Železná opona po 30 letech opět padla. Petříček a bavorský ministr přestřihli ostnaté dráty

"Po celé 20. století, to kruté století, obě země nikdy neměly možnost takhle dlouhou dobu společně sousedsky a přátelsky žít," řekl na úvod hejtman Plzeňského kraje Josef Bernard, který vzpomínkové setkání inicioval. 

"Nyní se objevují různí věrozvěstové a říkají nám, že by byly zase dobré dráty na našich hranicích. Nenechme si kazit náladu a nenechme si toto přátelství narušit," uvedl Bernard. Dodal, že má hříšnou myšlenku, opět by si přál na hranicích dráty - železniční trakci z Prahy přes Plzeň do Mnichova. "Ty už nás nebudou rozdělovat, ale naopak naše přátelství posílí," dodal.

Ministr @TPetricek si dnes bavorským ministrem financí Albertem Fürackerem připomněl výročí přestřižení ostnatých drátů v Rozvadově. Na stejném místě před 30 lety zpečetil osud železné opony ministr Dienstbier, a otevřel tak Československu cestu zpět do Evropy ?? ???? pic.twitter.com/KiLgYY8Chj

Podle předsedy krajského sněmu Horní Falce Franze Löfflera by mělo poučení z historie pro všechny vést k uvědomění, že dnes můžeme žít společně vedle sebe. "I když dodnes mluvíme různými řečmi, tak si rozumíme lépe než kdykoliv předtím. Tehdejší události nám otevřely veliké šance, které obě země využily a staly se jedním z nejúspěšnějších regionů v Evropě," uvedl. Löffler také podpořil rychlou elektrifikovanou železniční trať z Prahy až do Mnichova.

Podle hornofalckého zástupce Axela Bartelta by dnešní okamžik nebyl možný bez odvahy a úsilí tehdejších ministrů zahraničí Německa i České republiky Hanse-Dietricha Genschera a Jiřího Dienstbiera, kteří přestřihli dráty železné opony, která od 50. let 20. století rozdělovala české a německé pohraničí.

"Jsem dnes nesmírně hrdý, že je tu mezi námi jeho syn Jiří Dienstbier (senátor za ČSSD). A mohou jen vyseknout poklonu jeho otci," uvedl.

Historickou událost v Nových Domcích připomíná památník. Dvě žulové desky symbolizující české a německé území ve vrchní části rozdělují ostnaté dráty. V prosinci 1993 ho odhalil Jiří Dienstbier starší, který zemřel v roce 2011 a Genscher o pět let později. Nežije ani tehdejší starosta Waidhausu, tehdejší rozvadovský starosta Jindřich Červený na dnešní akci byl. Žádná větší připomínka události z 23. prosince 1989 se podle místních při desátém ani 20. výročí pádu železné opony nekonala.

"Železná opona předznamenala rozdílný vývoj našich států a představovala izolaci Československa v srdci Evropy. A také ukázala nezdolnou vůli československých občanů po svobodě. A na drátěné hranici mnoho z nich také zahynulo," řekl Petříček. Ocenil fakt, že se oba tehdejší ministři zahraničí, i když tehdy nebylo jasné, jak bude vývoj vypadat, rozhodli symbolicky ukončit více než 40 let trvající rozdělení národů. Vyzval obě strany k hledání myšlenek, které spojují celou Evropu.

"Před 30 lety jsme se rozhodli, že z těch ostnatých drátů vytvoříme zlatý řetězec. Od té doby naše dva národy nežijí podél nějaké hranice, ale žijí společně vedle sebe v srdci Evropy. A my jsme se rozhodli, že se zasadíme o to, že taková hranice už nikdy nebude," řekl Füracker.

Dienstbier připomněl otcovu esej z poloviny 80. let "Snění o Evropě" v níž uvažoval o opětovném spojení Evropy na základě společné kulturní identity. "Přemýšlel o Evropě, kde se budou moci volně pohybovat lidé, myšlenky a zboží, uvažoval o právu Němců rozhodnout o opětovném spojení Německa," řekl. Po přeložení eseje do němčiny mu prý jeho přátelé v Německu řekli, že ji kvůli ochraně jeho dobré pověsti nevydají.

"Spolupráci se sousedním Waidhausem jsme navázali už v roce 1988 zjara. Už jsme se potkávali, německá policie byla velmi ochotná, dávala mi víza zdarma," řekl Červený, jemuž bylo tenkrát 41 let. Podle něj přecházeli tudy přes hranice hodně lidé z bývalé NDR. Signální stěna železné opony byla vysoká 2,2 metru, hraniční pásmo, kam lidé bez povolení nesměli, bylo v Nových Domcích široké asi čtyři kilometry. Před 30 lety žilo trvale v Rozvadově asi 560 lidí, dnes je jich tam téměř o 200 více.

"Znám to tu velmi dobře, chodíme sem na houby na Hraničky, kde byla osada asi 140 baráků a dneska tam není nic," řekla Adolf Vazač, který má chalupu v Nových Domcích 43 let. Před rokem 1948 tam stálo 137 domků, místní pak byli odsunuti, a před rokem 1989 jen asi 15 domů. Podle něj zachránili Nové Domky právě chalupáři. Po pádu opony se hned místní spojili s Němci za hranicemi, kteří se na české straně narodili. Na Štědrý den 1989 byla celá silnice plná německých aut, jejichž řidiči si přijeli zavzpomínat. "Ale přišli jsme o klid, začal tu větší pohyb," dodal.

"Pro mě to znamenalo otevření celého světa. Byla to impozantní událost, která je třeba, aby byla zaznamenaná dalších 1000 let," řekl Václav Vítovec z Muzea železné opony v Rozvadově.