Kajínek prozradil pikantní detaily ze života ve vězení. Jak vypadají intimní chvíle trestanců?

Kajínek hned v úvodu zavzpomínal na to, kterými věznicemi prošel. Kromě Mírova a Pankráce si poseděl třeba v Hradci Králové, Na Pouchově, v Ruzyni, na Borech v Karviné i v Rýnovicích, odkud byl nakonec propuštěn. V řadě těchto zařízení přitom pobýval opakovaně.

Prozradil také, že ředitel mírovské věznice Milan Kohoutek mu hned při příjezdu řekl, že si o Kajínkovi myslí, že je nevinný. A vzápětí dodal, že o to víc si ho bude hlídat, protože má mnohem větší motivaci k útěku. Sám Kohoutek už ale tato slova potvrdit nebo vyvrátit nemůže, v prosinci 2004 vypadl z okna své kanceláře - podle policie spáchal sebevraždu. „Ještě než jsem utekl z vězení, tak jsem byl ten nejhlídanější vězeň v republice. Všichni vězni byli na vycházce, volně se pohybovali. Jen já chodil se svázanýma rukama a nohama,“ postěžoval si Kajínek.

Přísnější v jeho případě prý byly i prohlídky cely. Celou dobu prý u sebe neměl ni fotografie svých blízkých, aby mu je dozorci nebrali a nesmáli se jim. Dostával také celou řadu dopisů, na které se snažil do 14 dnů odpovědět. Když tak učinil, roztrhal je a spláchl do záchoda. Toto opatření dělal od doby, kdy jeden takový dopis hodil roztrhaný do koše a ten se přesto později objevil slepený v médiích.

„Chodily mi fotografie žen, které byly oblečené i neoblečené. Jsem heterosexuální muž, pro něhož není popudlivé, když mu žena pošle nahou fotku. Nevidím na tom nic špatného,“ vysvětloval Kajínek. Ve vězení podle něj běžně vznikaly homoseuxální vztahy. „Dělaly se tam i svatby. Proti homosexuálům nemám nic a proti heterosexuálům, kteří se homosexuálně chovají, nemám taky nic. Ale nemusím se na to dívat, nemusím to čuchat,“ přiznal.

Jednou prý přímo v akci ve své cele přistihl svého spoluvězně s jiným mužem. Následně se pohádali a Kajínek je podle svých slov zbil tak, že oba skončili na jednotce intenzivní léče. „Krev byla všude, i na stropě,“ řekl. „Jediné, co jsem chtěl, ať to dělají někde, kde nejsem já. Bachaři se homosexuálním chováním vězňů baví. Dokonce jsem viděl bachaře, který dával vězňům drogy, aby je mohl š*kat sám,“ komentoval bývalý vězeň život za mřížemi. On sám byl prý celých 23 let odkázán na masturbaci, protože na rozdíl od ostatních nikdy nedostal povolení přijmout pětihodinovou nestandardní návštěvu, při které mohlo docházet k intimnímu styku. 

Mluvil také o cestách, jak se do věznic dostávají mobilní telefony a drogy. Drtivá většina drog i mobilů podle něj pochází od Vězeňské služby. Kajínek prý na vlastní oči viděl, jak bachaři házejí balíky přes zeď na místa, kam vězni nemůžou, a odkud si je pak zase vyzvedávali a dál distribuovali mezi vězně.

Do detailů také popisoval, jak probíhal jeho slavný útěk z Mírova. Do věznice si prý nechal přinést pilku, kterou přepiloval mříže. K útěku si pak od vězňů, kteří pracovali na výrobně žaluzií, kupoval provázek. Vše prý shromažďoval asi půl roku, pilku schovával v kovové skříni, kde ji nebylo možné odhalit, provázky si zašíval do matrace, kterou mu jako jednu z mála věcí v cele dozorci pravidelně neměnili. 

Utéct s ním měl ještě jeden vězeň – Martin Vlasák. Ten byl prý ale zbabělý a měl strach, že se ručně vyrobené lano utrhne. Takže nakonec zůstal v cele. Na útěk měl 20 Kajínek vteřin – stihnout se to prý dalo, ale on se zdržel úpravou lana, takže se vrátil bachař z pochůzky a viděl ho. Pak po něm začal střílet. „Já byl rozhodnutej, že tam radši umřu, než abych tam zůstal,“ vzpomíná.

Když se dostal za zeď věznice, měl na jednom místě připravenou zbraň, kterou prý mohl dozorce zastřelit, ale neudělal to. Na silnici pak na něj čekalo auto, které jej odvezlo do Prahy. Když tedy v televizi ukazovaly záběry, jak jej psovodi hledají v okolí věznice, Kajínek už vše sledoval právě z hlavního města.