Pravda o 17. listopadu. Jaká byla skutečnost?

Student Matematicko-fyzikální fakulty UK se měl stát obětí policejního zákroku proti demonstraci ze 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. Nepravdivá zpráva, jejíž zrod není dosud zcela objasněn, měla i podíl na pádu komunistického režimu.

Šokující informaci zveřejnila zahraniční média pozdě večer 18. listopadu. Zpráva se k nim dostala několika cestami. Tou nejčastěji zmiňovanou je zpráva redaktora Východoevropské informační agentury (VIA) Petra Uhla pro Svobodnou Evropu z večerních 22:15. Krátce předtím tuto informaci Uhl prý potvrdil dopisovateli agentury Reuters, který už ji měl z jiných zdrojů.

"Předpokládala jsem, že se taková zpráva rychle rozšíří, studenti se vzbouří a že se to obrátí proti těm, kteří v té době byli u moci," vypověděla v květnu 1990 při výslechu na policii Drahomíra Dražská, původkyně celé kauzy. Jméno studenta prý zvolila náhodně a fakultu vybrala proto, že na její koleji měla vedlejší pracovní poměr.

Informaci o "mrtvém" studentovi sdělila Dražská Miroslavě Litomiské, která ji doprovázela do nemocnice. Litomiská se s ní svěřila známým, včetně Petra Payna, který večer 18. listopadu s několika přáteli Dražskou vyslechl a pořídil zvukový záznam. Ten pak odnesli s bratrem Janem do bytu disidenta Petra Uhla a jeho manželky Anny Šabatové, kde padlo rozhodnutí zprávu zveřejnit.

Následující den dopoledne se Šabatová setkala s Dražskou. "Samozřejmě jsme chtěli vědět, kde bydlí rodiče Šmída," uvedla Šabatová v květnu 1990 do protokolu. Adresy se ale nedočkala. Poté se začaly množit pochybnosti a než stačil Uhl zorganizovat tiskovou konferenci k oficiálnímu dementování zprávy o smrti Šmída, byl zatčen a obviněn ze šíření poplašné zprávy a poškozování zájmů republiky. Propuštěn byl až za šest dní.

Zdroj: YouTube

Vyvrátit zprávu o mrtvém studentovi se snažil i tehdejší režim - zprávu dementovala ministryně školství i ministr zdravotnictví. V televizi vystoupili dva studenti se jménem Martin Šmíd. Jeden z nich, posluchač druhého ročníku matematicko-fyzikální fakulty, se demonstrace na Národní třídě skutečně zúčastnil, místo ale opustil ještě před policejním zásahem.

Poté, co se ukázalo, že zpráva o úmrtí Martina Šmída je falešná, začalo se spekulovat, že informaci záměrně vypustilo disidentské hnutí, či naopak někteří představitelů tehdejšího režimu. Verzi plánu zdiskreditovat tehdejší vedení komunistické strany podpořil Ludvík Zifčák (poručík StB nasazený mezi studenty jako Milan Růžička), který tvrdil, že figuroval jako provokatér a že předstíral mrtvého studenta.

Objevily se i teorie, že Dražská byla také agentkou StB, což ona sama odmítla. "Nikdy jsem nebyla nastrčena Státní bezpečností, ani jsem pro ni nikdy jako agentka nepracovala," uvedla se skrytou tváří Dražská v kratičkém rozhovoru v roce 2009.

Zifčák byl 1. ledna 1982 přijat do služebního poměru příslušníka SNB jako inspektor pořádkové služby Místního oddělení Veřejné bezpečnosti Benediktská Obvodní správy SNB Praha 1. Dne 1. listopadu 1985 byl přemístěn a jmenován zástupcem velitele čety 1. praporu Pohotovostního pluku VB ČSR. Po ukončení Důstojnické školy SNB a stáži na krajské správě SNB Ostrava nastoupil 1. března 1989 do funkce staršího referenta 2. oddělení II. odboru správy Státní bezpečnosti Praha. Jedním z jeho úkolů bylo pod legendou studenta Vysoké školy báňské v Ostravě Milana Růžičky přímo proniknout do „nepřátelského" prostředí opozice a studentského hnutí. Ve večerních hodinách 17. listopadu 1989 po brutálním potlačení demonstrace v Praze na Národní třídě sehrál dosud nepříliš objasněnou roli „mrtvého studenta". Po neúspěšném ukrytí por. Zifčáka na Vysokou školu SNB byl 14. ledna 1990 odvolán z funkce a 2. července 1990 propuštěn ze služebního poměru SNB, uvedl ustrcr.cz.