Vražda knihovnice: Skončí šílenec v ústavu nebo ve vězení? Rozdíly

Ty případy na první pohled vzbuzují pocit křivdy. Zabíjeli, ale do vězení nejdou nebo nepůjdou. Skončil tak případ Barbory Orlové, která na střední škole ve Žďáru nožem zabila studenta Petra a další zranila. Nejspíš se tak bude ubírat i případ muže, který včera v Horní Bříze jedinou ranou nožem zabil knihovnici.

Navzdory tomu, že bez rozsudku a trestu se zdá, jako by tito lidé spravedlnosti unikli, není tomu tak. Detenční ústav je jen o něco málo lepší než věznice. Žije se tu také za mřížemi, s pevným denním řádem, jen tu není smyslem pobytu trestat, ale léčit. Kromě toho - klienti v detenčních ústavech nemají jistotu, kdy a zda vůbec brány ústavu opustí. Jejich "trest" může být klidně doživotní.

Česká republika má dva detenční ústavy. V Brně a Opavě. Nekončí tam jen ti, co pro nepříčetnost unikli vězení. Naopak někteří vězni si po odpykání trestu musí odbýt ještě pobyt v detenčním ústavu, dokud lékaři neusoudí, že už nejsou společnosti nebezpeční.

"Detenční ústav je laicky řečeno kombinací léčebny a vězení. Máte tam ostrahu, dotyčný nemůže utéci, protože je to často v rámci vězeňských areálů. A je tam současně i léčba. Je třeba si uvědomit, že to opravdu není trest. Detence nenahrazuje trest. Je to ochrana společnosti před útoky," vysvětlil už před časem téma detence tehdejší ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil. Stalo se tak u příležitosti toho, že v Česku poprvé od roku 2009 začal platit zákon o zabezpečovací detenci.

Jaký je režim v těchto ústavech?

Pacienti se denně podrobují kontrole zdravotního stavu a dostávají předepsané léky. Během dne se účastní komunitního sezení za přítomnosti odborníků. Využívat mohou též různé vzdělávací, naučné i zájmové aktivity, osobní volno a vycházky ve střeženém prostoru věznice. Nejdůležitější složkou jejich denního režimu jsou však nutné terapeutické činnosti, a proto s nimi pracuje terapeut, vychovatel i speciální pedagog.

Dříve bývali duševně nemocní pachatelé velmi závažných kriminálních činů umisťováni v psychiatrických léčebnách, kde byli obtížně přizpůsobiví a navíc z nich často utíkali. To byl hlavní důvod, proč ředitelé těchto léčeben po zřízení detenčních ústavů hodně dlouho marně volali. Zákon o zabezpečovací detenci platí od ledna 2009, kdy bylo rozhodnuto o vybudování detenčních ústavů v brněnské vazební věznici a v opavské věznici.