Osvobození Nagyové? Tak takhle ne. Advokát a exministr se naštval...

"Na začátek poněkud banální otázku. Napíše rozumný kritik recenzi divadelního představení, které neviděl a jehož scénář nečetl? A které navíc neviděl ani nikdo jiný, aby mohl alespoň poreferovat ? Asi ne. Napíše rozumný kritik recenzi knihy, která nejen ještě nevyšla, ale zatím není k mání ani její rukopis? Taky asi ne. A co takhle komentář k trestnímu řízení bez znalosti obsahu spisu? Anebo drsná kritika rozsudku, z něhož je znám pouze výrok, ale důvody má dosud soudce v hlavě? Vypadá to stejně jasně jako v prvých dvou případech, ale něco je jinak," píše na svém blogu na Aktuálně advokát.

K rozsudku se vyjádřil kde kdo, mnozí se ale podle Sokola tvářili, jako by pravdu o věci měli uvázanou doma v chlívku nebo minimálně četli soudní dokumenty. Ani jedno ale není možné. "Tudíž nešlo o seriosní komentáře nebo dokonce rozbory problému ale o výron emocí. Nic proti němu. Prý je to z medicinského hlediska lepší než emoce potlačovat. Asi jen Bůh ale ví, proč se tolik lidí tak strašně namíchne, když někoho nezašijou, ale osvobodí," dodal.

Chápe sice emoční vzplanutí ve vztahu k soudním procesům a jejich protagonistům, mělo by se ale prý pietně vzpomenout na ne tak vzdálené a prakticky celonárodní shody v tom, kdo zavraždil Ánežku Hrůzovou. "A nepříčetného řevu, který se rozpoutal, když se to Masarykovi nějak nezdálo a řekl to nahlas. A to měl proti sobě hotový rozsudek i s důvody. V tomhle případě známe jen výrok, ještě zprošťující, ale některým to k rozčílení bohatě stačí. Jen tak mimochodem. Musí to být mizerná kvalita života vegetovat s obsedantní obavou, že nějakého lotra soud utrhne od šibenice. Zejména poté, co ti parchanti zavedli todleto in dubio pro reo," píše advokát.

Celou sledovací aféru považuje za "ptákovinu, po které za pár let ani pes neštěkne." Nechci podle svých slov ale nikomu brát tu rozkoš vidět v tom všem katastrofu astronomických rozměrů. "Proti gustu žádný dišputát. I tak bych ale očekával, že veškerá skutková hodnocení budou vycházet z faktů. Pořád bychom se totiž měli pohybovat v rozměrech spravedlivého procesu. A co je spravedlivého na urgentních a co do své podstaty odsuzujících komentářích soudního procesu o kterém komentující vůbec nic neví? Co spravedlivého je na tom, veřejně stigmatizovat někoho jen na základě svého pocitu? Nebo politického přesvědčení? Drze si dokonce troufnu tvrdit, že právo na spravedlivý proces má i soudce," píše Sokol.

"Tím míním, že dříve, než na něj média začnou lít kýble špíny v podobě jedovatých komentářů, měl by si každý přečíst jeho rozsudek. Nebo minimálně vyčkat, až ho napíše. Co když ten rozsudek bude zcela korektní? Adekvátní tomu, co bylo prokázáno? Například důkazům, provedeným při hlavním líčení. Pravda, pod poklopem utajení ve stupni Důvěrné, které si soudkyně rozhodně nevymyslela. To přišlo odjinud. A co když odvolací senát, přes veškeré naděje, které do něj vkládají ti, co obžalované nemají rádi, zamítne odvolání, již nyní hlasitě anoncovaného státními zástupci. Případně ho zamítne zčásti, protože tu máme hned několik obžalovaných a s různým druhem obvinění. Anebo rozsudku vytkne formální vady, které následně nalézací soud odstraní a rozhodne stejně. Někdy totiž nejde o to, jak soud rozhodl, ale jak to zdůvodnil v rozsudku. Prostě se věc vydá křivolakou cestou běžných justičních peripetií, která ovšem nepovede na onen vytoužený šibeniční vrch. Kdo pak vyfasuje psí hlavu, nyní nasazenou soudkyni, jež obžalované zprostila? Bude pak zločincem i odvolací soud, případně dovolací soud, event. Ústavní soud nebo dokonce Evropský soud pro lidská práva?" dodává.

