Opičí neštovice se šíří neobvykle rychle. Nikdo neví proč, v Česku zatím nejsou

Američtí zdravotníci podle něj hledají možné léky a vakcíny. "Zjišťujeme, co dělat," řekl Biden před odletem z Koreje do Japonska.

Vědci v Británii očekávají, že tento týden přibudou další případy. Z Evropy, USA a Austrálie je jich dosud hlášeno devět desítek, z nich 20 je v Británii.

Světová zdravotnická organizace (WHO) oznámila, že se prověřuje 28 podezření na toto onemocnění. Podle ní bylo potvrzeno 92 nemocných v 12 jejích členských státech, v nichž se opičí neštovice běžně nevyskytují. Celkový počet je považován za bezprecedentní, nemoc se obvykle vyskytuje v zemích západní a střední Afriky.

Mezi lidmi se tento virus nepředává snadno, takže lékaře současné šíření nemoci ve vzájemně vzdálených kontinentech překvapuje. Virus se předává z člověka na člověka fyzickým kontaktem včetně sexuálního styku. Symptomy jsou většinou mírné a patří k nim bolest hlavy a svalů, únava a vyrážka.

"Jsem si jistá, že bude více případů. Zdravotnické orgány velmi aktivně případy vyhledávají, abychom našli lidi s mírnou verzí nemoci, kterou jsme dříve přehlédli nebo špatně diagnostikovali. Inkubační doba opičích neštovic je mezi jedním až třemi týdny, takže se objeví nové případy u lidí, kteří byli v kontaktu s prvními nemocnými," řekla Charlotte Hammerová z Cambridgeské univerzity.

Opičí neštovice se mimo Afriku vyskytly i v minulosti, ale současný rozsah nákazy je nezvyklý.

"Máme tu dvě možnosti - buď se virus změnil, nebo je jiná naše citlivost na něj. Je také možné, že se nakumulovaly podmínky, jež takové šíření viru umožnily. Domnívám se, že ten poslední scénář je nejpravděpodobnější," řekla Hammerová.

Není také vyloučeno, že se snižuje účinnost ochrany vakcín proti běžným neštovicím a že přibývá lidí s malou ochranou proti spřízněným opičím neštovicím.

Profesor Keith Neal z Nottinghamské univerzity na otázku, zda se virus opičích neštovic nějak změnil, odpověděl takto: "Nezdá, že by více zabíjel, i když něco mohlo ovlivnit jeho schopnost přenosu. Nezapomínejme, že jde o virus DNA a že nemutuje tak rychle, jak to dělají viry RNA, včetně toho, který způsobuje covid-19 nebo včetně viru HIV. Celkem vzato se moc neznepokojuji."

V Česku se opičí neštovice zatím nevyskytly, jediné podezření bylo negativní

V Česku dosud nebyl prokázaný žádný případ opičích neštovic, uvedl dnes Státní zdravotní ústav (SZÚ). Jeden podezřelý vzorek byl vyhodnocen jako negativní a žádné další podezření na výskyt onemocnění nemá ústav hlášený. V tiskové zprávě o tom dnes informovala mluvčí SZÚ Štěpánka Čechová. Výskyt opičích neštovic v poslední době ohlásilo několik evropských zemí, mimo jiné Velká Británie, Španělsko, Portugalsko či Německo. Virové onemocnění obvykle trvá dva až čtyři týdny, většina pacientů se uzdraví.

První podezření na opičí neštovice v Česku prověřoval SZÚ ve spolupráci s infekční klinikou pražské Fakultní nemocnice Bulovka. Testy ale přítomnost viru neprokázaly. "V tuto chvíli tedy nemáme v České republice potvrzen žádný případ opičích neštovic a ani nemáme hlášený žádný další příjem podezřelého vzorku," shrnula Čechová.

Odborné veřejnosti rozeslal SZÚ takzvaný algoritmus, tedy jednotný návod, jak postupovat při podezření na opičí neštovice. Dokument popisuje, jak mají lékaři odebrat vzorek, jakým způsobem s ním naložit a doručit k vyšetření v SZÚ. "Celý řetězec postupu dobře funguje, což jsme ověřili už na prvním případu podezření na tuto nákazu," dodala mluvčí úřadu.

Podle dříve vydaného doporučení SZÚ by lékaři měli zvažovat možnost nákazy opičími neštovicemi při diagnostice pacientů, kteří vykazují typické příznaky onemocnění. Mezi první příznaky podle webu SZÚ patří horečka, zimnice, bolesti hlavy nebo svalů, po jednom až třech dnech se objeví typická vyrážka. Ta často postihuje nejprve obličej, poté se šíří i na další části těla.

Poprvé bylo onemocnění člověka nahlášeno v roce 1970 v Demokratické republice Kongo, následně v dalších zemích střední a západní Afriky. Případy mimo Evropu jsou spojeny buď s cestováním nebo dovozem zvířat. Virus se předává z člověka na člověka fyzickým kontaktem včetně sexuálního styku. Ze zvířete na člověka se nemoc může přenést kousnutím, poškrábáním, přípravou masa divokých zvířat nebo kontaktem s jejich tělními tekutinami, ale také například z kontaminované podestýlky.

Nemoc obvykle trvá dva až čtyři týdny, většina pacientů se uzdraví. Studie z Afriky prokázaly smrtnost asi 3,6 procenta, u neočkovaných proti pravým neštovicím až deset procent. Ohroženi jsou zejména lidé s oslabenou imunitou, smrtnost je vyšší u dětí a mladých dospělých.