Na zahájení festivalu nového cirkusu si lidé vyzkoušeli provazochodectví

Přes celou Vltavu je natažen černý provaz. Spojuje Letenské sady s jeřábem na protějším břehu a dnes po něm bez jakéhokoliv jištění projde provazochodkyně Tatiana-Mosio Bongongaová. Živě hrají elektrická kytara a saxofon. Přechod totiž bude doprovázet hudba a hudebníci dělají poslední přípravy před událostí. Část Letné zaplavily cirkusové pruhované žluto-červené stany a vozy s pouličním jídlem. Lidí stále přibývá. Mnozí jedí pod velkým autentickým stanem, někteří už hledají místa s lepším výhledem na Vltavu. Do performance provazochodkyně, který zahájí festival nového cirkusu a divadla Letní Letná, zbývá zhruba hodina.

Podle ředitele festivalu Jiřího Turka Letní Letná vznikla v roce 2004 náhodou. Tehdy Turek pořádal v Kolíně menší festival a chtěl tam pozvat francouzskou Compagnie Cahin-Caha s vystoupením Grimm. "Na jedno představení do Kolína bych je nedostal, a proto jsem si řekl, že nejdřív musím předvést jejich vystoupení v Praze a už potom si odskočit do Kolína," říká pro EuroZprávy.cz Turek. Pro to představení se podařilo najít prostor na Letné a pak se ho Turek rozhodl doplnit o pár dalších drobných akcí i vystoupení a vznikl z toho festival.

Podle Turka tím, že Letní Letnou hrdě nazvali festival, šli do rizika, protože nevěděli, jestli vůbec bude šance uspořádat druhý ročník. Publikum ale vřele přijalo představení a Letní Letná pokračovala i v dalších letech. "Ten festival si samozřejmě od začátku dal za cíl propagovat žánr nový cirkus. Znali ho v Česku jen několik odborníků a chtěli jsme ho představit veřejnosti i zasít tady semínko lásky k tomuto žánru," vysvětluje Turek cíle festivalu.

Už před zahájením festivalu začíná svůj provoz představení maestra Toniho Ronaldoniho De stilje. Děje se v malém stánku, na kterém jsou zobrazeny obličeje usmívavých klaunů. Podle uvaděče představení Herrieho Verkerka, který je oblečen do temné košile s barevnými pruhy, jde o legendární vystoupení, které vzniklo už v roce 1984. Zrovna prošel déšť a ne všichni ještě vyšli zpod stanů či stromů, a proto u Toniho doposud čeká jen několik lidí.

Lístky na balkon už jsou ale vyprodány, drží je v rukou dvě děti, které přišly na vystoupení s maminkou. Nejdřív si chci koupit lístek do první třídy, ale Verkerk mi radí zvolit něco jiného, vždyť není tak dobrá. Vybírám proto lóži a získávám pochvalu od uvaděče. Podezření vyvolává to, že všechny kategorie lístků mají stejnou cenu, ale tahle myšlenka se ztrácí, když Verkerk zve diváky do stánku a začíná vystoupení.

Zdá se, že majitelé jakéhokoliv lístku nakonec získají stejný pocit uspokojení. Profesionalismus a půvab účinkujících fascinuje. Nadchnou jejich souběžné pohyby, kvůli kterým vypadají jako jediný organismus a ohromí jejich schopnosti, které předvádí při vyplnění prvků. Představení ale má jedno tajemství, prozrazení kterého by trochu pokazilo dojem. "Děláme představení, které je jedno z nejlepších na světě. Jeho cílem je udělat lidi šťastnými. Kouzlem toho vystoupení je to, že nikdo neví, co se ve stanu děje, lidé vycházejí a smějí se, což vyvolává zvědavost u ostatních," popisuje představení Verkerk pro EuroZprávy.cz. Podle něj se už dlouho chtěli zúčastnit festivalu v Praze, protože od kamarádů o něm slyšeli jen dobré ohlasy. Několik let je na festival zval i Turek ale vyšlo to jen letos.

Na mýtině vedle stánků s jídlem je nataženo několik provazů v malé výšce. Opatrně po nim chodí lidé, které přidržují lektoři organizace pro rozvoj nového cirkusu v republice Cirqueon a vysvětlují jim jejich chyby i to, jak mají postupovat. Funambulism, neboli chození po laně s balanční tyčí, si totiž může vyzkoušet každý návštěvník festivalu. "Začali jsme s funambulismem letos, protože jsme se zapojili do mezinárodního projektu, kde se naše lektoři učí, jak učit další lidi chodit po laně. Krásně se to sešlo i se zahájením festivalu. Lidé tedy uvidí, jak Tatiana bude přecházet Vltavu a pak to chození po laně mohou vyzkoušet i sami," říká pro EuroZprávy.cz jedna z lektorek organizace Barbora Adolfová.

