Svoboda slova versus ochrana osobnosti: Ústavní soud Řápkovou nepotěšil

Ústavní soudci Hůleho vyjádření označili za poněkud expresivní, nevybočilo však prý z obecně uznávaných pravidel slušnosti. Výrok byl podle ÚS skutkovým tvrzením, které sice, jak se posléze ukázalo, nebylo v souladu s "objektivním stavem reality", vycházelo však z veřejně dostupných podkladů, o jejichž správnosti neměl Hůle v daném okamžiku důvod pochybovat.

"V daném kontextu, za dané situace, v daném čase a za informací, které tehdy pan Hůle mohl mít k dispozici, tento skutkový výrok uspěje z hlediska ústavních práv," řekl novinářům soudce zpravodaj Vojtěch Šimíček. Na podobné výroky podle něj nelze klást absolutní nároky z hlediska pravdivosti. Zdůraznil také to, že Řápková byla politička a že se výrok netýkal jejího soukromí, ale veřejné činnosti. Když učinila kontroverzní kroky a veřejně je obhajovala, musela počítat s určitou mírou kritiky, uvedl Šimíček.

Při řešení kolize mezi základním právem na svobodu projevu a základním právem na ochranu důstojnosti a cti jednotlivce musí být brána v potaz zejména 1) povaha výroku (tj. zda jde o skutkové tvrzení či hodnotový soud), 2) obsah výroku (např. zda jde o projev „politický" či „komerční"), 3) forma výroku (zejména nakolik je předmětný výrok expresivní či dokonce vulgární), 4) postavení kritizované osoby (např. zda jde o osobu veřejně činnou či dokonce o osobu aktivní v politickém životě, případně o osobu veřejně známou – typicky „hvězdy showbyznisu"), 5) zda se výrok (kritika) dotýká soukromé či veřejné sféry této kritizované osoby, 6) chování kritizované osoby (např. zda kritiku sama „vyprovokovala" či jak se posléze ke kritice postavila), 7) kdo výrok pronáší (např. zda se jedná o novináře, běžného občana, politika apod.) a konečně, 8) kdy tak učiní (tzn. např. jaké měl či mohl mít jeho autor v daný okamžik k dispozici konkrétní údaje, z nichž vycházel, a v jaké situaci tak učinil). Každý z těchto faktorů hraje jistou roli při hledání spravedlivé rovnováhy mezi základními právy stojícími v kolizi, ovšem jejich relativní váha závisí vždy na jedinečných okolnostech každého případu. Zároveň Ústavní soud zdůrazňuje, že tento výčet relevantních faktorů není taxativní; v úvahu musí být vždy vzat celkový kontext věci a ve specifických případech mohou být významné i okolnosti, jež nelze do žádné z právě zmíněných kategorií zařadit, stojí ve verdiktu ÚS.

Řápková byla v letech 2002 až 2010 starostkou, později primátorkou Chomutova za ODS. Před šesti lety exekutor vymáhal pro radnici dluhy, a to i tak, že zabavoval lidem peníze hned po vyplacení sociálních dávek v budově úřadu. Soud mu takovou praxi zakázal jako nezákonnou, město se proto rozhodlo změnit svou strategii. Exekutor pak od Chomutova požadoval jako náhradu osm milionů korun. Nakonec se spokojil přibližně s desetinou sumy. Proto podle Řápkové výrok Hůleho nebyl pravdivý. Hůle se v minulosti již částečně omluvil, ovšem jen za to, že neuvedl přesnou částku exekutorova nároku.

Hůle konkrétně v televizi řekl, že "nezákonné chování poslankyně Řápkové přivedlo město Chomutov 'cu grunt' o osm milionů do dluhu" a "zadlužila město Chomutov o osm milionů korun". Krajský soud v Praze žalobu Řápkové původně zamítl, byť uznal, že tvrzení není přesné a je na hraně přijatelnosti.

Vrchní soud v Praze ale nařídil Hůlemu, aby se omluvil a uhradil náklady řízení, a to kvůli nepravdivosti výroku.

České i evropské soudy při tom dlouhodobě razí stanovisko, že veřejně činní lidé musejí akceptovat větší míru kritiky než ostatní. Nyní by měl vrchní soud patrně rozhodnout ve prospěch Hůleho.