Novým hejtmanem Plzeňského kraje je Šlajs /ČSSD/, minulost v KSČ nevadila

Šlajs byl jediným kandidátem. Krajský kodex zastupitelů nedovoluje Chovancovi zastávat déle než tři měsíce zároveň post hejtmana a poslance. Tato lhůta od podzimních parlamentních voleb vypršela v neděli. Chovanec rezignoval jako první z nově zvolených poslanců ČSSD, kteří mají více funkcí a vztahuje se tak na ně červnové usnesení ÚVV ČSSD. V něm se píše o nevhodnosti kumulace funkce poslance s funkcemi hejtmana, náměstka hejtmana, primátora a placených radních v krajích a statutárních městech. Dotyční lidé by se měli rozhodnout do půl roku od zvolení do Sněmovny, lhůta skončí v dubnu.

Kromě nového hejtmana se Chovancovým odchodem dotkly změny i krajské rady. Na post prvního hejtmanova náměstka a statutárního zástupce se posunul díky hlasům koalice náměstek pro dopravu Jaroslav Bauer. Novým náměstkem byl zvolen dosavadní radní pro zdravotnictví Václav Šimánek a na uvolněné místo v radě postoupil zastupitel Jaroslav Šobr, všichni z ČSSD. Změn doznaly také některé výbory zastupitelstva.

Na drátech železné opony umírali lidé

Proti zvolení Šlajse se kvůli jeho aktivní komunistické minulosti postavila nejen opoziční ODS, ale přímo v jednacím sále zastupitelstva i kolem tří desítek mladých i starších demonstrantů s transparenty. Jejich vystoupení před zastupiteli trvala lehce přes hodinu.

Proti Šlajsově zvolení byla celá ODS, jejíž zástupci v debatě jeho kandidaturu kritizovali. Například plzeňský primátor Martin Baxa (ODS) jej vyzval, aby kandidaturu ještě zvážil. Připomněl mu například, že se chce stát hejtmanem kraje, v němž komunistický režim v minulosti nedovolil lidem připomínat, že Plzeň na konci války osvobodila americká armáda, v kraji, v němž za minulého režimu na drátech železné opony umírali lidé.

Šlajse se zastali jeho straničtí kolegové, kteří poukazovali především na jeho současnou práci. Podpořila jej i hejtmanova náměstkyně z KSČM Zdeňka Lišková. Opozice také kritizovala, že koalice prosadila veřejnou volbu namísto tajné.

„Lidé pokud ve své podstatě mají s tímto problém, tak se vyjádří v příštích volbách. Já říkám, že by měli soudit pana Šlajse i celou radu, kterou opouštím, dejme tomu za půl roku – jestli drží nastavený kurs, jestli se jim daří ten kraj rozvíjet, jestli opravují ty silnice a další věci. To si myslím, že je k tomu, co dneska lidi primárně zajímá," poznamenal Chovanec, uvedl rozhlas.cz.

Šlajs byl do roku 1989 členem KSČ a mnoho let i důstojníkem komunistické armády, kde vykonával funkci předsedy útvarové organizace KSČ. V roce 1989 ještě dokončil studium na Vysoké škole politické. "Jsme hluboce přesvědčeni, že takový člověk nepatří na tak vysokou a významnou pozici. V případě Václava Šlajse se nejedná o mladický omyl nebo krátkou koketerii s komunistickou stranou, ale o vědomé spojení dospělého života s aktivní službou diktatuře systematicky pošlapávající lidská i občanská práva a svobody," stálo ve výzvě zastupitelům.

Šlajs tvrdí, že náčelníkem politického oddělení, tedy tak zvaným politrukem, nebyl. "Já jsem byl čtyři roky předsedou útvarové organizace KSČ, a to v letech 1981 až 1985... Náčelníkem oddělení, ale ne politického, jsem se stal 1. února 1990. Těm orgánům se z legrace říkalo novodobí politruci," citoval Šlajse server iDnes.cz.

Politický komisař (též osvětový důstojník či politruk – původně ruská zkratka vzniklá zkrácením originálního názvu политический руководитель – politický vedoucí) byl zástupce velitele útvaru pro politickou práci. Byl to důstojník (původně zpravidla nevoják), který dozíral na velitele i celou jeho jednotku. Původním smyslem této funkce byl dozor nad bývalými carskými generály přijatými do Rudé armády, plné podřízení této armády stranické kontrole a udržování vysoké úrovně patřičného ideologického uvědomění mezi vojáky. Tento cíl zůstal nezměněn po celou dobu její existence.

Političtí komisaři měli zejména na počátku své existence významnější úlohu, než sami velitelé na něž dohlíželi. Měli právo zrušit jakýkoliv rozkaz velitele jednotky, popřípadě jej zastřelit, pokud by dospěli k názoru, že zradil nebo že nebojuje s dostatečným nadšením.