Mučení elektrický proudem, brutální bití, ponižování, výhrůžky, tresty smrti. Jak fungovala StB?

Státní bezpečnost vznikla v roce 1945. Tehdy byla součástí nově vznikajícího policejního orgánu Sboru národní bezpečnosti (SNB). Postupně ji ovládla Komunistická strana Československa a od komunistického převratu v únoru 1948 nad ní převzala kontrolu. Orgán používala k ochraně a upevňování komunistického režimu až do jeho konce.

StB byla však tajná, proto byla definována v zákoně o Sboru národní bezpečnosti pouze jako její součást. Co bylo jejím posláním nikdo nevěděl, protože to nebylo nikde psáno. Řídila se rozkazy a nařízeními od ministra vnitra. StB se dělila na tři základní složky: rozvědku, kontrarozvědku a vojenskou kontrarozvědku. 

Rozvědka se soustředila na špionáže, sabotáže, diskreditační a dezinformační činnosti v zahraničí zejména na Západě. Kontrarozvědka se snažila bránit proti takovýmto zahraničním útokům na území Československa. Soustředila se i na nepohodlné občany, kteří byli proti komunistickému režimu. Vojenská kontrarozvědka působila v ozbrojených silách a snažila se bojovat proti zahraničním rozvědkám. Pod StB se tato složka zařadila až v roce 1951. Mezi další útvary spadající pod StB patřily například vyšetřovací útvary, ochrana státních a stranických činitelů nebo útvary pasů a víz. Státní bezpečnost úřadovala v každém kraji a okrese, kde měla své pobočky.

Počet příslušníků StB se od postupně navyšoval. Například v roce 1947 nastoupilo 116 nováčků. Za dva roky se řady navýšily o více jak 2 700 členů. V polovině padesátých let měla StB více jak osm tisíc příslušníků. Mezi základní pracovní metody Státní bezpečnost patřily zejména únosy, vydírání, zastrašování, provokace nebo atentáty. Příslušníci byli umisťováni do zahraničních zastupitelských úřadů. 

Největší hrůzu s StB však lidé zažili v padesátých letech, kdy StB byla pod výrazným sovětským vlivem. Doslova vyráběla nepřátele systému a zbavovala se jich ve vykonstruovaných soudních procesech. Nemluvě o tom, že při vyslýchání používala kruté metody fyzického násilí od mučením elektrickým proudem po brutální bití. Nesoustředila se však jen na fyzické ubližování, nýbrž také také na psychické týrání nespolupracujících, kdy příslušníci StB vyhrožovali zatčením rodinných příslušníků nebo fingované popravy. 

Až do Stalinovy a Gottwaldovy smrti v roce 1953 si prakticky dělala, co se jí zlíbilo. Od šedesátých let se víceméně soustředila jen na vnitřní zpravodajství. Docházelo k vyslýchání a vyzvídání, díky čemuž získávali čelní představitelé komunistické strany přehled o tom, co se v zemi děje. Kontrolovala například činnost disentu, kdy se členové museli hlásit na SNB někdy i dvakrát za den. Ke zrušení StB došlo 31. ledna 1990, kdy rozkaz vydal tehdejší ministr vnitra Richard Sachr.