PŮVODNÍ ZPRÁVA | Psycholožka Wolf: Tragické útoky nejsou náhlé. Předchází jim varovné chování, trauma a vliv okolí

Rakouskem minulý týden otřásla obrovská tragédie. Ve Štýrském Hradci došlo k ozbrojenému útoku na střední škole. Podle tamní policie zemřelo deset lidí – mezi oběťmi je nejméně sedm studentů, jeden dospělý a samotný útočník.

Nejde přitom o izolovaný incident. Případy školních střeleb se ve střední Evropě objevují opakovaně. Redakce EuroZprávy.cz proto oslovila psycholožku Umay Wolf z portálu Terapie.cz, aby popsala psychologické mechanismy, které mohou vést k tak extrémnímu násilí. Podle ní se pachatel masového útoku nerodí náhle – jde o souhru osobnostních rysů, nezpracovaných traumat a selhávajícího okolí.

Vícero druhů agresí

Agrese vzniká kombinací více faktorů – nejen vrozených vlastností, ale i životních zkušeností a aktuálních okolností. „Existuje několik psychologických teorií vysvětlujících různé aspekty agrese,“ nastínila Wolf. „Agrese může být chápána jako instinkt – energie, která, není-li uvolněna přirozeným způsobem, se projeví jinými podněty,“ pokračovala psycholožka.

Jiná teorie chápe agresi jako důsledek frustrace. „Frustrace vždy vede k agresi – nebo přesněji, generuje tendenci k agresivitě,“ vysvětlila. Dalším zdrojem může být sociální učení: „Agresivnímu chování se učíme – nápodobou, pozitivním posílením.“

Moderní přístupy podle Wolf preferují integrativní model. „K agresi dochází především tehdy, když je averzivním – tedy bolestivým, urážlivým či traumatizujícím – podnětům vystavena osoba, která má určité predispozice konat agresivně,“ popsala.

Mezi tyto podněty řadí útoky, bolest, šikanu, trauma, diskomfort nebo náročné situace. Predispozice pak podle ní zahrnují psychický stav, dědičnost, osobnostní charakteristiky, naučené vzorce chování a vliv sociálních norem. Důležitým faktorem je také oslabení zábran. „Například alkohol, drogy, deindividuace ve skupině, inspirace v mediálním násilí nebo fascinace násilníky a jejich činy,“ vyjmenovala.

Wolf zdůraznila nutnost rozlišovat pojmy. „Agresivita je relativně trvalá charakteristika člověka, který se chová agresivně. Podmíněná je biologickými faktory – konstitucí, temperamentem – i učením, především sociálním,“ uvedla.

Agresivita se podle ní může projevovat verbálně i neverbálně, a nemusí nutně vést k násilí. „Oproti násilí, které znamená záměrný pokus fyzicky někomu ublížit, může být neuvědomovaná – člověk funguje impulzivně, bez plánu.“

K tomu přidala pojem hostility. „Hostilita je postoj charakterizovaný nepřátelskostí, negativismem, zatrpklostí a zlostí vůči okolí. Není formována biologicky, ale psychosociálními vlivy,“ vysvětlila. V klinické praxi se podle ní hostilní projevy objevují u pacientů s nezpracovaným vývojovým traumatem. „Patří sem dlouhodobá šikana, násilí v původní rodině, zanedbávání a týrání.“

Hněv pak označila jako emoci, která „často doprovází agresi, ale není její podmínkou. Jeho funkcí je fyziologická příprava organismu pro boj.“ Hněv je podle ní součástí emocí, jako jsou nenávist, závist či pomstychtivost.

Zkušenost s traumatem podle ní sama o sobě nestačí k tomu, aby člověk spáchal násilný čin. „To, že někdo zažil trauma – násilí, šikanu a podobně – ještě neznamená, že bude automaticky střílet po lidech. Musí se v daném případě spojit více ‚puzzle‘ dohromady.“

Psychopatologie se podle Wolf obvykle rozvíjí postupně. „Zraje nejčastěji až ve 21 letech věku, kdy neléčená psychiatrická diagnóza může propuknout do své nejsilnější podoby,“ přiblížila. Upozornila, že bez dat z klinické psychodiagnostiky lze o motivacích pachatele jen spekulovat. „Mohl jednat pod vlivem psychoaktivních látek, být v bludné realitě akutní fáze psychotického onemocnění – nebo mohl mít poruchu osobnosti, například disociální.“

„Psychologická motivace pachatelů střelby ve školách je celým koktejlem všeho zmíněného – je to důsledek neléčeného a nezpracovaného osobního traumatu spojeného s prožívanou frustrací, která vždy vede k agresi,“ dodala Wolf.