Jeho favority jsou tři výroky. Podle prvého Vrchní státní zástupce z Olomouce Ivo Ištván veřejně sdělil, že obžaloba předložila 84 důkazů a Ištván prý nemůže blafovat, jeho slova jsou snadno kontrolovatelná. "Sancta simplicitas. Ba že obžaloba může blafovat. A taky to občas a zvesela činí. Stejně jako obhajoba. Prostě proto, že to je součást hry. Taky se, také oboustranně, občas i fauluje. Ale především, pokud obhajoba teď prohlásí, že JUDr. Ištván nemluví pravdu a že obžaloba nepředložila 84 důkazů, znamená to, že tento argument přestal existovat? Pokud nikoliv, tak by mne zajímalo proč. Obhajoba a obžaloba jsou si před soudem zcela rovny. Jsou to účastníci řízení a jejich argumenty platí zcela stejně. A obhajoba přece říká něco jiného. Je to něco méně?" ptá se.

Problém se prý nachází jinde, konkrétně ve verbálním blafování. "Tvrzení o tom že účastník řízení předložil 84 důkazů má totiž asi takovou informační hodnotu jako, že se bojovně zašklebil nebo temně zavrčel. V kontradiktorním řízení to tak holt je, že účastníci předkládají důkazy. Ale je na soudu, aby zvážil, zda se tyto důkazy vztahují k věci, zda se k ní vztahují zásadním způsobem, tedy mohou ovlivnit rozhodnutí, zda jsou věrohodné atd. Účastník řízení může předložit jeden důkaz a úplně to pro závěr soudu stačí, anebo 1000 důkazů, které jsou pro jeho argumentaci k ničemu. To je na posouzení soudu a troufl bych si tvrdit, že v této věci obžaloba zcela určitě nepředložila 84 důkazů, které by usvědčovaly obžalované, případně všechny obžalované. K některým se totiž vůbec nevztahovaly. Zdá se, že tak nějak to viděl i soud," píše Sokol.

Druhý výrok je spíše poukaz na to, co už měl podle něj loni v září napsat Městský soud v Praze, nikoliv ale jako odvolací. "Netrvám na tom, že by se každý, kdo chce komentovat soudní rozhodnutí, měl vyznat v právu. Může ho komentovat i pasáček vepřů, ale podle toho to také bude vypadat. Onen soud, jakožto stížnostní, řešil jenom to, jestli je správné postoupení věci ke kázeňskému projednání. Dospěl k závěru, že nikoliv a nic proti tomu. Jakékoliv závěry o tom, zda se obvinění dopustili trestného činu, kterými se zapřísahá státní zastupitelství a jeho fans, jsou nejen předčasné, protože tenhle soud neprováděl žádné důkazy, ale i protiprávní. Rovnou protiústavní, dle mého. Stížnostnímu soudu vůbec nepříslušelo tyto důkazy v dané chvíli hodnotit a rozhodně, není oprávněn ukládat nalézacímu soudu, jak má rozhodnout. Jak řečeno, věc může dopadnout na tisíc způsobů. Zcela určitě ale odvolací soud nebude moci vytknout nalézacímu soudu, že se neřídil jeho názorem. Na téma pokusu soudu vyššího stupně ovlivňovat soud nižší svými závěry vydal pěkný judikát Ústavní soud letos na apríla. Kdo by chtěl, může si ho najít, ale uznávám, že pro neprávníky to je složitá věc. Možná proto by bylo lépe se k složitým věcem urgentně nevyjadřovat," píše.

Do sbírky "nesmyslů" by přidal i "žblebt" novináře, podle kterého pokud trestní řád neobsahuje paragrafy, podle kterých lze odsoudit zjevně korupční jednání, jsme na tom hůře, než jsme si mysleli. "Nevím, proč ten člověk do toho tahá ještě korupci, ale ono v trestním řádu nic takového opravdu není. Ono je to procesní předpis. A tam nic speciálního o postihu korupce nemůže být z podstaty věci. Summa summarum to zatím vypadá na to, že nemálo lidí se ve svých unáhlených závěrech ošklivě seklo. A ne proto, že by soud nemohl dopadnout i jinak a oni na svůj názor nemají právo, ale proto, že soudili obžalované i soud bez jakýchkoliv důkazů. Je zajímavé, jak rychle dokáže docela dost lidí ve vteřině sklouznout k něčemu, s čím zrovna v tomhle státě máme dost bohaté a taky dost nepěkné zkušenosti," uzavřel Sokol.