Poslanci se "poprali" kvůli lustracím, Schwarzenberg zmínil Gestapo

Sněmovna dnes debatu o lustračních zákonech nedokončila. Občanští demokraté si vzali dvouhodinovou přestávku na jednání klubu, a schůze komory tím pro dnešek skončila.

Zrušení lustračních zákonů hájili hlavně komunisté. Normy z porevolučních let kritizoval i ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD). Jeho stranický kolega Vítězslav Jandák ale jasně avizoval, že bude hlasovat pro zamítnutí komunistické předlohy.

"Zákon je v rozporu s evropskými normami, které se týkají diskriminace," uvedl předseda KSČM Vojtěch Filip. Podle zástupkyně předkladatelů Zuzky Bebarové-Rujbrové (KSČM) lustrační zákony vylučují z veřejného života skupinu lidí nikoli za to, že něco provedli, ale kvůli tomu, že byli někde zaznamenáni.

Šéf poslanců ODS Zbyněk Stanjura ale upozornil na to, že se normy nevztahují jen na spolupracovníky někdejší komunistické Státní bezpečnosti (StB), ale taky třeba na důstojníky této tajné policie, funkcionáře KSČ a členy Lidových milicí. 

Motivem přijetí těchto zákonů nebyl podle předsedy klubu TOP 09 a Starostů Miroslav Kalousek postih nebo trest, ale ochrana demokratické společnosti. "Rozhodně není čas na to tuto normu rušit," řekl. Předseda TOP 09 Karel Schwarzenberg poznamenal, že je nepředstavitelné, že by se v Německu ucházel o funkce agent někdejší nacistické tajné policie Gestapo. Připustil ale, že lustrační zákony nejsou dokonalé a vyslovil se pro jejich opravu.

A názor těch nejvyšších?

Zeman se k lustracím vyjádřil, když byl poslancem Federálního shromáždění a zákon se v roce 1991 schvaloval. Tehdy Zeman lustrace ostře a promyšleně kritizoval. Představil se jako bytostný liberál a mimo jiné v rozpravě o tomto předpisu prohlásil: „Uchází-li se libovolný kandidát o libovolnou veřejnou funkci, má jeho potenciální volič plné právo znát o tomto kandidátovi vše podstatné a za podstatnou pokládám i informaci, zda byl či nebyl spolupracovníkem StB...

Na druhé straně se ovšem domnívám, že je svobodnou vůlí voliče, jestliže tohoto kandidáta zvolí, že by toto jeho právo nemělo být omezováno. Koneckonců, jestliže zvolí spolupracovníka StB, vypovídá to více o stavu našeho voličstva než o kandidátech samých.

To je, domnívám se, skutečně liberální pojetí, které bych doporučil rozšířit i na druhou projednávanou kategorii, to znamená funkce obsazované jmenováním, neboť nikoli pouze ve státní správě, ale i v libovolných dalších organizacích má zaměstnavatel plné právo vědět o svém zaměstnanci vše podstatné a svobodně se rozhodnout, aniž by mu v tom kdokoli bránil, zda tohoto zaměstnance přijme, nebo ne."

Zemanovu dichotomii – politik versus intelektuál – je možno nalézt i u Václava Klause. Ten se pro server českápozice.cz k lustracím vyjádřil takto: „Na počátku devadesátých let jsem nepatřil k největším bojovníkům za lustrační zákon především proto, že jsem měl pochybnosti, zda se tento mechanismus nezaměřuje spíše na ,malé ryby', zatímco ty velké v pozadí zůstanou nedotčeny. Zákon ale byl potřebný, protože bylo jasné, že bez nějaké formy ochrany státní správy před strukturami komunistické moci se neobejdeme.

Lepší zákon tehdy nikdo nevymyslel. A nevymyslel je ostatně nikdo ani dodnes. Proto zůstal zákon v platnosti a jeho účinnost byla několikrát prodloužena. Je zřejmé, že jeho důležitost v čase klesá a že obava z oněch struktur v čase slábne. Nemyslím ale, že by lustrace měly být kvůli tomu rušeny a už vůbec ne, že bychom měli tolerovat porušování platného lustračního zákona."