Okamura spouští petici proti cizincům: Nebezpečný populismus a hned to schytal

"Česká republika nepotřebuje nepřizpůsobivé cizince nebo náboženské fanatiky, oni potřebují nás, parazitovat na našem systému," uvedl Okamura. Podotkl, že v Evropě jsou miliony nezaměstnaných a jinak sociálně potřebných lidí. Stát jim podle něho má být oporou a nemá živit cizince.

Petice s názvem Nechceme u nás nepřizpůsobivé cizince nebo náboženské fanatiky je podle Okamury na webu hnutí, které hodlá sbírat podpisy na různých místech v Česku. "Odmítáme zneužívání našeho soucitu a humanistických tradic organizovaným zločineckým obchodem s imigranty. Ti následně v lepším případě berou našim občanům pracovní místa, v horším případě zneužívají evropský sociální systém," stojí v textu petice.

Podle mluvčí ministra pro lidská práva Jiřího Dienstbiera (ČSSD) je skandální mluvit o cizincích, kteří v Česku pracují a platí daně, jako o nepřizpůsobivých či o náboženských fanaticích. "Bohužel petice hnutí Úsvit není překvapivá, což ale neznamená, že není nebezpečná. Hraje na lacinou populistickou a nenávistnou strunu. Zneužívá rozhořčení lidí, kteří přišli o práci. Podobné akce vyvolávají napětí a výpady, kterých bychom se u nás neradi dočkali," uvedla mluvčí. Míní, že populistických výroků politiků bude před volbami přibývat.

V ostatních zemích EU budou petici šířit strany sdružené ve frakci Evropského parlamentu Evropa svobody a demokracie (EFD). Úsvit s ní už na evropských tématech delší dobu spolupracuje, uvedl Okamura.

Nejvíce cizinců žije v Německu (7,2 milionů, tj. 9 % populace), které je následováno Španělskem (5,7 milionů, 12 % populace), Itálií (4,6 milionů, 8 % populace) a Velkou Británií (4,5 milionů, 7 % populace). Procentuálně mají však cizinci největší zastoupení v některých menších členských státech, a to především v Lucembursku (43 %), Kypru (20 %) a Lotyšsku (17 %). Naopak méně než 2 % cizinců žije v Polsku, Bulharsku, Litvě a na Slovensku.

Na území České republiky legálně pobývá více než 400 000 cizinců, přibližně dvě třetiny z nich pochází ze zemí mimo Evropskou unii. Jako země bývalého východního bloku tak česká společnost zůstává poměrně homogenní, přičemž velké procento přistěhovalců přišlo ze sousedních zemí.

Vývoj české imigrační legislativy prošel od roku 1993 několika fázemi. Obecně se dá říct, že počet cizinců legálně žijících na území České republiky do roku 2008 kontinuálně stoupal a poté začal stagnovat. Poté, co se situace po rozpadu federace konsolidovala a imigrace se stala jedním z důležitých politických témat, fungovala v ČR poměrně restriktivní přistěhovalecká politika. To se změnilo až se vstupem do Evropské unie v roce 2004, především z důvodu nutnosti přizpůsobit se evropské legislativě. Příliv imigrantů se zvyšoval až do roku 2008, neboť ekonomický růst a přebytek pracovních pozic pro především nekvalifikované zaměstnance rostl.

Při posuzování chování cizinců na pracovním trhu je potřeba rozlišovat mezi cizinci pocházejícími z Evropské unie a zemí EFTA a těmi přicházejícími ze třetích zemí. Zatímco první skupina má při vstupu na pracovní trh ČR stejné podmínky jako čeští občané, ostatní přistěhovalci musí před nástupem do práce získat povolení k pobytu a pracovní povolení.

Situace těchto cizinců, z nichž většina se nachází v produktivním věku, je tudíž o poznání složitější a ještě se markantně zhoršila s nástupem ekonomické recese. Zatímco v roce 2008 pracovalo 70 % přistěhovalců z třetích zemí, o rok později již jen 54 %. I přes tento poměrně vysoký podíl nezaměstnaných mezi imigranty je jich na úřadech práce zaregistrováno jen minimum a sociální dávky mezi nimi pobírá jen něco přes tisíc osob, uvedl server iHned.cz.