Jsou Češi národ hlupáků? Podívejte se na nové zjištění OECD

V numerické gramotnosti skončila Česká republika na devátém místě, což ji podle dosažených bodů zařadilo nad průměr zemí OECD. Srovnatelně je na tom třeba Rakousko nebo Slovensko. Ve čtenářské gramotnosti skončili Češi taktéž na deváté příčce, v celkovém souhrnu je to výsledek odpovídající průměru vyspělých zemí. V porovnání s podobným testování před 15 lety se čtenářské dovednosti Čechů téměř nezměnily. Relativně nejhorší byly výsledky v dovednostech nazvaných řešení problémů v prostředí informačních technologií. Češi byli na 13. místě, což je stále ještě průměr.

Do testování se zapojili lidé ve věku 16 až 65 let. "Výzkum PIAAC zároveň potvrdil relativně silnou a rostoucí závislost vědomostí českých dospělých na jejich rodinném zázemí," upozornil náměstek ministra školství Jindřich Fryč. Kvůli tomu se podle něho musí školství ještě více zaměřit na nastavení rovných podmínek ve vzdělávání pro všechny skupiny žáků včetně znevýhodněných.

Ve většině zemí včetně Česka dosahovali nejlepších výsledků lidé ve věku 25 až 34 let, nejhůř na tom byli naopak lidé starší 55 let. Velmi výrazný byl tento generační rozdíl například v Belgii, Španělsku, Francii a Finsku. V porovnání se seniory z ostatních zemí byli ale Češi nadprůměrní. Muži měli celkově o něco lepší výsledky než ženy.

Podle Jany Strakové, která výzkum v Česku organizovala, jsou dobrou zprávou také slušné výsledky mladých Čechů ve věku 16 až 24 let. Dřívější průzkum PISA totiž ukazoval na zhoršování znalostí právě u mladých lidí.

Matematika nepatří zrovna k nejoblíbenějším školním předmětům. Profesor Jiří Neustupa z Matematického ústavu Akademie věd ČR poskytl rozhovor serveru sciencecafe.cz.

Pane profesore, proč mnoho lidí nemá matematiku rádo?Někdy mi připadá, že patří k dobrému tónu říkat: „Já jsem matematiku nikdy neuměl, a kdyby byla tenkrát povinná, vůbec bych neodmaturoval. Proč se ji mám učit, zatím jsem ji nikdy nepotřeboval." Taková vyjádření jsou poměrně častá, především u umělců, novinářů nebo politiků. Mnohokrát jsem slyšel, že je matematika těžká, že je to zbytečné a proč se vůbec učí.

V čem tkví ona nechuť k matematice?Možná v tom, že na začátku je třeba vynaložit množství dřiny a vypěstovat si dril. Příklad z jiné oblasti: je úžasné, když někdo umí skvěle hrát na housle. Slyšet hrát houslového virtuosa bývá velký zážitek. Ale aby se začátečník stal špičkovým houslistou, musí zvládnout základní techniku a neustále se zdokonalovat. Ty úžasné skladby si zahraje až po letech dřiny. S matematikou je to podobné.

Nejdříve se musíte naučit základní techniku a pak se stále zdokonalovat. Myslím, že tahle prvotní část nebaví ani houslistu, ani toho, kdo se učí matematiku. Koho by například bavila úprava zlomků. Ale je to právě ta technika, kterou musíte zvládnout, abyste později mohl řešit mnohem zajímavější problémy.

Čemu konkrétně se věnujete vy?Můj obor by se dal nazvat aplikace matematické analýzy. Pracuji v matematickém ústavu v oddělení evolučních diferenciálních rovnic. Konkrétně se zabývám hlavně parciálními diferenciálními rovnicemi, kde neznámými jsou funkce, a rovnice obsahují derivace těchto funkcí podle různých proměnných. Často se jim také říká rovnice matematické fyziky, protože se do matematiky dostaly právě prostřednictvím fyziky.

Tyto rovnice popisují mnoho stavů a procesů v přírodě, tedy z prostředí reálného světa. Parciální diferenciální rovnice většinou modelují procesy a stavy tzv. kontinua, tedy spojitého prostředí. Můžete jimi popisovat chování různých polí, gravitačního, elektromagnetického, vlny v těchto polích nebo proudění tekutin. Následným zkoumáním rovnic, užitím často velmi abstraktních metod, je možné získat mnoho zajímavých a užitečných informací.