Šabata uměl výuku dějin KSČM změnit v živou politickou diskuzi, vzpomíná Uhde

"Jaroslav Šabata byl mým nejoblíbenějším univerzitním učitelem. Vyučoval dějiny Komunistické strany Československa a Sovětského svazu. Jakkoliv to byly předměty neoblíbené, dokázal je proměnit v živou politickou diskuzi. Byl to bytostný politik. Vždy stál na levici a já jsem s ním v mnohém nesouhlasil. Zejména kvůli jeho charakteru a lidskému přístupu se z nás stali celoživotní přátelé," zavzpomínal Uhde s tím, že ač oba vyznávali opačný politický směr, vždy se respektovali a nikdy se kvůli tomu nenapadali. "To je něco, co v dnešní politice zcela chybí," dodal Uhde.

Na Jaroslava Šabatu zavzpomínal i Michael Kocáb. "Je mi to velmi líto. Dobře jsem ho znal a měl jsem ho rád. Měl obrovskou schopnost vyjadřovat se takovým neokázalým intelektuálním způsobem. Cítil jsem z něj inspirativnost podobnou té Václava Havla. Když si Jaroslav vzal slovo, tak to byl vždy zážitek. Byl to velmi statečný a dobrý člověk. O jeho špatném zdravotním stavu jsem věděl. Už když jsem ho zval na poslední Amálii, tak na tom nebyl dobře," řekl Kocáb.

Za velkou ztrátu označil Šabatovo úmrtí také předseda parlamentních Věcí veřejných Radek John. "Je velmi smutné, že ti nositelé morálky teď odcházejí v celé sérii. A že z těch významných a klíčových lidí disentu už zbývá velmi málo. Osobně bych pana Šabatu řadil po Václavu Havlovi k jedné z největších morálních autorit, takže je to nesmírná škoda," řekl Mediafaxu John.

Disident a politolog, signatář i mluvčí Charty 77 Jaroslav Šabata zemřel v Brně po těžké nemoci ve věku 84 let.

Jaroslav Šabata se narodil 2. listopadu 1927 v Dolenicích. Členem Komunistické strany Československa se stal po válce, ale jako jeden z nejaktivnějších účastníků obrodného procesu - tzv. pražského jara - se už 31. srpna 1968 postavil proti vedení strany, které se krátce před tím vrátilo ze Sovětského svazu s kapitulačním Moskevským protokolem. KSČ ho vyloučili v roce 1970 při jedné z masových čistek.

Na počátku 70. let se okolo něj zformovala skupina nazvaná Komunisté v opozici. V listopadu 1971 byl Šabata zatčen a v létě roku 1972 odsouzen na šest a půl roku. Podmínečně se na svobodu dostal v prosinci 1976.

Podepsal Chartu 77 a v letech 1978 a 1981 byl jejím mluvčím. Opětovně byl ve vězení od října 1978 do prosince 1980. V roce 1978 se stal mluvčím Charty 77.

V roce 1989 Šabata spolu s Rudolfem Battěkem inicioval vznik předního protirežimního Hnutí za občanskou svobodu.

V listopadu 1989 byl Jaroslava Šabata jednou z vůdčích osobností brněnského Občanského fóra. Stal se poslancem a v letech 1990 až 1992 byl ministrem bez portfeje ve vládě Petra Pitharta.

Když se Občanské fórum v roce 1991 rozpadlo, stal se významným členem Občanského hnutí. Po rozkladu Občanského hnutí působil v 90. letech jako publicista a analytik. V letech 1991 až1998 zastával post předsedy správní rady Nadace Bernarda Bolzana. V roce 1997 vstoupil do ČSSD.