Ransdorf a Falbr o EU: Říkali pravdu? Něco dost nesedí, zjistil Demagog

Ransdorf: „Nedávno se zveřejnilo, že u nás je nezaměstnanost 8,6, podle Eurostatu (...) by bylo 6,8. Reálně, kdybychom počítali nezaměstnané z té ekonomicky aktivní populace, tak by byla 11,5. To znamená, že u nás se týká dneska nějakých 1 a půl, dvou milionů lidí."

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Miloslav Ransdorf počet nezaměstnaných zhruba trojnásobně nadsadil. Nezaměstnaných mezi ekonomicky aktivními je pouze 6,8 %, což představuje zhruba 630 000 lidí.

Na úvod je potřeba předeslat, že výrok operuje se třemi způsoby měření nezaměstnanosti, přičemž třetí je nesmyslný.

Prvním ukazatelem – který používá Ministerstvo práce a sociálních věcí – je podíl nezaměstnaných osob. Ten „vyjadřuje podíl dosažitelných uchazečů o zaměstnání ve věku 15 – 64 let ze všech obyvatel ve stejném věku", přičemž jsou jeho podklady zjišťovány z evidence úřadů práce. Lednová nezaměstnanost byla podle Ministerstva práce a sociálních věcí skutečně 8,6 %.

Druhým způsobem měření je obecná míra nezaměstnanosti, která vystihuje „podíl počtu nezaměstnaných na celkové pracovní síle" (neboli ekonomicky aktivní populaci). Je získávána pomocí výběrového šetření a využívá ji Český statistický úřad a Eurostat. Eurostat má nejnovější dostupná data z prosince minulého roku, ta ukazovala opravdu 6,8% míru nezaměstnanosti.

Třetí výpočet, jenž se Miloslav Ransdorf snaží využívat, jsou „nezaměstnaní z ekonomicky aktivní populace". Neboť je však „ekonomicky aktivní obyvatelstvo" pouze jiným názvem pro „pracovní sílu", jde stále o obecnou míru nezaměstnanosti, s níž počítá ČSÚ a Eurostat, a která činí 6,8 %, nikoli Miloslavem Ransdorfem zmiňovaných 11,5 %.

Ransdorf: „Barroso v roce 2004 si pamatuju, že slíbil, jak tedy proklestí tu evropskou byrokracii a neudělal nic."

Není pravdou, že by Barrosova komise neudělala v otázce zjednodušení byrokracie nic. V r. 2007 byla založena expertní skupina zabývající se administrativní zátěží v čele s Edmundem Stoiberem, která měla za úkol ve spolupráci s Komisí snížit administrativní zátěž. Cílem programu bylo snížit administrativní zátěž v oblasti podnikání o 25 % do r. 2012 a dle dostupných informací se jej podařilo naplnit.

Ve finanční oblasti byl dále také navržen např. program simplifikace pro víceletý finanční rámec 2014-2020. V r. 2013 byla také představena iniciativa REFIT, která má řešit zbytečnou administrativní a legislativní zátěž pro občany i podniky. Na základě výše zmíněných iniciativ Barrosovy komise tedy hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Prohlášení předsedy Evropské komise J. M. Barrosa z r. 2004, ve kterém by sliboval redukci byrokracie EU, se nám dohledat nepodařilo. Nicměně nevylučujeme, že může existovat.

Jeho projev před Evropským parlamentem z r. 2004 při příležitosti schvalování nové Komise žádné zmínky o byrokracii neobsahoval. Priority stanovené Hágským programem z r. 2005 otázku byrokracie rovněž nezahrnují. Zmínku o zjednodušení legislativy a administrativy se nám však podařilo nalézt v pracovním programu Komise pro rok 2005.

Ransdorf: „Letos v srpnu to bude výročí 2000 let, co umřel císař Augustus a ten byl první, který založil protibyrokratickou komisi a všichni, kteří založili protibyrokratickou komisi, ztroskotali. Poslední u nás byl Václav Klaus, ten založil protibyrokratickou komisi v době, kdy byl premiérem."

