Pečovala o paterčata, pak se rozešli ve zlém. Tady je názor protistrany

Vítková-Rulíková zpočátku pomáhala rodině paterčat ve svém volném čase, poté získala od ministerstva práce a sociálních věcí, kde pracuje, svolení starat se o ně jako třetinový úvazek. Nyní ale rodině pouze spravuje transparentní účet, který založil Klub dvojčat a vícerčat a zajišťuje terénní pracovnice. Přestala si totiž rozumět s matkou dětí Alexandrou Kiňovou. 

"Jsem ráda, že jsem si takhle nabila. Na ministerstvu práce a sociálních věcí jsou v oddělení, kde pracuju, mladé kolegyně, které mají Romy na starost a absolutně je podporují. Já je taky podporovala a bojovala se šéfem, který už něco prožil a brzdil mě. Teď vidím, že je všechno jinak: naše pravidla na ně nefungují. Oni mají jiný rytmus života. Kdyby měli jen dvě děti, nikdo by si jich nevšiml, ale pět dětí bez režimu nejde zvládnout. Ale pokud chtějí pomoc od státu, pak musejí jeho pravidla přijmout," řekla pro idnes.cz.

Podle ní by rodina bez její pomoci v prvních měsících života paterčat byla již nyní bez peněz, jelikož neumí šetřit. Například nedojedené jídlo druhý den neohřívá, ale vyhazuje. 

Vyzahovat staré jídlo? Žádná novinka

Redaktorka serveru Romea.cz Adéla Gálová se na celou věc podívala z jiného úhlu pohledu. Tvrdí, že Vítková-Rulíková formulovala názor zakořeněný v české společnosti, podle kterého se reprezentant romského etnika ve chvíli, kdy se ocitne finančních nesnázích, chová na způsob malého dítěte, neschopného racionálně zvážit komplexní okolnosti své situace a přizpůsobit jim svůj životní "styl" či plán. Jako jeden z příkladů zmiňuje Rulíková podle redaktorky vyhazování jídla z předchozího dne.

"Fenomén jídla, které se podruhé neohřívá, není v některých romských rodinách ničím novým. Podle dostupných pramenů byl prapůvodně spjat s někdejší vírou, že zbylé, ladem ležící jídlo, je "nečisté", neboť k němu mají přístup duše zemřelých. Jako takový byl součástí komplexnějšího systému specifických pravidel, souvisejících se stravováním a nakládáním s jídlem, dnes se však, snad s výjimkou ortodoxních rodin, dochovala převážně již jen jeho praktická forma, bez přidané legendy," píše redaktorka.

Psali jsme: Starala se o paterčata. Teď o Romech říká: Naše pravidla na ně neplatí  

Tvrdí, že mnoho Romů zažívá vyhazování zbytků coby běžnou každodenní praxi od dětství, podobně jako by leckterý Čech nesáhl po zvětralém pivu, nepozřel psí maso, neříhal během slavnostní večeře a distancoval se od mnoha dalších zvyků a specifik, běžných či naopak nepředstavitelných v odlišných kulturních prostředích. 

"Není pochyb o tom, že v situacích extrémní nouze je lidská bytost nucená a schopná sáhnout po jindy nepředstavitelných řešeních - válečné konflikty, ústící v hladomor a požívání hlodavců či kanibalismus jsou jevy, které byly mnohokrát zdokumentovány. Přesto si troufnu tvrdit, že by se k nim jako k základní strategii přežití uchýlil jen málokdo. Co je však v běžné situaci nepřijatelné pro jiného, je obvykle nad rámec naší empatie. Pochopit fakt, že soubor kolektivních, či potažmo v jejich rámci také individuálních kritérií vlastní důstojnosti může nabírat různorodé podoby, zůstává bohužel dosud metou, jíž mnozí z nás nejsou schopni dosáhnout," píše Gálová.

Následně ironicky poznamenává, že v případě rodiny paterčat mají mnozí obdivuhodně přesnou představu, jak by se v její situaci zachovali. "Zdá se, že česká společnost sestává i přes svůj zahraniční obraz mistrů v ulevování si od pracovních povinností výhradně z precizně kalkulujících robotů, již si skrze pečlivé plánování hravě poradí s jakoukoli nesnází. A tak, zatímco se na stěnách domácností vyjímají plazmové obrazovky a nový tablet je samozřejmostí i u batolat, rozpéká průměrný Čech staré rohlíky a na nákup chodí s pečlivě nalajnovaným seznamem položek, které zajistí, že nic nepřijde nazmar," dodává.