Zemřel zakladatel tuzemské dětské onkologie Josef Koutecký, zachránil tisíce dětí

Lékař, který v pátek, necelé dva měsíce před 89. narozeninami zemřel, se celý život snažil o prosazování komplexní péče - od diagnostiky přes léčbu po rehabilitaci a psychologickou pomoc. "Naši pacienti potřebují péči trvale," říkal Koutecký. Nemoc a její léčba působí těžké komplikace dětskému tělu i duši, které musejí s pomocí lékařů zvládat mnoho komplikací. "Všechno, co děláme, je na ostří nože. Ale nemáme na vybranou," říkal doktor s renesanční duší, milovník hry na klavír i obrazů.

K onkologii přivedl pražského rodáka Kouteckého na studiích medicíny profesor Heřman Šikl, který se sám zabýval nádory. Nejdříve však začal s běžnou chirurgií, jak bylo v té době běžné, specializace si jej ale našla téměř sama. Stále totiž viděl přicházet děti s nádory, stále je viděl umírat. Ta beznaděj a škola profesora Šikla ho inspirovaly. Prostřednictvím zahraniční literatury se zahleděl do chemoterapie, o níž se tehdy v Československu nic nevědělo.

Zprvu se Koutecký staral Na Karlově o všechny děti s nádorovým onemocněním. Pak získal jednu vyhrazenou onkologickou postýlku, pak jeden pokoj se čtyřmi postýlkami... a v roce 1971 byl jmenován prvním onkologickým ordinářem. Zpočátku děti sám přijímal, vyšetřoval, většinu i operoval, sám prováděl chemoterapii a léčil komplikace. Po třech letech vznikla stanice dětské onkologie při klinice dětské chirurgie a v roce 1983 stanul v čele první samostatné onkologické kliniky.

"Pracovali jsme skutečně v hrozných podmínkách, dnes už je pro mladé lékaře těžké si je představit," řekl jednou. Veřejnost mohla stav kliniky posoudit po revoluci v roce 1989. V té době vznikla nadace Národ dětem, díky které mohla klinika nakoupit chybějící přístroje, ale i další vybavení. Dnes se tu snaží "nejen" zachránit život, ale dopřát pacientům život kvalitní. Aby nemocné děti odcházely vyléčeny a také aby se necítily méněcenné, aby mohly normálně žít, pracovat, mít rodinu.

Že to jde, dokazuje řada bývalých Kouteckého pacientů, mezi kterými jsou i vrcholoví sportovci a umělci. Kromě své kliniky byl Koutecký v letech 1990 až 1997 a 2000 až 2006 děkanem 2. lékařské fakulty UK. K jeho renesanční osobnosti patřila i řada dalších aktivit - zasedal v Radě Národního divadla, Nadaci Národní galerie v Praze, Nadaci Českého svazu výtvarných umělců grafiků Hollar či Učené společnosti ČR. Publikoval i stovky vědeckých článků, byl autorem desítek učebnic či monografií.

Lékař proslulý svými motýlky ale napsal také dětskou knížku nazvanou Vodníček Buližníček. Příběhy vodníka z vltavské tůně pod prameny této řeky původně vyprávěl svým třem dětem, když byly malé. "Myslím, že člověk, který zasvětil svůj život bádání o životě, musí ho vnímat nejen po stránce somatické, po stránce jeho poruch, ale i jako výraz a projev krásy. A to i krásy arteficiální, kterou nám dávají múzami políbení jedinci," řekl profesor, právem označovaný za renesanční osobnost.

Za své snažení dostal profesor Koutecký řadu vyznamenání, včetně medaile Za zásluhy, kterou mu v roce 1996 předal Václav Havel. "Reprezentuje nejlepší tradice české lékařské vědy," stálo v laudatiu. V roce 2010 obdržel hlavní cenu projektu Česká hlava za celoživotní dílo a výzkum v oboru dětské onkologie a v roce 2014 převzal Cenu J. E. Purkyně. "Je to nejvyšší ocenění, kterého lékař u nás může dosáhnout... nikdy bych si nepomyslel, že ji jednou sám získám," řekl tehdy Koutecký.