Rusnokova vláda v krizi, nejsou peníze. Jak dál?

Zdravotnictví spotřebuje za rok kolem 290 miliard, z toho zdravotní pojišťovny uhradí přes 220 miliard korun. Navýšení platby za jednoho státního pojištěnce měsíčně o 50 korun by přineslo systému ročně navíc 3,7 miliardy, navýšení o 77 korun navíc 5,7 miliardy a navýšení o 98 korun navíc téměř sedm miliard korun.

Rusnok v pondělí ČT řekl, že věcně s navýšením odvodů státu na zdravotní pojištění souhlasí. Ví, že bez určitého navýšení se zdravotnictví neobejde. Není si ale jistý, zda to nepočká na novou Sněmovnu, která po předčasných volbách zasedne koncem listopadu. Do 14 dnů v tom bude mít vláda jasno, uvedl.

"Moje představa je, že bych šel spíš na tu nižší variantu, kterou navrhoval pan ministr (Leoš) Heger už v minulé vládě, to je navýšení asi o 50 korun na jednoho pojištěnce," řekl ČT Rusnok s tím, že na výraznější navýšení státní rozpočet nemá. Kromě toho jde podle premiéra i o to, aby si resort uvědomil, že zdroje státu nejsou bezedné a je na čase začít v oblasti výdajů se systémovým řešením.

"Právě kvůli reakci (premiéra) ve smyslu té nižší částky se naopak pan ministr Holcát rozhodl předložit ještě vyšší částku," řekl dnes ČTK náměstek ministra zdravotnictví Petr Nosek. Holcátův krok vysvětlil tím, že "pan ministr vnímá, že ekonomický problém nižší částka neřeší, takže se snaží zvýšit tlak na to, aby bylo dosaženo přijatelného kompromisu".

Legislativní náměstek Martin Plíšek doplnil, že vláda může přijmout i jinou variantu, než jí předloží resortní ministr. "Jako svéprávný orgán může rozhodnout i jinak, její rozhodnutí nelze předjímat," řekl ČTK.

Kabinet v demisi může vládní nařízení přijmout sám, nepotřebuje schválení zákonodárců. Se zvýšením pojistného ale musí počítat také zákon o státním rozpočtu, a ten už by měla schvalovat nová Sněmovna vzešlá z předčasných voleb.

Přímé platby pacientů na zdravotnictví činí v Česku přibližně 17 %. Obdobně nízká míra spoluúčasti je ještě v Lucembursku, Švédsku či velké Británii. Nejvíce se hovoří o regulačních poplatcích, které však tvoří pouze část přímých plateb. V Česku přímo platíme za doplňky stravy, nedoplatky za léky, příplatky u zubních lékařů, kosmetické operaca a regulační poplatky. Z členských zemí EU je nejvyšší míra spoluúčasti v Řecku a Nizozemí (cca 40 %).

Celkové výdaje na zdravotnictví zohledňují spotřebu zdravotnických výrobků a služeb, kapitálové investice do zdraví či preventivní programy. V publikaci OECD „Health at a Glance 2012 Europe" jsou celkové výdaje na zdravotnictví přepočteny na jednoho obyvatele v paritě kupní síly, aby mohly být data dobře porovnatelná. Údaj v paritě kupní síly zohledňuje mzdové a cenové rozdíly v jednotlivých zemích.

Nejvyšší výdaje na zdravotnictví na jednoho obyvatele v paritě kupní síly jsou v Nizozemí (3 890 €), Lucembursku (3 607 €), Dánsku (3 439 €), Rakousku (3 383 €) a Německu (3 337 €). Nejnižší výdaje jsou naproti tomu v Rumunsku (677 €), Bulharsku (745 €), Lotyšsku (821 €), Litvě (972 €) a Estonsku (995 €) Výdaje v Česku na zdravotnictví při přepočtu na jednoho obyvatele jsou v rámci zemí EU 8. nejnižší, informuje e15.cz.

V letech 2000 až 2009 stoupaly výdaje na zdravotnictví ve všech evropských zemích, a to zpravidla více než reálná ekonomika. Po očištění o inflaci, v průměru za celou evropskou unii reálně stoupaly výdaje na zdravotnictví meziročně v období let 2000 až 2009 o 4,6 %. Následná ekonomická krize nárůst výdajů zastavila, stejně jako v ostatních oborech. Vlivem ekonomické krize nejvíce klesly výdaje na zdravotnictví po roce 2009 v Estonsku, Řecku, Litvě a Lotyšku.

V letech 2000 až 2009 v průměru meziročně nejvíce stoupaly výdaje na zdravotnictví na jednoho obyvatele na Slovensku (o 10,9 %), Litvě (o 8,9 %), Estonsku (o 7,2 %), Polsku (o 7,1 %), Irsku (o 6,5 %) a Česku (o 6 %). Nejméně naopak meziročně stoupaly výdaje na zdravotnictví na jednoho obyvatele v letech 2000 až 2009 v Portugalsku (o 1,8 %), Německu (o 2 %), Francii (o 2,1 %), Rakousku (o 2,2 %).