Při instruktáži o tom, jak správně držet tyč a chodit po provazu, se všechno zda jednoduché. Pocit se mění, když vyšplhám po schodech do výšky zhruba jednoho metru. Lano se zdá hodně úzké a myšlenka se na něho vstoupit připadá bláznivá. Začátečnici ale můžou zlehka opřít jeden z konců tyče o zem a tím si pomoct udržet rovnováhu. Pomáhá to vystát na úzké cestě, ale dělat kroky je pořad obtížné. Před každým dalším je totiž potřeba zvednout tyč, chvíli balancovat bez opory a poté opustit na zem opačný konec tyče. Úspěšně zvládám několik metrů. Kovová tyč je dlouhá a kvůli tomu i těžká. Když začíná padat do jedné ze stran, udržet ji velmi obtížné. Při pokusu chůze bez dotyků tyčí země za chvíli padám.

Podle Adolfové se na lánu člověk musí stát rovně i soustředit, a proto je to dobrá disciplína pro tělesné i duševní zdraví. "Někomu funambulism jde jednoduše a nemusí to zkoušet dlouho, chození ve větších výškách ale vyžaduje periodické tréninky," říká. Kolem je už cítit rozruch, blíží se tedy šest hodin, a tedy i vystoupení Bongongaové. Podle Adolfové to bude náročné především kvůli velké výšce 35 metrů a délce 150 metrů. "Navíc Tatiana chodí bez jištění, takže je to velká odvaha," dodává.

Kvůli stromům a keřům výhled na Vltavu je omezen několika místy, je jich ale nejvíc na schodech, které vedou na Letenské sady. Dav tam ale vzniká už před několika desítkami minut před vystoupením. Lidé spěšně pobíhají ve snaze najít místo se sebemenším výhledem na lano. Někdo vylezl na pásmo keřů a trávy, které se rozprostírá nad cestou. Zdá se to nebezpečné, vždyť se odtud dá jednoduše spadnout, přání uvidět podívanou je ale očividně nanejvýš. Policisté zavřeli úsek cesty, nad kterým je natažené lano, a stále musejí vysvětlovat dalším a dalším lidem, že na tomto úseku nemohou zůstat. Zdá se, že se potápí Titanik a všichni v panice hledají zbylé záchranné čluny.

Hraje napínavá hudba a Bongongová jede na háku jeřábu nahoru. Opouští ho a leze k tyči po lánu. Zdálky vypadá maličká a není jasné, co se děje a jestli je všechno v pořádku. Pronikavé zvuky elektrické kytary ale vnucují pocit, že se každou chvíli může stát něco hrozného. Když Bongongaová nakonec vstává s tyčí v rukou a začíná jít, stává se zřejmé, že všechno jde podle planu. Pocit napínavosti ale nemizí, vždyť to, co předvádí provazochodkyně, se zdá neskutečné. Tam, kde létají jen ptáci i drony a kam sotva dosahují střechy několikapatrových domů, chodí po lánu, které je několikrát tenčí než lidská stopa. Tyč ji zajišťuje rovnováhu ale diváky spíše děsí, vždyť se každou chvíli může naklonit příliš do boku.

Jedna žena v davu diváků zavírá obličej rukama, jiná se vzdechnutím odvádí pohled od Vltavy, protože nemůže pozorovat tuhle napínavou scénu. Většinou se lidé jen tiše dívají na provazochodkyni, která je pořád příliš daleko, aby bylo rozeznat její obličej. Někdo se ale zadívá do dalekohledu a s překvapením zjišťuje, že se Bongongaová usmívá. Nevěří se tomu, vždyť výkon provazochodkyně v tuto chvíli připadá divákům jako nejsložitější a nejnebezpečnější věc na světě. Bongongaová je pro ně kosmonautkou, která poprvé v dějinách lidstva vystupuje do otevřeného vesmíru. Vyskytují se ale i ti, kdo se baví a smějí celou dobu vystoupení.

Bongongaová se několikrát zastavuje na laně, aby předvedla různé triky. Otočí se spolu s tyčí kolem lana a na okamžik se ocitne pod ním, připevňuje tyč k provazu, aby se po něm slezla dolu, na několik vteřin ji přitom pustí a udržuje se na tyči jen pomocí nohou. Všechny její pohyby jsou ladné a půvabné. Ani se zapomíná na to, že dělá něco neuvěřitelně namáhavého, vždyť ne každá tanečnice předvede na zemi to, co předvádí v oblacích Bongongaová. Na každý element, který dělá, publikum odpovídá hlasitým potleskem. Ještě dlouho se provazochodkyni tleská i potom, když dokončí svou cestu.

