotovat půjčkami.

2. ANO 2011

Hnutí multimiliardáře Andreje Babiše se zjevilo v titulárním roce 2011. Do prohlášení si kumulovalo vyprázdněné fráze: aby se nám v naší zemi slušně žilo, odborníci neprchali do zahraničí, aby politické strany nerozkrádaly stát a klíčové reformy si lépe rozmyslely. Majitel agrochemického gigantu Agrofert Andrej Babiš svému hnutí, kterému předsedá, nalil už 29,5 milionu korun. A hodlá s ním zabojovat právě ve volbách v roce 2014.

Mezitím si vytváří uspokojivé podmínky pro sebeprezentaci: založil regionální týdeník 5+2, který se ani nesnaží zastírat rčení: "Koho chleba jíš, toho píseň zpívej." V kuloárech se loni tradovalo, že podpis pracovní smlouvy znamenal také vstup do hnutí ANO 2011, ovšem nenašel se nikdo, kdo by to jasně potvrdil.

Mocenská struktura, kdy celé politické hnutí podléhá kultu jednoho člověka, nápadně připomíná půdorys Věcí veřejných a sugeruje možné podezření, zda se za celou iniciativou neskrývají ekonomické zájmy. Jedním z Babišových deklarovaných cílů jsou každopádně nižší daně: on sám na nich ročně odvede 23 milionů, jeho Agrofert 800 milionů korun.

Ve sněmovně, notabene v koalici, by měl Babiš blíž ke státním zakázkám, sám se s Agrofertem zapotil, když usiloval o Unipetrol v roce 2001 a 2004. Nejdřív to zkusil za vlády Miloše Zemana, pak za Stanislava Grosse (oba tehdy ČSSD), v obou případech se Agrofert nedočkal, i když byl blizoučko. Napodruhé Babiše vyštípal polský partner, vysoudil jen odškodné ve výši 2,45 miliardy. Teď už si jen potřebuje sehnat svého "Radka Johna", kterého by předstrkoval do kamer.

3. SPOZ

Zemanovci se na české politické scéně objevili s jasným, byť přímo nevysloveným záměrem: odčerpat hlasy sociální demokracii v parlamentních volbách 2010. Projekt byl součástí Zemanovy odvety za zradu jeho "oranžových poddaných" z roku 2003, kdy kandidoval – ještě v nepřímé volbě – na prezidenta republiky a neprošel ani prvním kolem. Zisk hlasů jasně ukazoval, že zdaleka ne všichni sociální demokraté ho podpořili. Se stranou se rozešel ve zlém, mezi hlavní provinilce patří současný předseda ČSSD Bohuslav Sobotka a místopředsedové Lubomír Zaorálek a Jiří Dienstbier.

SPOZ vykuchal volební program ČSSD a přidal notnou dávku principů přímé demokracie, referendum by chtěli Zemanovci skoro na všechno. Před třemi lety projekt neuspěl, na postup do sněmovny jim chybělo zhruba půl procento. Teď mají však šance podstatně větší a už začínají vystrkovat růžky. Svezli se na volební kampani Miloše Zemana a nyní je jejich čestný předseda bude jistit rovnou z Hradu. Lídr SPOZ Vratislav Mynář už se nechal slyšet, že o spolupráci nebude jednat s Bohuslavem Sobotkou: v březnu je volební sjezd ČSSD a on si chce počkat na nové vedení. Jakoby tušil, že by se v něm mohla prosadit prozemanovská garnitura ztělesněná Zdeňkem Škromachem a Marií Benešovou.

4. Hypotetická Strana euroskepticismu – Klausovci

Od března se v republice objeví další uvolněný muž s velkými ambicemi, bývalý předseda ODS a dosluhující prezident Václav Klaus. Dlouho už se přemítá o tom, že by mohl občanskou demokracii zvednout z popela a vrátit ji k liberálně-konzervativním hodnotám. Podle posledního průzkumu Klausovy popularity, na které se podepsala novoroční amnestie, by to však pro ODS mohlo také znamenat ránu z milosti.

Druhá možnost je, že se z pravicového spektra odštěpí nespokojení jedinci a shromáždí se pod Klausovými křídly v novém politickém uskupení. Co by hlásalo? Pravděpodobně podporu podnikání, tržní samoregulaci, ticho kolem hospodářských kauz z období divoké privatizace v devadesátých letech a kategorický požadavek, aby Miloš Zeman odstranil vlajku Evropské unie z Pražského hradu.