Biologická léčba? Většina Čechů vůbec netuší, o co jde

Biologická léčiva by podle asociace měl dostat každý, kdo je potřebuje. Za omezení považuje to, že biologické léky jsou jen ve specializovaných centrech.

Mluvčí Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Oldřich Tichý ČTK řekl, že centrům VZP dává zvláštní smlouvu, aby zajistila kvalitní péči všem, kdo ji potřebují. "Požadavek na indikaci biologické léčby mimo centra považujeme proto za zcela neopodstatněný. I v současné době je k dispozici všem našim klientům, ročně za ni vydá VZP bezmála sedm miliard korun," uvedl.

Podle předsedy sněmovního zdravotního výboru a člena správní rady VZP profesora Rostislava Vyzuly je třeba o biologické léčbě začít celospolečenskou debatu.

V průzkumu z loňského října odpovídalo 1006 laiků, 706 lékařů a 26 politiků. Podle politiků a lékařů by měla být zavedena v Česku speciální legislativa nebo regulace pro biologické léky kvůli jejich specifické charakteristice, odlišné od klasických léků. Nejsou ze své molekulární podstaty totožné, takže je nelze navzájem zaměňovat jako klasické léky se shodnou účinnou látkou.

Legislativní kroky k upřesnění regulace biologické léčby nyní zavádějí Německo, Británie, Švédsko či Rakousko. "Řada evropských zemí už má jasně vymezený prostor pro uplatnění biologické léčby v praxi a nevnímá ji kvůli její finanční náročnosti jen jako zátěž pro zdravotní systém. Je potřeba se zaměřit na léčebné výsledky a úspory, které zdravotnickému i sociálnímu systému přináší v případě výrazného zlepšení zdravotního stavu pacienta, který se například může vrátit do zaměstnání a nevyžaduje nákladnou zdravotní péči," řekl Vyzula.

Biologická léčba (cílená léčba) využívá obranyschopnosti organismu k boji proti rakovině či některým autoimunitním chorobám díky tomu, že jsou v současné době lépe známé struktury a pochody na povrchu i uvnitř buňky. Na základě toho vědci nacházejí takové molekuly a pochody, které jsou typické pouze pro buňky spojené s nádorovým nebo autoimunitním onemocněním (revmatoidní artritida, Crohnova choroba atd.), a v buňkách normálních tkání se buď nevyskytují vůbec, nebo jen v malé míře.

Léčiva v rámci této cílené biologické léčby působí pouze na tyto molekuly a pochody, zlepšují či opravují schopnost sebeobrany organismu, a přestože je doprovází rovněž řada nežádoucích účinků, ve srovnání s klasickou léčbou je jich daleko méně a méně významných.

Například chemoterapie je zaměřena na buněčné struktury, které jsou společné všem buňkám v organismu. Kromě nádorových buněk působí tedy i na buňky zdravých tkání, které ničí; kvůli tomu se při ní vyskytuje celá řada nežádoucích účinků.

Látky používané v biologické léčbě se nazývají modifikátory imunitní odpovědi. Většinou jsou to látky, které lidské tělo normálně vyrábí. Pro účely cílené léčby nádorů a autoimunitních chorob jsou však tyto látky vyrobeny v laboratoři a tělu dodávány. Některé typy biologické léčby se naopak podávají ke snížení nežádoucích účinků, které mohou nastat po použití jiných typů protinádorové terapie, vysvětluje cilena-lecba.cz.