Herec Stropnický promluvil: V civilizovaných zemích je diplomat apolitický. Tady to už neplatí?

Jak se vám točí se Zdeňkem Troškou?

S panem Troškou se mi točí tak, jak mi všichni říkali, že se s ním točit bude. Ať už to byl Vašek Vydra, se kterým sdílím divadelní šatnu, nebo moje žena Veronika, tak říkali, že to je jedno z nejpříjemnějších a nejpřátelštějších natáčení, jaké zažili, a to se mi potvrdilo. Abych ale tu romantiku trochu shodil, tak tady mají taky výborný catering. To je pro herce velmi důležité.

To nejste první, kdo to během natáčení říká...

Na tomhle filmu se opravdu nehubne. (smích)

Jak jste se k natáčení filmu Babovřesky 2 dostal?

Byla to trochu taková sázka. Při tom prvním díle, ve kterém Veronika hrála, jsem byl na jedné z premiér, kterých se ona účastnila. To bylo v Bratislavě a já v té době dělal něco v Brně, takže jsem to neměl daleko. Tam jsme se seznámili s panem režisérem. Pak uplynula nějaká doba a brnkli mi z produkce. Rovnou mi řekli, že mi nenabízejí žádného Hamleta, ani roli, po které se ten film bude jmenovat, ale jestli si chci zahrát hokejového trenéra. Tak jsem to, do jisté míry z recese, vzal. Navíc jsem chtěl ty kluky poznat.

Rozmýšlel jste si to dlouho?

Já se teď živím jako herec na volné noze, takže to rozvažování nebylo moc těžké.

Je těžké být hercem na volné noze?

Není to tak těžké. Záleží na tom, co si od toho slibujete. Já jsem se musel spoustu let starat o spoustu lidí a vymýšlet jim úkoly, nést za ně odpovědnost. Teď je pro mě strašná úleva, že mám na starosti pouze sebe. V tom je to příjemné. Já jsem od absolvování vysoké školy poprvé bez razítka v občance a už to bude skoro rok. Zatím nemám důvod si na to stěžovat.

Vy jste dlouhá léta pracoval v diplomacii. Nechybí vám to?

Ono to má dvě roviny. Jedna je obecně ta profese. Ta mi tak úplně nechybí, protože já jsem měl to štěstí, že jsem to dělal v době, která byla trošičku jiná. Byla jiná v tom, že jsem to dělal za prezidenta Havla, který měl v zahraničí úžasnou pozici a renomé, takže my jako jeho velvyslanci jsme měli určitou výhodu a určitou úroveň otevřených dveří i tam, kam se jiní nedostali. To nám hodně pomáhalo. V té době ještě nemělo Česko za sebou jistý typ skandálů a problémů, které se teď rojí poměrně hodně často. Na ministerstvu zahraničí navíc převládala atmosféra nějaké změny, apolitičnosti a snahy vytvořit diplomatickou službu na politice nezávislou, ale profesionální tak, jako to v řadě civilizovaných zemí je. Ten diplomat se neangažuje v politických stranách a nemá politické ambice. Někde to má dokonce výslovně zakázáno. Je tam naopak od toho, aby odváděl perfektní servis pro tu demokraticky zvolenou vládu, která je zrovna u vesla. Po tom se mi nestýská.

Můžete ty důvody upřesnit?

Teď mě v tom utvrzuje například handrkování okolo jmenování nových velvyslanců. To dokazuje, že je to celé zpolitizované a řeší se tam osobní rozepře. U toho opravdu být nemusím.

A druhá rovina?

Tou je dlouhodobější pobyt v zahraničí. To je velmi obohacující věc. Já se rád toulám, měním adresy a vedu takový námořnický život, což ta diplomacie je. Když jste pak několik let v zemi, která vás obohacuje, ale vy zároveň nejste jejím občanem, tak to má své úžasné výhody. Vy si z té země můžete vzít to lepší a ty jejich politické a hospodářské problémy se vás týkají profesně, ale netýkají se vás občansky. Zároveň můžete pozorovat ty domácí problémy, ale ty nejsou až tak žhavé, protože je pozorujete ze vzdálenosti tisíce kilometrů.

Takže získáte nadhled...

Přesně. Já třeba nerozumím větě "nežil si tady, nerozumíš, co se tady dělo". To je absurdní, zvlášť dnes v době informačních technologií. To je zvláštní věta. Já si naopak myslím, že určitá vzdálenost pomáhá získat nadhled a objektivnější názor na mnohdy žabomyší války, které se tu vedou.