Rizika lze pozorovat dopředu

Tragédie, jako byla nedávná střelba ve Štýrském Hradci, nejsou podle psycholožky Wolf náhlými excesy, ale výsledkem dlouhodobého souběhu rizikových faktorů. Ti, kdo se uchýlí k násilí, často vykazují znaky hluboké psychické nepohody a postupné dezintegrace osobnosti.

„Různé rizikové faktory, když se potkají dohromady, vytváří ideální podmínky pro vznik takto fungujícího jedince,“ řekla Wolf a upozornila na případy, kdy „jde o psychiatrické onemocnění v rodině, abusus drog a alkoholu v rodině, násilí a týrání v rodině, emoční nestabilitu u dítěte, poruchy chování s hyperaktivitou a disharmonický psychologický vývoj dítěte“.

U dětí je podle ní možné některé negativní vlivy z okolí eliminovat, nebo si včas všimnout varovných příznaků. „Izolování se od ostatních – žití ve své fantazii, atypické zájmy, neempatický až krutý přístup ke zvířatům a lidem, potíže s adaptací na nové prostředí a s integrací do vrstevnických skupin, projevy duševního onemocnění – poruchy nálady, atypické emoční prožívání, výkyvy v náladě, poruchy chování, impulzivita a podobně,“ vyjmenovala.

Motivace pachatelů bývá mnohdy založena na touze po zviditelnění. „U některých pachatelů existuje velmi silná motivace ve stylu ‚být zapsán jako ten, co zavraždil nejvíce lidí‘, ‚o kom se píše‘ a podobně. Dokáží se i předhánět v tom, kolik jich ‚vzali s sebou‘,“ uvedla Wolf.

Dodala, že tito lidé často hledají smysl v tragédii. „Jejich sebehodnota je natolik utlačená a pošlapaná, že si nedokáží představit zdravý způsob ocenění sebe sama a získání uznání za něco konstruktivního, tak alespoň vytvoří teror tragické destrukce, která vyvolá silné emoce, silnou reakci, po které oni touží, jen ji bohužel vyvolávají hrůzně negativním činem.“

Mezi varovné signály, které lze zaznamenat předem, patří změny v chování. „Varovné signály jsou pachatelův nový nebo výraznější než dříve zájem o střelbu a střelné zbraně nebo zbraně obecně (jejich zkoušení, nákup), práce na ‚tajném projektu‘, obhlížení terénu kolem místa, kde chce a bude útočit,“ uporzonila Wolf.

Na možné útoky může upozornit i změna životních kroků. „Chovají se v posledních dnech před útokem jako někdo, kdo ‚se chce zabít‘ – takže někdy pachatelé ukončují věci, které chtějí mít dokončené, přestávají dělat věci, které dříve dělali,“ dodala. Může jít například o výpověď v práci nebo ukončení nájemní smlouvy.

Záměr útočníci někdy sdílejí online. „Také někteří dopředu sdílí svůj záměr v tajné skupině na sociální síti nebo napíší veřejně přístupný post jako varování a zároveň jako exhibici,“ doplnila Wolf.

Zvláštní roli přisuzuje vlivu sociálních sítí. „Jako psycholog v klinické praxi pozoruji, že vliv sociálních sítí a možnosti cokoliv sdílet na internetu v reálném čase je často jedním z nejsilnějších zdrojových impulzů pro pachatele těchto útoků,“ konstatovala.

Podle ní jsou tito lidé často ti, „kteří byli opakovaně silně zahanbování a dehonestováni, chtějí alespoň jednou v jeho závěru a po jejich skonu být ‚v centru dění‘“. Důvodem je potřeba dát svému životu smysl, byť i patologickým způsobem. „Chtějí tímto zrůdným a asociálním způsobem dát svému mizernému životu ‚smysl‘,“ uvedla Wolf.

Apelovala zároveň na prevenci a pomoc. „Velmi si přeji, aby ti, kteří zažívají nebo zažívali útrapy, to se sebou nevzdávali, aby nepromarnili nejen jim darovaný dar života a našli odvahu pro žádost o odbornou pomoc,“ zdůraznila.

Neopomněla ani kritiku médií za způsob informování o útoku ve Štýrském Hradci. „To, že o tomto útoku opět informují všechna média, napomáhá retraumatizaci lidí, kteří zažili předchozí střelby na školách, jako tomu je také u obyvatel našeho státu,“ varovala.

„Pokud díky medializaci střelby v Rakousku cítíte úzkosti, jste podráždění, máte strachy o vlastní bezpečí nebo bezpečí Vašich blízkých, prožíváte silnou zlobu nebo smutek a deprese, máte potíže se spánkem a výživou, neváhejte se obrátit na odborníky na duševní zdraví, na krizové linky a podpůrné týmy psychologů a psychoterapeutů, pro medikaci na psychiatra,“ vyzvala Wolf na závěr.