"Provazochodkyně byla perfektní. Celou dobu její vystoupení jsme byly zvědavé a napjaté. Fascinovalo mě to, že když procházela po lánu v takové výšce, stíhala i zatančit," říká pro Eurozprávy.cz Martina Ševčíková, která výkon Bongongaové pozorovala spolu s kamarádkou Alžbetou Babinskou. Navštěvuje festival pravidelně už několikátým rokem, protože se podle ní pro Prahu stal tradiční věcí, která do její kulturního života patří. "Byl to dobrý výběr pro zahájení festivalu. Nejvíc jsme provazochodkyni obdivovaly za její odvahu a za to, jak je dobrá v tom, co dělá," dodává Babinská.

Ihned poté na mýtině, určené pro open air představení, začíná vystoupení dvou novocirkusových performerů. Žena v bílém oblečení a oranžové bundě se připevňuje vlasy k háku a vznáší se na něm do vzduchu, muž demonstruje stojku na jedné ruce nebo rozkládá cihly do dvou hromad, stoje na rukou. Spolu efektně tančí, demonstruje dokonale souběžné pohyby. Dělají i legrační věci, například ponořují hlavy do kyblíků s vodou, a komičnosti dodává okázale směšná hudba.

Na většinu komických momentů publikum, které obklopuje mýtinu, reaguje smíchem a potleskem. Při plnění akrobatických triků herci nepřestávají hrát svoji roli a jejich obličeje vyjadřují různé emoce, i když tato herecká hra má v sobě něco klaunského kvůli přehnanosti ukazovaných emocí. Zdá se, že se za touto kombinací akrobacie a klauniády skrývá příběh.

Podle Turka tradiční cirkus většinou představuje kombinaci různých vystoupení, které nejsou propojené mezi sebou. "Nový cirkus samozřejmě využívá všechny disciplíny tradičního jako žonglování či artistika ale představuje ze sebe divadelní představení, které má nějaký příběh, režii a dramaturgii. Hodně se inspiruje i z pouličního divadla, vždyť například Cirque du Soleil začínal jako pouliční divadlo," vysvětluje Turak. Dodává, že tradiční cirkus je většinou rodinná záležitost a celé generace cirkusáků dělají vystoupení pořád stejným stylem. V novém cirkuse se naopak mohou neomezeně požívat moderní technologie nebo například video. "Také nový cirkus pracuje se zvířaty spíš výjimečně, a to například s koňmi nebo psy," říká Turak. Dodává, že se ke zvířatům v novém cirkuse vztahuje jako k hercům a přátelům rodiny.

Antonín Hradecký, který přišel na zahájení Letní Letné, navštěvuje tento festival pravidelně. "Líbí se mi nový cirkus, protože je to zajímavá kombinace fyzických pohybů a uměleckého přístupu, není to například pouhá akrobacie jako v klasických cirkusech, ale má to umělecký přesah," vysvětluje důvody své záliby.

Tma obklopuje Letenské sady a blíží se finální vystoupení. Mnozí diváci si lehly nebo usedli na trávu a začínají se postupně ztrácet v temnu, je ale stále vidět jejich obrysy. Na improvizovaném jevišti se objevují postavy lidí. Mají kožešinové i kožené oblečení, které jen zčásti pokrývají jejich tělo. Na obličejích lidí jsou černou a bílou barvou namalované různé čáry. Mají na sobě autentické náramky i náhrdelníky a zdá se, že dlouhé vlasy mužů fixují větve stromů.

Tito lidé ponořují diváky do mystiky a světa duchů. Mávají velkými pochodněmi a když to udělají obzvlášť rázně, vzniklý mrak plamene zakryje jejich postavy a závan horkého vzduchu ohřeje i diváky a na okamžik je zachrání před chladem srpnového večera. Poté dva muži bojují o ženu ohnivými meči a planoucí čepele létají těsně vedle obličejů vojáků. Ženy ladně tancují v šatech z kovových nití, na jednotlivých částech kterých planou ohně a zdá se, že tyto hořící sféry kolem nich jsou duchové, vyvolané rituálním tancem. Najednou se na jevišti objevují lidé v kapucích s doutnajícími pochodněmi, které při pochybu uvolňují stovky jisker a proměňují prostor nad mýtinou ve vesmír, plný hvězd a galaxií. Po konci představení publikum dlouho nepřestává tleskat a herci i herečky musí se několikrát vracet, aby se uklonili a poděkovali divákům za jejich reakci.

Podle Turka se za patnáct let konání festivalu vytvořila obrovská základna lidí, kteří se novým cirkusem zabývají, vznikly takové velké skupiny jako La potyka, Losers cirque company nebo Cirqueon, který učí děti létat a jehož kursy jsou v současné době absolutně plné. "Podařilo se tedy to, co jsme od začátku dali za cíl. Samozřejmě to mohlo vzniknout i samo, ale doufám, že se Letná k tomu také přispěla a trochu jsme to tímto festivalem urychlili," říká Turek.