Průjmy v Dejvicích: Příčinou jsou nejspíš koliformní bakterie

Jde o závěr z předběžných výsledků, přesnou příčinu ukážou až konečné výsledky. Podle Jágrové zatím odbornou pomoc vyhledalo asi 130 lidí.

Koliformní bakterie se běžně vyskytují v zažívacím traktu člověka, pokud je jejich množství ve vodě nebo v potravinách zvýšeno, mohou vyvolat zažívací potíže.

Mezi koliformní bakterie patří příslušníci rodu Escherichia, Citrobacter, Klebsiella a Enterobacter, Serratia, Hafnia nebo Rahnella. Dále rody a druhy Salmonella, Shigella, Yersinia, enterocolitica, které mohou způsobit břišní tyfus, břišní paratyfus a salmonelózu z potravin. Problémy způsobuje nejčastěji E. coli (bakterie Escherichia coli).

Lidé by si při průjmech a zvracení měli vzít běžné protiprůjmové léky a dbát, aby byli řádně zavodněni. Pokud problémy neustoupí, měli by vyhledat nejbližšího lékaře.

Pro zajištění mikrobiologické nezávadnosti vody je nutné uplatňovat tzv. multibariérový přístup, vysvětluje szu.cz. První bariérou je důsledná ochrana zdroje surové vody (funkční ochranné pásmo).

Druhou (multi)bariérou je použití takové technologie úpravy vody, která odpovídá kvalitě surové vody. Např. jedná-li se o povrchovou vodu nebo o podzemní vodu pod vlivem povrchové vody, je nezbytná filtrace, která (spolu s koagulací) bývá nejefektivnějším dezinfekčním prvkem v průběhu úpravy, protože zachytí nejen většinu bakterií a virů, ale i prvoky a jejich odolná stádia, na které nemá používaná chemická dezinfekce téměř žádný vliv. Pokud voda po úpravě vyžaduje ještě dezinfekci, je nutné vybrat a provozovat takový způsob, který bude dostatečně účinný vzhledem ke kvalitě vody: může jít nejen o různé chemické látky (plynný chlor, chlornan, ozon, oxid chloričitý, peroxid vodíku, chloramin ad.) nebo jejich kombinace, ale také o UV záření nebo mikrofiltraci.

Třetí (multi)bariérou je ochrana vody před sekundární kontaminací během distribuce ke spotřebiteli, která spočívá v udržování stálého přetlaku vody ve vodovodním řadu (aby nemohlo dojít k nasátí kontaminované vody z podloží při podtlaku), udržování integrity vodovodních řadů a příslušná ochrana vody při akumulaci na vodojemech (zakrytá okna, vzduchové filtry, hygienické chování obsluhy atd.).

Poslední bariérou je pak vnitřní vodovod (domovní rozvod vody) u spotřebitele, který by měl být dimenzován tak, aby zde nedocházelo ke zbytečné stagnaci vody; měl by být proveden z hygienicky nezávadných materiálů nepodporujících pomnožování bakterií a hlavně zde nesmí dojít k žádnému propojení s rozvodem jiné, nepitné vody (alternativní rozvod z domovní studny, paralelní rozvod užitkové nebo technologické vody v některých podnicích ad.).