Štěch mluvil v Lidicích o pekle. Ostře napadl výrok bavorské ministryně o dekretech

Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier (ČSSD) po Štěchově projevu ČTK řekl, že šlo o reakci na určitý výrok, ale že by raději zdůrazňoval jinou stránku česko-německých vztahů. "Já bych zůstal u toho, že je řada německých politiků v čele s německým prezidentem Gauckem, kteří mají naprosto jednoznačný a s námi zcela shodný postoj k minulosti," uvedl Dienstbier.

V Lidicích byli také ministři obrany a kultury Martin Stropnický (ANO) a Daniel Herman (KDU-ČSL). Pietního aktu spojeného s kladením věnců se zúčastnili i šéf Sněmovny Jan Hamáček (ČSSD), zástupci měst a krajů, velvyslanci, bojovníci za svobodu, sokolové nebo skauti.

Štěch v projevu u hromadného hrobu lidických mužů označil za chybné považovat Lidice za historickou tragédii, která se nemůže opakovat. I po druhé světové válce se totiž v různých částech světa odehrávají genocidy. Oceňuje prý proto všechny, kteří se pietních akcí účastní a nejsou lhostejní. "Být lhostejný je totiž první krok na cestě do pekel. Já osobně pokládám za chybu, když se například lhostejně přejde nedávný výrok bavorské ministryně pro sociální věci Müllerové," přešel Štech ke kritice výroků na sudetoněmeckém sjezdu. Müllerová tam uvedla, že Benešovy dekrety byly nespravedlivé, nespravedlivé zůstávají a do evropského právního státu nepatří. "Omyl, paní ministryně. Benešovy dekrety do evropského právního státu patří a patřit budou," prohlásil Štěch.

Šéf Senátu varoval i před hanobením pomníků historických událostí, jako se to stalo v minulosti v případě sousoší lidických dětí, z nějž kdosi odcizil jednu sochu. Podle Štěcha nejde o obyčejnou krádež nebo o vandalismus a ministerstvo spravedlnosti a vláda by měly uvažovat o výrazném zpřísnění trestů za tyto delikty.

Psali jsme: Benešovy dekrety byly nespravedlivé, ostře ktirizovala bavorská miistryně na sudetoněmeckém sjezdu  

Otázku Benešových dekretů z právního a majetkového hlediska uzavřela již před 17 lety podepsaná česko-německá deklarace, do níž česká strana prosadila, že obě země "nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti".

Obě strany se shodují v tom, že spáchané křivdy náležejí minulosti, a že tudíž zaměří své vztahy do budoucnosti. Právě proto, že si zůstávají vědomy tragických kapitol svých dějin, jsou rozhodnuty nadále dávat při utváření svých vztahů přednost dorozumění a vzájemné shodě, přičemž každá strana zůstává vázána svým právním řádem a respektuje, že druhá strana má jiný právní názor. Obě strany proto prohlašují, že nebudou zatěžovat své vztahy politickými a právními otázkami pocházejícími z minulosti.

Obě strany se shodují v tom, že historický vývoj vztahů mezi Čechy a Němci zejména v první polovině 20. století vyžaduje společné zkoumání, a proto se zasazují za pokračování dosavadní úspěšné práce česko-německé komise historiků.

Obě strany zároveň považují udržování a péči o kulturní dědictví, které spojuje Čechy a Němce, za důležitý příspěvek k budování mostů do budoucnosti.

Obě strany dohodnou zřízení česko-německého diskusního fóra, které bude podporováno zejména z prostředků česko-německého fondu budoucnosti a na němž se bude pod záštitou obou vlád a za účasti všech kruhů, majících zájem na úzkém a dobrém česko-německém partnerství, pěstovat česko-německý dialog.

(Zdroj: Česko-německá deklarace, mzv.cz)

Pod textem je podepsán i tehdejší předseda vlády Václav Klaus. Přesto on sám již jako prezident v listopadu 2009 podmínil svůj podpis pod Lisabonskou smlouvu dodatkem, jímž žádal trvalou výjimku z Listiny základních práv EU (Charta EU), která je součástí smlouvy. Důvodem byly prezidentovy obavy, že listina by mohla prolomit Benešovy dekrety, což by podle něj mohlo ohrozit majetek českých občanů.

Za celé roky se neobjevil ani jediný případ žaloby ze strany německé nebo rakouské rodiny na český stát kvůli majetku. Ba naopak, jak podotýká i server iDnes město Cheb vzneslo majetkové nároky na lesy v Bavorsku a soud vyhrálo.

Odsunu Němců z Československa se přímo netýkal žádný dekret. Po rozhodnutí Postupimské konference o odsunu Němců z Polska, Maďarska a Československa 2. srpna 1945 ale Beneš podepsal ve stejný den dekret číslo 33/1945 o odejmutí občanství. Ten stanovil, že Němci a Maďaři, kteří již dříve nabyli německé nebo maďarské občanství, ztratili dnem jeho získání občanství československé. Tím se podle historiků vytvořil předpoklad pro budoucí odsun, během něhož opustily Československo zhruba tři miliony Němců a přes 30 tisíc Maďarů, informuje web CT24.

Němci odsunutí po válce z Československa a Polska do SRN a Rakouska získali po roce 1956 od německého státu finanční kompenzaci. Odškodnění v SRN se ale na rozdíl od svých rakouských kolegů museli zavázat, že pokud získají odškodné od Československa, peníze od německé vlády vrátí.