Stát mě nechá chcípnout, i když jsem ho celý život živil

Chystané změny ve zdravotnictví mají obsahovat zvýšení dojezdových limitů. Limit dojezdu k nejbližšímu obvodnímu lékaři má být 45 minut, což může znamenat i 50-ti kilometrovou cestu. Cesta do specializované nemocnice až 3 hodiny.„Čím víc vidím, jak se o nás stát přestává starat, jak nám dává delší dojezdy, tím méně se mi potom chce platit daně. V Česku to platí všeobecně. Upřímně, dneska mi nedělá problém zajet si autem za lékařem, jsem v produktivním věku. Jednou ale také budu těžce nemocnej, starej a co budu dělat, až nebudu moct řídit auto? Kdo se o mě postará, stát mě nechá chcípnout i když jsem ho celej život živil?!“ říká rozhněvaný posluchač Rádia Impuls.„Pan ministr říká, že není co řešit, je co řešit! Jestliže to dáte do vyhlášky, lékaři zestárnou, všichni se chytnou vyhlášky o dojezdech do 20 minut, támhle je ten do 45 minut, proč bychom tam zřizovali nového lékaře,“ rozhořela se bývalá staniční sestra na ministra Hegera.

Podle Kubka toto rázně kritizuje, neb by to znamenalo, že by na celou Českou republiku stačily pouze dvě specializované nemocnice, a to v Praze a Brně. Jako argument, že by tomu tak mohlo skutečně být uvádí jednání pojišťoven, které by tento limit mohly brát jako ekonomické optimum, což by znamenalo skutečné zrušení ostatních nemocnic. Tím Kubek vyvrátil tvrzení Hegera, který několikrát zdůrazňoval, že zvýšení limitů by bylo pouze absolutní maximum, které by nemělo být překročeno.

Heger v souvislosti s výše uvedeným řekl, že by nedocházelo k rušení míst obvodních lékařů a jejich přesouvání po republice. V průběhu pořadu však ministr otáčí a hovoří o zrovnoměrnění lékařů, což nelze vyložit jinak než jejich rušením. Pomalu se tak pouští do hovoru o vysokém počtu nemocnic a oddělení, což „ví přece každý laik“, takže je nutné je rušit.

Představa cesty vzdálené 50 km k lékaři tak není zcela nereálná, což v praxi znamená velmi vysoké výdaje pro pacienty. Nejen poplatek za cestu, který při současných cenách pohonných hmot poměrně znatelně zasáhne peněženku, ale je tu i poplatek za návštěvu lékaře, jenž se má zvýšit z 30,- na 50,- Kč. Následné platby případných medikamentů či rentgenu by mohly pro pacienta znamenat výdaj ve výši 500,- Kč.

Na příkladu Prahy můžeme vidět nedomyšlenost připravovaných změn, neboť Heger zde vidí velký nadbytek lékařů na počet obyvatel. Kubek ovšem zdůrazňuje „musíme mít na paměti, že do Prahy přijíždí lidé ze širokého okolí“.

Dalším bodem, který je připravován, je snížení počtu lékařů na odděleních přes noc. Zatímco na LDN má sloužit jeden lékař na 250 pacientů, na jiných odděleních má být stav jeden lékař na 90 pacientů. Dále na pohotovostích mají mít v noci službu mladí lékaři bez atestací, kdy zkušení lékaři mají být připraveni u telefonu nezkušenému pomoci.

I tyto limity mohou být pojišťovnami brány jako optimální počet, takže lékaři, kteří by sloužili nad tento limit, by nemuseli být pojišťovnami placeni.