Miloslav Ransdorf měl patrně na mysli římského císaře Octaviana, který později přijal titul Augustus (Vznešený) a od jehož smrti skutečně letos v srpnu uplynou 2000 let. Není však jisté, co měl Ransdorf na mysli jako onu "protibyrokratickou komisi". Za své dlouhé vlády však provedl množství reforem ve fungování římské říše.

Svoji "protibyrokratickou komisi", zvanou Komise pro odstraňování byrokratické zátěže občanů a podnikatelů, inicioval i tehdejší český premiér Václav Klaus v letech 1996 až 1997. Později mu za její vznik byla udělena Cena Michala Tošovského, antibyrokratická cena udělovaná sdružením eStát. Komise však ještě v roce 1997 zanikla a žádné viditelné výsledky za ní nezůstaly.

Za boj s byrokracií byli touto cenou oceněni i Martin Říman, Mirek Topolánek či Jaroslav Kubera, ti ale už nezakládali specializovanou komisi. Klausova komise tedy byla skutečně poslední, která u nás vznikla a i ta, jak říká europoslanec Ransdorf, ztroskotala. Výrok tak hodotíme jako pravdivý.

Falbr: „Průmysl se stěhuje ze zemí EU a teprve teď se začala EU zabývat tím, že je to problém."

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože se EU zabývala problémem stěhování průmyslu za své hranice už před 17 lety, jak dokládá studie Relocation of EU Industry.

Je pravdou, že se z EU průmysl stěhuje: výzkum provedený v roce 2006 shrnuje, že „odvětví citlivá na přesidlování jsou: textilní, oděvní a kožedělný, elektromechanické strojírenství a chemický/farmaceutický sektor. Co se týče budoucnosti, je znepokojující, že služby, výzkum a vývoj jsou čím dál více přemisťovány." 

Přesidlováním průmyslu se však Evropský parlament zabýval už v roce 1996, jak uvádí studie. Konstatoval tehdy, že přesidlování průmyslu může mít pozitivní i negativní důsledky; může sice přinést zvýšení zaměstnanosti v určitých odvětvích, ovšem některé oblasti mohou utrpět poklesem zaměstnanosti, aniž by se jim nabízely jakékoliv alternativy. Parlament proto navrhl opatření, která měla zabránit negativním dopadům. 

V roce 2006 Evropský parlament hovořil dokonce o „devastujících následcích fenoménu přesidlování průmyslu" a zdůrazňoval důležitost proměny průmyslu v zasažených oblastech. 

Aktuální snahy o posílení průmyslu ze strany EU jsou reprezentované například loňskou konferencí Průmyslová renesance, v níž se debatovalo o strategiích pro posílení evropského průmyslu.

Trend stěhování průmyslu pokračuje i v současnosti. „Přestěhovat své podnikání za hranice Evropy během následujících dvou let plánuje 45 procent podniků. Ovšem z velkých společností s více než tisíci zaměstnanci o tom uvažuje přes 70 procent. Na druhé straně s dalším rozšiřováním v Evropě počítají jen 23 procenta oslovených firem," cituje rozhlas.cz výzkum Colliers International, přičemž dodává, že „zjištění průzkumu vypovídají spíše o trendu, protože zkoumá plány firem hlavně s kancelářemi."

Falbr: „To co existuje v naší sněmovně, že vstane poslanec a navrhne pozměňovák a teď se o tom debatuje, to v jiných zemích není možné."

V české Poslanecké sněmovně skutečně může navrhnout pozměňovací zákon kterýkoliv poslanec přímo poslanecké sněmovně. Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť jsme nenalezli jinou zemi se stejnou praxí; naopak uvádíme případy států převzaté ze studie Parlamentního institutu, kde je tato možnost omezena.

V mnoha zemích má právo podat pozměňovací návrh pouze více poslanců. V Estonsku se sněmovna zabývá pouze pozměňovacími návrhy, které byly předloženy přinejmenším 2 poslanci, v Belgii 5, v Litvě 10, na Slovensku 15 poslanci a v Německu 5 % členů Bundestagu. I maďarští, polští a rakouští poslanci musí předem pro své pozměňovací návrhy získat širší podporu.

Více zemí také projednává pozměňovací návrhy (alespoň v některých případech) ve výborech. Tak tomu je i v Belgii, Francii, Litvě, Lotyšsku, Maďarsku, Polsku, Španělsku a Itálii.