Církev zavalila úřady žádostmi o majetek. Čtěte, o co stát přijde

Vzhledem k dramatickému nárůstu podávaných výzev v posledních týdnech minulého roku budou úřady celkový počet podaných žádostí aktualizovat ještě během ledna, uvádí ministerstvo. K 9. lednu evidují především Státní pozemkový úřad a lesy České republiky celkem 3814 žádostí o vydání 78.939 pozemků a 981 staveb.

Několik žádostí se týká také movitých věcí, zejména uměleckých děl. Výzvy k jejich vydání obdržela především Národní galerie v Praze - do 2. ledna celkem 34 žádostí, týkají se více než pěti stovek uměleckých děl. Z toho 25 žádostí přišlo v druhé polovině prosince. O vydání děl, stejně jako nemovitostí, se rozhodne během půlroční lhůty. O prvních žádostech, které NG obdržela loni v květnu, již rozhodla ve prospěch žadatelů.

Jde o cyklus devíti obrazů tvořících Vyšebrodský oltář, čtyři obrazy z Křížovnického oltáře a dva obrazy Petra Paula Rubense. Zejména Vyšebrodský cyklus je významnou památkou starého umění a důležitou součástí sbírek NG; stejně jako další díla, o jejichž vydání galerie již rozhodla, by ale po dohodě s církví měl v expozici zůstat jako dlouhodobá zápůjčka.

Mezi dalšími díly, o něž církve požádaly, patří k těm významným Madona z Veveří, jejíž autorství je taktéž připisováno Mistru Vyšebrodského oltáře. Žádost přišla 20. prosince a NG plánuje bližší informace sdělit ve čtvrtek na tiskové konferenci. Církve žádají také o nemovité památky, třeba kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, hrad Bouzov, klášter Porta Coeli v Předklášteří, Sázavský klášter, zámky Týniště, ve Žďáru nad Sázavou či v Kroměříži.Debata se vede také o vydání některých budov na Pražském hradě, ČSSD usiluje o vyjmutí Hradu z restitucí. Metropolitní kapitula žádosti podala, Hrad je ale odmítal kvůli zajištění bezpečnosti hlavy státu. Církev vkládá naděje na vyřešení restitucí do smlouvy s prezidentem Milošem Zemanem. Dohoda se má týkat formálního vydání několika nemovitostí církvi a následné směny za jiné.

Církve se soustavně brání. Zde jsou její argumenty

1. mýtus: Navrácený majetek v hodnotě 134 miliardy korun je nepřiměřeně vysoký.

O vyrovnání vztahů mezi církvemi a státem se jedná od poloviny 90. let. Navrácení církevního majetku byl od počátku nezbytnou součástí vyrovnání. Po odmítnutí církevních asignací byl církevní majetek považován za hlavní zdroj financování církví a náboženských společností v situaci, kdy státní rozpočet přestane financovat duchovenské aktivity církve (platy duchovních a příspěvek na provoz ústředí).

Na vymezení a ocenění původního církevního majetku spolupracovalo ministerstvo kultury s ministerstvem financí a ministerstvem zemědělství na základě podkladů od církví a náboženských společností. Tyto podklady a metodika ocenění byly v roce 2008 kontrolovány a verifikovány renomovanou mezinárodní poradenskou firmou Ernst & Young. Pokud by se měla hodnota navráceného církevního majetku změnit, je nezbytné kvalifikovaně říci, v čem byla metodika stanovení hodnoty nesprávná, co je třeba změnit a jak nově stanovit hodnotu majetkové podstaty vyrovnání vztahu mezi církvemi a státem.

2. mýtus: Majetek určený církevnímu vyrovnání církvím nepatřil.

Církevní majetek zahrnutý do návrhu vyrovnání představuje pouze majetek církví (farností, diecézí), řádů a náboženských společností registrovaný v pozemkových knihách a zabraný státem po 25. únoru 1948. Je nepochybné, že tento majetek k rozhodnému datu církvím a jejich subjektům nepochybně patřil.

3. mýtus: Církve budou vyrovnáním zvýhodněny proti restituentům.

Na rozdíl od restituentů bude církvím vrácen pouze majetek, který je v držení státu, konkrétně Pozemkového fondu a Lesů České republiky. Bývalý církevní majetek ve vlastnictví obcí, krajů a všech právnických a fyzických osob zůstane nedotčen. Církevní vyrovnání se netýká náhrady za živý a mrtvý inventář, který restituenti obdrželi. Zákon o půdě, podle kterého byla provedena restituce majetku fyzických osob, určoval naturální restituci i v případech, kdy původní majetek nemohl být ze zákonných důvodů vydán. Tomu odpovídalo i „ocenění" majetku, aby náhradní naturální restituce mohla být vůbec uskutečněna.

Srovnávání restitucí s církevním vyrovnáním je nemožné z metodických důvodů. Na rozdíl od restituentů nebudou moci církve žádat o náhradu majetku v naturální formě. Namísto toho jim má být vyplacena adekvátní finanční náhrada. Církve tedy nejsou zvýhodněny oproti restituentům, spíše naopak.