Ústavní stížnost ODS bude řešit Suchánek, jeden ze služebně nejmladších soudců

Podnět směřuje proti části vyhlášky o jednacím řádu státního zastupitelství, která podle poslanců ODS a TOP 09 umožnila, že se kauzou zabývá olomoucké státní zastupitelství místo pražského. Nečas je obviněn z podplacení tří bývalých poslanců, jakoukoli korupci popírá. Text poslaneckého návrhu ale jméno někdejšího premiéra výslovně nezmiňuje, je zpracován v obecné rovině.

„Osobně jsem velmi důsledným zastáncem odhalování korupce. Proto jsem vážně očekával, že se dozvím, jak u nás korupce probíhá, komu patří peníze a zlato zabavené vloni v červnu. Uplynulo víc než osm měsíců a je stále jasnější, že tento případ se týká úplně něčeho jiného. Tady nejde o korupci, nejde o Petra Nečase, o ODS, o pravici a levici, ale teď jde o demokratický systém. Budeme bránit kriminalizaci politiky, jinak se lidé budou bát politicky jednat a politici rozhodovat. Je přece věcí nás všech, abychom pečovali o demokracii a chránili ji," uvedl Petr Fiala, předseda ODS.

Zákon nestanoví ústavním soudcům pro rozhodnutí žádnou lhůtu. O návrzích směřujících proti právním předpisům obvykle rozhodují několik měsíců až několik let. Zatímco o běžných stížnostech jednají tříčlenné senáty, o návrzích na rušení zákonů či vyhlášek hlasuje plénum, tedy sbor všech soudců. Suchánek je ústavním soudcem od loňského listopadu, předtím působil v akademické sféře. Jako asistent, poradce a právní expert také spolupracoval s ČSSD, byl členem strany.

Návrh podepsalo všech 15 členů klubu ODS a dalších 12 poslanců z klubu TOP 09 a Starostové. Podmínka 25 podpisů, potřebných k návrhu na zrušení takzvaného jiného právního předpisu, je proto splněná.

Návrh na zrušení právního předpisu

V ústavní stížnosti lze navrhnout i zrušení ustanovení právního předpisu, avšak podle ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu jen v tom případě, že jeho uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, a jen pokud stěžovatel tvrdí, že právní předpis nebo jeho ustanovení je v rozporu s ústavním zákonem (nebo jiným zákonem, jde-li o podzákonný právní předpis). Jinými slovy, napadený právní předpis musel být ve stěžovatelově případě skutečně aplikován a stěžovatel musí uvést, s jakým ústavním zákonem, popřípadě zákonem, s jakým jejich ustanovením je napadený právní předpis v rozporu. Návrh na zrušení právního předpisu má ve vztahu k ústavní stížnosti tzv. akcesorickou povahu, což znamená, že sdílí její osud.

Je-li proto ústavní stížnost z nějakého důvodu odmítnuta, je tím automaticky odmítnut i návrh na zrušení právního předpisu. Bez vztahu ke konkrétnímu rozhodnutí nebo zásahu orgánu veřejné moci není fyzická či právnická osoba oprávněna zrušení právního předpisu navrhovat. Přímý návrh na zrušení právního předpisu by Ústavní soud musel odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].