Hrůza může mít bizarní podoby. Víte, co je hipopotomonstrosesquipedaliofobie?

Strach je obava z něčeho konkrétního. Tuto emoci doprovázejí například návaly, třes bušení srdce, chvění, změna tlaku. Úzkost je naopak obava z něčeho nekonkrétního. Úzkostný člověk se snaží předem připravit na všechny možné problémy, které většinou nikdy nenastanou. Výsledkem nezřídka bývá celkové zhroucení organismu.

Pro člověka trpícího fobií (přehled zde) je obtížné kontrolovat úzkost a vyhýbavé chování, ačkoliv to může výrazně ovlivnit jeho fungování v běžném životě i fyzické zdraví. Počátek fobie bývá v dětství (v dospělosti obvykle spontánně odezní). Příčinou může být vrozená úzkostnost (30-40% případů) nebo traumatický zážitek.

Chromatofobie je strach z barev. Ten, kdo jí trpí, by chtěl vidět svět jen v bílé a černé, neboť barvy jsou pro něho skutečným zdrojem utrpení. Jako mnohé jiné fobie je i tato vyvolána nevědomým spojováním barvy nebo barev vůbec s traumatickou událostí a vzniká tedy jako obranný mechanismus.

Na rozdíl od nespavosti existuje somnifobie, kdy je postižená osoba doslova terorizována myšlenkou, že usne, neboť je přesvědčena, že se už nikdy neprobudí.

Strach z vlastního pupíku je jen stěží uvěřitelný, ale ten, kdo jím trpí, má opravdu strach z vlastního těla. V těžkých případech se taková osoba obává, že jí z břicha vylezou vnitřnosti.

Vzácná je fobie z papeže, která vede k tomu, že se člověk hrozí každého předmětu, který nějakým způsobem souvisí s papežem. Příčiny takové fobie jsou záhadné.

Kdo by si pomyslel, že Santa Claus může se svým bílým vousem budit hrůzu? Fobie z vousů je většinou spojena s nedostatečnou osobní hygienou nebo pramení z přetrvávajících představ záporných postav s vousem z knih našeho dětství.

Mnoho lidí nemá v oblibě česnek v jídle, ale stává se velmi zřídka, aby tato zelenina budila skutečnou hrůzu, Jde o alliumfobii čili strach z česneku. Tento neodůvodněný strach navozuje představy z hororového filmu o upírech, proti nimž se česnek užíval.

Stejně jako v případě vousů nebo papeže je i peladofobie, strach z plešatých lidí, spojena s traumatickým zážitkem s účastí holohlavé osoby.

Ambulofobie je ničím nepodložený strach z chůze, který mohl vzniknout v důsledku nějaké nehody či pádu, ale může souviset s nemocí, při níž pacient při stání či chození pociťuje bolest.

Hrůza z dlouhých a málo používaných slov se případně nazývá hipopotomonstrosesquipedaliofobie. Postižená osoba má hrůzu z toho, že takové slovo špatně vysloví a tím se zesměšní.

Chorobný strach z pohledu přímo do očí se nazývá ommatofobie. Je považována za fobii sociální, protože sociální vztahy vyžadují právě přímý oční kontakt. Tato fobie vzniká z traumatického zážitku týkajícího se očí, například zranění očí či ztráty oka.

Strach ze všeho se nazývá panofobie. Kdo trpí touto psychickou odchylkou, hluboce se děsí strachu samého, čili má strach, že bude mít strach. Pociťuje mlhavé a přetrvávající ohrožení neznámým zlem. Často jde o druhotný příznak schizofrenie.